Centrum zabírá plochu 250 metrů čtverečních, na nevelkém prostoru je několik stanovišť. „Pojímáme to jako školu hrou. Člověk, který sem přijde, se má dozvědět základní informace o převodovce, zároveň si má vyzkoušet základy montáže nebo obrábění, což potom uplatní v provozu,“ říká vedoucí centra Aleš Bienstock.
Úvodní sekce je rozehřívací. Na stole jsou golfové míčky, prvním úkolem je v každé ruce držet jeden míček, minutu s ním rotovat na jednu stranu, minutu na druhou. Následují další úkoly, které s výrobou převodovek tak úplně nesouvisejí: namotávání provázku na tyč, protahování lanka skrz deset oček a omotávání okolo kolíků na čas.
„Je to hra. Jejím cílem je mimo jiné seznámit se s účastníky tréninku. Odpadne počáteční stres a zaměstnanci si zároveň procvičí jemnou motoriku,“ popisuje smysl zahřívacího tréninku Bienstock.
Další stanoviště už jsou specializována přímo na montáž převodovek. Dělníci se učí vybírat správné díly, usazovat ozubená kolečka na hřídel, testují těsnost součástek, přidělávají šrouby, kleštěmi nasazují kroužky nebo si osvojují základy měření.
Jsou to desítky jednoduchých úkolů, které však dělníci při sériové výrobě musí dokonale zvládat. „Když neusadí díl do správné polohy, musí to opravit, což znamená zdržení,“ upozorňuje trenér.
Na skládacích autíčkách učí mistry, jak vzniká nadvýroba
Mezi sekcí zaměřenou na montáž a obrábění je několik plastových boxů. Uvnitř se nacházejí díly od hračky - tahače. S jednotlivými díly si tu však při tréninku hrají výrobní mistři.
„Výsledkem je kamion zabalený v krabici. Hrajeme si na firmu, která vyrábí auta. Ukazujeme na tom, co je v procesu výroby špatné, co je potřeba změnit, jak vzniká nadvýroba, plýtvání, kde jsou moc velké zásoby a podobně,“ popisuje vedoucí školicího střediska.
Vybavení tréninkového centra zaměstnává všechny smysly. V rohu místnosti je prosklená skříň, po zatočení klikou se uvnitř rozsvítí různé typy žárovky. Jednoduchý proces demonstruje spotřebu elektrické energie.
U vedlejšího stanoviště se zaměstnanci učí rozpoznávat různou intenzitu unikajícího vzduchu. Stlačený vzduch je totiž energeticky nejdražší pohon při výrobě. Zatímco hluk utíkající z půlmilimetrové dírky v hadici je sluchem sotva registrovatelný, čtyřmilimetrový otvor takřka trhá sluchové bubínky.
Z linky by mohlo sjíždět dva tisíce převodovek denně
Vrchlabský závod otevřel tréninkové centrum v únoru 2013, od té doby zde probíhá série školení nepřetržitě. Kromě nových zaměstnanců ho absolvují také pracovníci vracející se po dlouhodobé nemoci nebo mateřské dovolené. Další přicházejí na specializovanější školení zaměřená na určitou fázi výroby.
Automatické sedmistupňové převodovky DQ 200 začala vrchlabská továrna vyrábět v roce 2012. V současnosti sjíždí z linek každý den 1 500 kusů. Od začátku dubna bude závod schopný vyrobit až 2 000 převodovek denně.
„Dva tisíce převodovek denně je plánovaná kapacita. Kolik jich budeme vyrábět, záleží na poptávce,“ říká vedoucí závodu Ivan Slimák. Ve Vrchlabí v současnosti pracuje zhruba tisícovka zaměstnanců, nové firma zatím přijímat nebude.
