Za vyváženost jízdních schopností a komfortu mu dávám pomyslných sto bodů za sta. Je vidět, že podvozkáři Suzuki patří k těm nejlepším.
Malé auto je totiž tak obratné a krásně ovladatelné, že jsem poprvé po dlouhé době zažil pocit, jako bych přední kola držel v rukou a točil s nimi; tak reagovala na otočení volantem bryskně a naprosto přesně. Slalom kolem pneumatik na letištní ploše je díky hravosti podvozku a řízení strašně zábavný. Auto se sklouzne kolem překážky tak hladce, až to nechápete. Kupodivu ve městě už tak obratné není: rejd je poměrně malý a parkování v úzkých ulicích vyžaduje šikovnost a cvik.
Naopak jsme velmi ocenili, že přední nárazník nehobluje každý obrubník, je normálně vysoko, což se ve městě cení. A cení se i to, že auto až na dvojici laděných výfuků vypadá úplně civilně, pokud bychom z něj odstranili reklamní polepy.
Suzuki Swift Sport je na trhu už nějaký ten pátek, poprvé však s aktuálním faceliftem (modelový rok 2014) dostalo pětidveřovou a tedy praktičtější verzi. Kufr je sice maličký, kempařské vybavení pro dva včetně stanu jsme tam ovšem nacpali.
Uvnitř jsme se ani necítili stísněně. V poměrech malých aut patří swift co se týče šířky k průměru. Mírnou výhradu bychom měli k sedačkám. Na pohled jsou velmi pěkně, ale jejich bočnice evropskou rozložitější postavu příliš svírají.
Na co si ve swiftu opravdu musíte zvyknout, je motor ze staré školy, takové už se dnes skoro nedělají. Klasická atmosférická šestnáctistovka naladěná na 100 kilowattů nemá neutuchající přísun výkonu a krouťáku, jak to dokáží servírovat moderní malolitrážní turba. Zato těží z okamžité reakce na plyn, bez prodlevy turbodmychadla, což je bezvadné.
Má to jedinou nevýhodu: motor musí být neustále vytočený jako protivná tchyně. Nad čtyři tisíce otáček mu teprve chytají saze a je s ním zábava, správné ryčný zvuk laděné dvojice výfuků dává všem okolo vědět, že jede mladý sportsman. Na hraní na okruhu to stačí bohatě, přesně k tomu je tohle auto stavěné. Na silnici to už vyžaduje trochu cviku: když chcete svižně předjíždět, nesmíte se bát jít třeba v osmdesátce "na trojku", jinak si nemůžete zas tak moc dovolovat.
Ostatně ani údaj o zrychlení není nijak dechberouci, sportovní swift umí "stovku" za 8,7 sekundy a je tedy drobet pomalejší než běžná Škoda Octavia 2.0 TDI. Ve svém ranku malých sporťáků je po Renaultu Clio GT (1.2 TCe, 88 kW, 9,4 sekundy) druhý nejpomalejší; trojice koncernových sourozenců v ostrých verzích (Škoda Fabia RS, Seat Ibiza Cupra a VW Polo GTI) poháněná přeplňovaným agregátem 1.4 TSI se 132 kW umí stovku za necelých sedm sekund, stejně jako Ford Fiesta ST (134 kW) a Peugeot GTi (147 kW).
Renault má ještě clio v říznější verzi RS, také se 147 kilowatty, ovšem také s cenovkou přesahující 560 tisíc.
Malých hot-hatchů je na trhu opravdu dost, a malé suzuki z nich vyčnívá unikátním atmosférickým motorem a taky nízkou cenou. Pohled do ceníku otupí veškeré drobné výhrady, které lze ke sportovnímu swiftu mít. Je nejlevnějším sporťákem na trhu, když se cenově drží pod čtyřsettisícovou hranicí (390 000 Kč).
Nejdražší běžný pětidveřový swift s motorem 1.2 VVT (69 kW) stojí 305 tisíc Kč (GLX), žádný jiný swift přitom nemůže mít "sportí" 1.6 se 100 kilowatty výkonu. Jiné tak levné auto, které vypadá a zní dravě a jezdí neuvěřitelně hravě, na trhu není. Jestliže vám to stačí, jste na správné adrese, pokud jste spíše trhač asfaltu, asi se poohlédnete jinde.
Slušným překvapením se ukázala být spotřeba. Swiftu jsme naložili pořádnou porci kilometrů, celkem asi 1 100, křižovali jsme republiku hodně rychle po dálnicích a svižně na okreskách a výsledných 6,7 litru na 100 km je skvělých. Čekali jsme vzhledem k častému vytáčení motoru klidně o tři litry víc! To je další výhoda atmosférického motoru.
