Na konci osmdesátých let prožívala značka BMW obrovský rozmach. Design modelů, které vznikaly pod vedením Clause Lutheho, byl nadčasový a dodnes je považován za nestárnoucí klasiku. A technika? Tehdejší „em-pětka“ byla stejně rychlá jako supersporty a limuzína 750i se byla prvním německým dvanáctiválcem v poválečném období.
BMW řady 8 a jeho předchůdci
V Mnichově měli oprávněné sebevědomí, a tak není divu, že dostal zelenou projekt luxusního kupé řady 8. Design, který navrhl Klaus Kapitza, se zcela vymykal tehdejším bavorákům. Hladká příď ukrývala výklopné světlomety a záď zdobily obří lampy. Dvoudveřová karoserie měla čtyři elektricky stahovaná okna a postrádala prostřední sloupek. O návrh se postaralo specializované oddělení BMW Technik, které předtím už navrhlo neortodoxní roadster Z1.
Ačkoliv osmička ve výrobním programu vystřídala první generaci kupé řady 6, nový model mířil podstatně výše. Byl větší, podstatně luxusnější a také výrazně dražší, řada 8 byla po celou dobu výroby nejdražším modelem v nabídce BMW. Standardem byl pětilitrový dvanáctiválec s 220 kW (299 k), celým názvem se proto kupé jmenovalo 850i.
Převodovka byla šestistupňová manuální, za příplatek byl tehdy obvyklý čtyřstupňový automat. Řada 8 byla prvním BMW s víceprvkovým zadním zavěšením, elektronickou kontrolou trakce, adaptivními tlumiči, posilovačem řízení s proměnlivým účinkem, dálkově ovládaným centrálním zamykáním a dalšími položkami výbavy. Multiplexní elektroinstalace byla ve své době chloubou mnichovských konstruktérů, ale dnes je bohužel hlavně příčinou nákladných oprav tohoto atraktivního youngtimeru.
Přes veškerou snahu se kupé nedočkalo prodejních úspěchů, trefilo se totiž do špatné doby. Světová ekonomika se na počátku devadesátých let dostala do recese a BMW 850i bylo jednou z mnoha automobilových obětí nepříznivého vývoje (jako další příklad můžeme jmenovat třeba Bugatti EB110). Během deseti let se vyrobilo jen 30 612 kusů a na lukrativním americkém trhu se toto luxusní BMW stalo doslova propadákem. Prodalo se tam pouhých 7 323 kusů a dva roky před koncem výroby byl prodej v USA ukončen.
Odbyt nezachránilo ani uvedení levnějšího osmiválcového modelu 840Ci, nejprve v roce 1992 se čtyřlitrem a o tři roky později se 4,4 l V8 (výkon byl v obou případech 210 kW, tedy 286 koní). Modernější dvanáctiválec 850Ci s motorem 5,4 l V12 z nové generace řady 7 (E38) se pak stal téměř kusovou záležitostí. Jeho 240 kW (326 k) a pětistupňový automat oslovily v letech 1992 až 1999 pouhých 1 218 zákazníků.
Dnes je nejvyhledávanější verzí 850CSi s úpravami od divize BMW M, která má 5,6 l V12 o výkonu 280 kW (381 k) a výhradně šestistupňovou manuální převodovku, případně odvozená luxusní Alpina B12.
Při ukončení výroby v roce 1999 už působila řada 8 jako z jiného světa. Deset let starý design ztratil punc moderny a zákazníci mnichovské automobilky po podobném autě jednoduše netoužili. Osmička se v tichosti vytratila z výrobního programu bez přímého nástupce. Ve stejné době se naopak začal prodávat koncepčně zcela odlišný retro roadster Z8 s designem od Henrika Fiskera a osmiválcovým pětilitrem z tehdejší M5.
BMW opustilo segment luxusních dvoudveřových vozů a po menší přestávce naopak v roce 2003 navázalo reinkarnací řady 6. Kupé (a později kabriolet) navrhl ve stylu tehdejšího banglovského designu dnešní šéfdesignér automobilky Adrian van Hooydonk. Nová modelová řada zaujala tržní pozici o třídu níže a dočkala se i ostré verze M6, zatímco osmičce zůstala možnost opravdové emkové verze zapovězena.
Tohoto konceptu se BMW úspěšně drží dál a v roce 2011 se představila současná generace, která se dokonce dočkala pohonu všech kol a nové karosářské verze, extravagantního čtyřdveřového Gran Coupe.
BMW Art Car číslo 14Tradice umělecky ztvárněných BMW je dlouhá. Nejznámějším je supersport M1 od Andyho Warhola z roku 1979. Ale to má pořadové číslo čtyři, prvním totiž bylo sportovní BMW 3.0 CSL z roku 1975. Automobilka dodnes oslovila celkem 17 umělců, mezi nimi i Roye Lichtensteina. Pořadové číslo 14 ve sbírce BMW Art Car patří 850CSi, kterou v roce 1995 pomaloval pestrými motivy britsko-americký malíř David Hockney.  |
