Už jako důstojník se Agnelli zajímal o technické novinky a koncem 19. století stál u zrodu turínské automobilky Fiat, kterou jeho potomci ovládají dodnes. Budoucí průmyslový magnát vzešel ze zemědělského prostředí, jeho rodině patřily rozsáhlé pozemky. Už Agnelliho otec Edoardo se díky svému vlivu stal starostou a vypadalo to, že i syn půjde v jeho stopách.
Během služby u tehdy prestižního jezdectva jej ale fascinovala technika a když v 27 letech Giovanni Agnelli svlékl uniformu, zkoušel kromě obchodu s dřevem a osením podnikat také v průmyslu. Přestože měl za sebou studium na technické škole v Pinerolu, moc se mu to nedařilo.
Nadzvukový Fiat 8V byl prodejní propadákTeď ho koupili za 43 milionů  |
Podnikavý duch však Agnelliho táhl dál, a tak se přestěhoval do rušnějšího Turína, rodícího se centra italského průmyslu (dál ale zvládal být starostou rodného města). Zámožný a stále ještě mladý obchodník patřil k častým hostům turínské kavárny Burello, kde se scházeli nadaní technici, aristokraté i bohatí kupci jako on. A byla to právě tato kavárna, situovaná nedaleko nádraží, kde se v červenci roku 1899 zrodila firma, nazvaná Fabbrica Italiana Automobili Torino.
Zkratka FIAT přišla po sedmi letech
Italská továrna na automobily Turín, jak zní český překlad jména, se brzy proslavila a zkratka jejího názvu FIAT (už od roku 1906 psáno Fiat) se stala známou po celé Evropě. A Agnelli, který byl zpočátku jen jedním ze společníků, postupem času získal ve společnosti hlavní slovo i majoritu. Cesta ke slávě přitom začala skromně, výrobou čtyřkoňového vozíku podle konstrukce bratrů Ceiranových, který více než automobil opravdu spíše připomínal kočár bez koní.
Turínský výrobce byl navíc jen jednou z mnoha firem, které se ve své době snažily uspět na trhu. Už v roce 1910 se i díky Agnelliho zápalu stal největší italskou automobilkou, záběr jeho činnosti byl ale mnohem širší než jen výroby osobních vozů. Turínská továrna vyráběla také letecké motory, traktory či nákladní automobily, v roce 1917 přidala také železniční strojírny. To vše pod vedením Giovanniho Agnelliho, který v čele firmy vydržel přes 40 let.
V jeho éře se také automobilka poprvé vydala na cestu, která je pro Fiat dodnes typická, tedy výrobu malých vozů pro masy. V roce 1925 představil turínský výrobce model 509 s motorem o obsahu necelého litru. Skutečná revoluce přišla o 11 let později, když se na silnicích objevil maličký Fiat 500 Topolino. Dítě geniálního konstruktéra Danteho Giacosy se vyrábělo až do poloviny 50. let a z bran továrny Fiat vyjelo za tu dobu přes půl milionu vozítek.
Dnes velí Fiatu vnuk vnuka
Konce výroby auta pojmenovaného podle italského označení myšáka Mickeyho se ale Giovanni Agnelli nedožil, zemřel v prosinci 1945 ve věku 79 let. Konec továrníkova života přitom nebyl příliš šťastný, a to kvůli vyšetřování jeho spojení s fašistickým režimem a Benitem Mussolinim. Už v roce 1923 se stal Agnelli senátorem, jeho Fiat také pomáhal vyzbrojovat italskou armádu. Po Mussoliniho pádu byl proto z ředitelské funkce odvolán, až těsně před smrtí mu soud povolil návrat.
Po smrti zakladatele firmy stál dvě dekády v čele Fiatu zkušený obchodník Vittorio Valletta, jehož na postu prezidenta firmy v roce 1966 vystřídal Giovanniho stejnojmenný vnuk, přezdívaný Gianni nebo také Avvocato (právník). Tato mimořádně charismatická osobnost vedla Fiat přes 30 let a do jeho chodu zasahovala až do své smrti v roce 2003. Dnes zastupuje rodinu Agnelliů v čele Fiatu (dnes Fiat Chrysler Automobiles) Gianniho vnuk John Elkann.
