Evropský parlament na zasedání ve Štrasburku schválil nový právní rámec ochrany osobních dat pro přeshraniční výměnu informací o dopravních přestupcích, platnost směrnice se navíc rozšířila o Dánsko, Británii a Irsko.
Pro řidiče to znamená, že budou nadále stíháni za přestupky spáchané v zahraničí. Europoslanci k úpravě museli přistoupit poté, co Soudní dvůr EU loni v květnu kvůli právním nesrovnalostem rozhodl o zrušení příslušné směrnice. Platnost pravidel dvůr ale kvůli možnému právnímu vakuu, než bude chyba opravena, stanovil dočasně na jeden rok.
Směrnice platící od konce roku 2013 umožňuje, aby si členské státy mohly vyměňovat údaje o registracích vozidel v souvislosti s osmi vážnými dopravními přestupky jako řízení v opilosti, jízda na červenou, telefonování za jízdy nebo vysoká rychlost.
Nové podmínky vstoupí v platnost 6. května, tedy přesně rok po vynesení verdiktu evropským soudem. Nejpozději do dvou let začnou platit také ve Spojeném království, Irsku a Dánsku, které dosud mají výjimku. Pokud by Evropský parlament opravu včas nepřipravil, nemohla by již být směrnice po květnu uplatňována.
Ve vysvětlujícím prohlášení ke směrnici se uvádí, že se ukázala jako velmi účinná pro snižování počtu deliktů zahraničních řidičů a že se stala významným odrazujícím prvkem pro zahraniční řidiče.
„V zemích víc na západ si můžete být jisti tak na 80-90 %, že pokuta přijde. V Chorvatsku bych to odhadl tak na 70 %,“ řekl loni v srpnu Petr Vomáčka z Ústředního Automotoklubu (ÚAMK) pro lidovky.cz. „Přeshraniční spolupráce v této věci už funguje, zejména v rámci Evropské unie. Máme to vyzkoušené z Rakouska, Německa, Itálie i ze Slovenska. Ale stále platí, že se policistům v zahraničí nechce příliš papírovat, takže se to snaží řešit v první řadě blokově, tedy na místě.“
Evropská komise směrnici navrhla v roce 2008 na základě svých pravomocí souvisejících s bezpečností dopravy. Členské země spolu s Evropským parlamentem však nakonec v roce 2011 ve směrnici jako právní základ použily kompetence v oblasti policejní spolupráce. Evropská komise se kvůli tomu sama obrátila na evropský soud, který pochybení v podobě špatného právního základu uznal.
