Dodnes nepřekonaný. Mercedes W125 drží rekord 432 km/h už 75 let

Rychleji na běžné silnici už nikdo nikdy nejel. Tedy aspoň to není zdokumentováno. Přesně před sedmdesáti pěti lety 28. ledna 1938 usedl legendární Rudolf Caracciola do stříbrného šípu a vytvořil rychlostní rekord. Od té doby odolává.

Tovární pilot Mercedesu na dálnici mezi Frankfurtem nad Mohanem a Darmstadtem zajel s přísně aerodynamicky tvarovaným speciálem  W125 dosud nepokořený rychlostní rekord 432,692 km/h. Takovou rychlostí prolétl stříbrný šíp jeden kilometr veřejné dálnice. Rekordní jízdy musely být podle dodnes platných regulí dvě: jedna tam a druhá zpátky. Výsledný rekord je pak průměrem obou jízd s letmým startem.

Rekord a smrt

Právě na dnešní pondělí připadá ještě jedno, tentokrát smutné výročí, které se k boji o rychlostní rekord váže. Caracciola měl soupeře Bernda Rosemeyera v dresu konkurenčního Auto Unionu (dnes Audi). Právě když se 28. ledna přetahovali na uzavřeném úseku dálnice o rekord, se Rosemeyerův šestnáctiválcový speciál těsně před polednem při třetím pokusu v rychlosti kolem 440 kilometrů za hodinu nadlehčil a vylétl z trati. Royemeyer byl na místě mrtvý.

Na dálnici A5 se mezi Frankfurtem a Darmstadtem jezdí rychle dodnes. U kilometrovníku 508 má dnes Rosemeyer pomník.

Pro rekordní jízdu dostal Caracciola speciální prototyp, který je dnes k vidění v muzeu automobilky. Víc než sedmisetkoňové monstrum vycházelo ze závodního speciálu W125, se kterým Caracciola mnohokrát zvítězil.

Rekordní prototyp dostal zakrytování kol a další úpravy, tím se podařilo srazit aerodynamický koeficient Cx, důležitý proto, aby auto co nejlépe prořezávalo vzduch, na dodnes ohromujících 0,157. Už tehdy pro ladění karoserie používali konstruktéři aerodynamický tunel.

Kvůli kompletnímu zakrytování bez rušivých výřezů museli konstruktéři vyřešit chlazení motoru jinak. Proto dostal speciál pětisetlitrovou nádrž, kterou plnili vodou s ledem, aby se přeplňovaný dvanáctiválec uchladil. Dvěma nozdrami na čumáku motor dýchal (sání).

Protáhlá záď byla výsledkem šlechtění v aerodynamickém tunelu.

Původní W125 ve specifikaci pro Grand Prix měl řadový přeplňovaný osmiválec, rekordní speciál měl o čtyři válce víc (V12 s rozevřením řad válců 60 stupňů). Přeplňování obstarávaly dva kompresory, s pomocí kterých ze sebe 5,6litr vyrazil 736 koní (541 kW).

Caracciola musel být opravdový mistr volantu. Hlavně však velký odvážlivec, možná spíš blázen. Jak dlouho speciál s primitivními brzdami a na úzkých dobových pneumatikách při rekordních jízdách brzdil radši nedomýšlet...

Rekordní speciál Mercedes-Benz W125 je dnes k vidění v muzeu automobilky ve Stuttgartu.