Rande jsme si dali v garáži na kladenském předměstí. Když otevřela vrata, dýchla na nás vůně oleje, benzinu a nových pneumatik. Tak tohle je její království. Atmosféra jak z filmu Rychle a zběsile, kde v řízeném smyku (driftu) jezdilo snad každé druhé auto. V říjnu oslavila Michaela Sacherová pětadvacáté narozeniny. Zatímco její vrstevnice přemýšlejí, co se životem, Míša má jasno. Když mluví o svých autech, závodech a zničených pneumatikách, blýská se jí v zelených očích. Co naplat, že vedle garáže má její maminka svatební salon.
Auto pro bojovnici
Hormony se pohledné dívce splašily před šesti lety na rakouském okruhu Wachauring. Díky svému tátovi, který měl k rychlým autům a driftování vždycky blízko a dodnes je Míše mentorem, řidičem a mechanikem, měla možnost svést se na okruhu bavorákem, přesněji kultovním BMW E46 M3. Bokem, v řízeném smyku, jak jinak. „Auta mě baví už od základky, ale tady se něco změnilo,“ vzpomíná. „To se mi změnil svět a nechtěla jsem nic jiného, než jezdit dveřmi napřed,“ směje se a bere do ruky samurajský meč, aby zapózovala našemu fotografovi.
Sport z japonských horŘízený přetáčivý smyk alias drift nepochopíte, pokud ho nezažijete. Řídit auto způsobem, který není normální, je pro řidiče vzrušující. Auto se sune dveřmi napřed a chce to dávku zručnosti a rychlých reakcí nohou i rukou. Vhodné auto musí mít motor dovolující jít do vysokých otáček a také pohon zadní nápravy a samosvorný diferenciál. Sport se zrodil v polovině 60. let v Japonsku na ilegálních závodech zvaných touge odehrávajících se na spletitých horských silničkách. Mezi jeho čelní představitele patří pouliční závodník Keiichi Tsuchiya. Ten se dokonce s Míšou Sacherovou několikrát setkal a obdivoval jejího lexuse. |
Na jejím novém autě, speciálně upraveném Lexusu SC 300, je také vyobrazena gejša s tradičním japonským mečem. Paprsky červeného slunce protínají kapotu a není to náhoda. Vždyť i tenhle kousek původem z USA je dvojník japonské legendy Toyota Soarer. A motor je ze země vycházejícího slunce. „1JZ GTE má 523 koní a objem dva a půl litru. Jezdíme na gumách se šířkou 235 a 245 milimetrů,“ upřesňuje Míša.
Auto, staré stejně jako ona sama, vypadá majestátně. Jeho dvoucestný diferenciál umí zamykat hnaná kola v obou směrech, takže je na závody v jízdě bokem ideální. „Vyřešili jsme různé problémy s homologací, abychom mohli s autem jezdit kategorii Pro. Museli jsme do něj s tátou například instalovat centrální hasicí systém a taky hledáme možnost, jak mu ještě shodit kila. Váží 1466 kilo, příští rok mu chceme dát laminátové části kapoty,“ říká.
Jo, chlapi žárlí
Míša se driftu věnuje od roku 2011 a je první Česka, která reprezentuje svou zemi v tomto netradičním automobilovém sportu. Už o rok později získala se svým dvousetkoňovým BMW E30 titul nejlepší drifterky na světě. V roce 2013 přišel v rámci Czech Drift Series titul druhý vicemistr skupiny Street.
„Každá země má své drift girls. Zatím je nás málo, ale věřím, že bude holek přibývat,“ směje se dívka, která během jednoho závodu spálí až osm sad pneumatik. „Třeba jen na okruhu v Sosnové znamenají dvě kola driftu jednu zničenou sadu,“ říká a ukazuje na sloupce nových gum. „Prostě mě to hrozně baví. V sérii King of Europe, které jsem se letos prvně zúčastnila a skončila na čtvrtém místě z jedenácti holek, je i pohár právě pouze pro ženy, jmenuje se Queen of Europe. Hrozně ráda ale jezdím i smíšené závody, získávám na nich nové zkušenosti,“ říká.
A co chlapi, nežárlí na ni? „Přece jen se pohybuji v mužském světě a někteří prohru neberou moc dobře. Prohrají sami nad sebou, a k tomu je navíc porazí žena,“ směje se.
S posměšky se podle ní člověk vždycky setká. „Ale nikdy u lidí, kteří makají, aby si třeba splnili sny. S tím se spíš setkávám u nás, v zahraničí je atmosféra mezi závodníky upřímnější. Je to motorsport, někdy drsný svět, který neodpouští ani sebemenší chybu, ale je to droga, pro kterou žiju, a jezdím hlavně pro radost.“ Chlapský svět Míšu mnohé naučil. Ani o auto se už tolik nebojí. „A na závěr dodávám, že podpatky mi nejsou cizí, ale kombinéza je mi bližší!“
