Unikátní osobní vozy si můžete prohlédnout v Národním technickém muzeu v Praze.
Ve svých prostorách vystavuje patnáct historických pragovek z let 1910 až 1939. Na expozici se podílelo Automuzeum Praga ve Zbuzanech a také několik soukromých sběratelů. Výstava potrvá až do 27. dubna a k vidění jsou i kousky, které údajně patřily Kanceláři prezidenta T. G. Masaryka nebo herečce Lídě Baarové. Na výstavě nechybí ani moderní sportovní Praga R4S, i když s původní automobilkou má tento vůz společnou jenom značku.
Výlet do historie
V březnu roku 1907 založily dva nejvýznamnější pražské strojírenské podniky, smíchovská továrna Ringhoffer a První českomoravská továrna na stroje v Praze, společný podnik na výrobu automobilů s názvem Pražská továrna na automobily, s.r.o. V následujícím roce byla v Praze-Libni zahájena výstavba nové automobilky a v obou mateřských podnicích bylo z dílů zakoupených u italské automobilky Isotta Fraschini postaveno prvních šest vozů značky PAT-PAF (Pražská automobilní továrna - Prager Automobil Fabrik).
Pro podnikatelské neshody však František Ringohoffer k 1. lednu 1909 ze společného podniku vystoupil a v průběhu roku vznikla nová automobilka, která byla integrována jako samostatné automobilní oddělení do První českomoravské.
Výroba a prodej pragovek se rozbíhaly pomalu, v roce 1909 v automobilce dokončili jen necelé tři desítky vozů a z nich prodali pouze 15 kusů. Třílitrové čtyřválce Praga 18-22 HP, typ IV, byly vyráběny dle konstrukce italských vozů Isotta Fraschini, malé dvouválce Praga 9-10 HP, typ V, pak podle konstrukce slavného francouzského konstruktéra Fernanda Charrona.
V roce 1911 opustily bránu automobilky první vozy její vlastní konstrukce: nákladní automobil typu V a osobní vůz střední třídy Praga Mignon. V roce 1912 byl mignon doplněn velkým luxusním čtyřlitrovým čtyřválcem Praga Grand a o rok později i malým vozem Praga Alfa.
Velký úspěch
Stejně jako všechny další automobily pocházející z konstrukční kanceláře automobilky v následujících více než dvaceti letech měly osobní vozy Praga Alfa, Mignon a Praga Grand klasickou stavbu s žebřinovým rámem, tuhými nápravami na dvojicích podélných půleliptických per a s vpředu umístěným kapalinou chlazeným motorem SV, který poháněl zadní kola.
Velký význam pro budoucnost automobilky měl v roce 1911 úspěch takzvaného autovlaku Praga v soutěži rakouského ministerstva války. Autovlak Praga byl nákladní automobil typu V s přívěsem o celkové nosnosti pět tun a zájemce si ho mohl koupit s velmi významnou státní subvencí pod podmínkou, že ho v případě války poskytne armádě.
Úspěch autovlaku Praga přinesl továrně okamžité objednávky, ale byl i důvodem k zachování plného rozsahu automobilové výroby v době první světové války.
Silná značka
V polovině dvacátých let minulého století byla Praga nejúspěšnější značkou na domácím automobilovém trhu. Malý vůz typu Alfa, střední mignon a velký luxusní grand doplnil v roce 1924 i nejmenší osobní vůz Piccolo.
Ten se na začátku prodával s motorem o objemu 707 cm³, postupem času se vůz i objem zvětšovaly a v letech 1928-1932 se stal nejprodávanějším domácím automobilem.
Z malého vozu Alfa se v průběhu dvacátých let postupně vyvinul automobil střední třídy, který měl od roku 1927 šestiválcový motor, nejdříve jedenapůlitrový, později pak s objemem 1,8 litru. Ze středního vozu Praga Mignon, který byl v roce 1920 poháněn čtyřválcem o objemu 2,3 litru, se postupem doby stal velký luxusní automobil a v roce 1929 ho poháněl šestiválec o objemu 2 638 cm³.
Podobným vývojem prošla i vlajková loď automobilky, vůz Praga Grand. Čtyřválcový motor o objemu 3,8 litru v roce 1927 nahradil osmiválec, jehož objem postupně narostl až na 4 423 cm³.
Na domácím trhu měly pragovky prioritní postavení. V únoru 1930 bylo na území Československa registrováno 18 570 automobilů Praga, 10 697 vozů Laurin & Klement a Škoda, 9 032 automobilů Tatra. Až za nimi pak následovaly značky jako Fiat (3 364), Chevrolet (2 483) nebo Ford (2 363).
Krize přináší změnu
Tlak velké hospodářské krize v 30. letech minulého století přinesl do tuzemských automobilek konstrukční revoluci. Do té doby převládající koncepci s nýtovaným žebřinovým rámem, tuhými nápravami na listových perech a vpředu umístěným motorem pohánějícím zadní kola postupně střídala nová generace automobilů. Začaly převládat vozy s centrálními nebo svařovanými rámy, nezávislým zavěšením kol.
Změna nastala i u Pragy. V roce 1934 se na trhu objevil malý litrový čtyřválec Praga Baby s nezávislým zavěšením všech kol, o rok později pak čtyřválcová sedmnáctistovka Praga Lady a velký luxusní čtyřlitrový šestiválec Praga Golden.
V první polovině třicátých let nicméně Praga začala svoji pozici nejúspěšnější automobilky ztrácet. V roce 1932 jí v prodeji předstihla kopřivnická Tatra a v roce 1935 se nejsilnější značkou stala Škoda.
V roce 1938 uvedla Praga na trh dva nové vozy se starým názvem Piccolo a Alfa. Koncem třicátých let tak nabízela svým zákazníkům vedle šestiválce Praga Golden i tři osobní automobily: piccolo se čtyřválcem o objemu 1 128 cm³, větší čtyřválec Praga Lady s motorem o objemu 1 661 cm³ a dvaapůllitrový šestiválec Praga Alfa.
V roce 1938 získal vůz Praga Piccolo na ženevském autosalonu ocenění Nejkrásnější vůz autosalonu a budoucnost osobních vozů vypadala více než slibně. Jenže rok poté vypukla druhá světová válka.
Během ní se Praga zabývala výhradně výrobou pro armádu. V roce 1945 pak americké bombardování zničilo továrnu v Libni a strojní zařízení, které bylo použitelné, se přemístilo do nových budov ve Vysočanech; 28. října stejného roku pak byla dekretem prezidenta firma znárodněna.
V poválečném období se už vyráběly pouze užitkové vozy typu RN, RND, ND, Aero 150 a městské autobusy NDO. Výroba osobních automobilů byla obnovena v roce 1946, ale jenom v malých sériích a v roce 1948 pak byla definitivně ukončena.