Jestli jste si stejně jako já představovali, že při autonehodě či poruše na silnici k vám přijede vůz s hudebně nadanou posádkou v červených montérkách, tak jste si to stejně jako já mysleli špatně. Ani ten dřevěný panáček s kšiltovkou není k mání, nemá proto cenu na linku 1224 kvůli jeho získání volat. Takových požadavků je prý několik do měsíce a všechny jsou marné.
Na to však přijdu až během dne. Teď je ráno a já se jdu podívat do call centra 1224. Tedy jedné z asistenčních společností, které pro Linku pomoci řidičům pracují. Ty jsou ve skutečnosti tři. „Je to kvůli tomu, aby linka fungovala za všech okolností, i kdyby měla jedna z asistenčních společností výpadek,“ říká mi Aleš Povr z České kanceláře pojistitelů.
Na telefonu samí chlapi
V místnosti sedí 15 operátorů. Mezi nimi jen jedna žena. „Je to přece jen taková technická asistence, kluky ta auta prostě víc baví. Ale ženy nijak nevylučujeme, naopak,“ podotýká Zbyněk Skalický, ředitel dispečinku Global Assistance.
A teď přijde vysvětlení, proč nikde (kromě té reklamy) nepotkáte auto, které by přímo patřilo k Lince pomoci řidičům, ta je totiž jen zprostředkovatel.
„Mnoho lidí si ani nepamatuje, u koho má pojištěné auto. A už vůbec neznají telefon na asistenci. Po nehodě, ale mnohdy i v situaci, kdy porouchané auto nejede a překáží provozu, bývá řidič v takovém stavu, že ho vůbec nenapadne, že číslo na asistenční službu má napsáno na takzvané zelené kartě. Číslice 1224 je snadno zapamatovatelná. Stačí volat tam,“ vysvětluje Aleš Povr.
Kolik stojí voláníU volání na linku 1224 nelze uplatnit volné minuty. Tedy i ti, kdo mají takzvané neomezené volání, budou platit. V porovnání s cenou poskytnuté asistence to není zas tak mnoho, ale je dobré
|
Co se děje, když vám asistují
Operátor, který telefon zvedne, se zeptá na registrační značku auta. Podle té zjistí, kde máte vůz pojištěný. A přepojí vás na asistenční službu vaší pojišťovny. Tam se podívají, co máte sjednáno. Součástí většiny autopojistek jsou dnes totiž i asistenční služby. Vyzvědí, co se vám stalo, a vyhodnotí, zda k vám mají vyslat servisní vůz, či odtahovou službu.
Kdy volat linku 1224
|
A začnou se řešit peníze – operátor porovná to, co potřebujete či požadujete, s tím, nač máte podle smlouvy nárok. Když se do limitů daných pojistkou nevejdete, řekne vám, kolik by zásah stál. U asistence při poruše platí, že v ceně bývá příjezd servisního vozu a práce technika, nikoli materiál: pohonné hmoty, pneumatiku či baterii si zaplatíte sami.
Kdo přijede? Asistenční společnosti mají nasmlouvané odtahové služby a servisy. Podle toho, kde jste zůstali s autem „viset“, k vám pošlou někoho z okolí. Kde je odtahové vozidlo a je-li zrovna volné, vidí operátor na mapě propojené s GPS krabičkami v autech. Ve výsledku k vám přijede někdo z nedalekého servisu, kdo má smlouvu s vaší pojišťovnou.
Poslouchám, jak to v praxi chodí, a přitom kolem mne zvoní telefony a chlapi mluví, vysvětlují, klikají, sledují oba monitory, které mají před sebou. Dělají ve dvanáctihodinových směnách a po pravdě, ačkoli všichni působí pohodově, tu práci jim nezávidím – musí zachovávat klid i ve chvíli, kdy na druhé straně má někdo hysterický záchvat.
Kam volat levnějiUložte si číslo na svou asistenční službu do mobilu. Volání na pevné linky do volných minut spadá.
|
Čekání, až zhasne zelená
Loučím se s call centrem a vyrážíme do terénu. Nejprve na plac odtahové služby. Stojí tam auto, které čeká na případ. Řidič, jemuž kolegové přezdívají Koblížek, zapíná kouzelnou krabičku a na dispečinku od té chvíle vědí, že je volný. Až někdo zavolá o pomoc, přidělí v daném regionu případ přednostně nám.
Pojistěte sebe i své blízké |
Za chvíli zelená kontrolka zhasne a řidiči přijde současně esemeska: kde, kdo, co, kam. Než vyrazíme, zavolá poškozenému řidiči, aby si ujasnili podrobnosti a čas dojezdu. „Operátoři řidičům obvykle říkají, že dojedeme do 40 minut. Počítají s tím, že do té doby tam určitě budeme, a klient bude rád, když přijedeme dřív. Jenomže pak se může stát, že řidič odejde na kafe, vrátí se za 40 minut a já tam mezitím už 35 minut stepuji. Takže radši volám, než vyrazím na cestu,“ vysvětluje mi Koblížek. A jedem.
Za 25 minut jsme ve Znovíně. Z místa nehody právě odjíždí policie. Obě auta, která se střetla, jsou nepojízdná. Škodovka viníka nehody už je na autě konkurenční odtahovky. „Naše“ dodávka skončila asi tři centimetry od okna rodinného domu, levé přední kolo je zcela vyvrácené z kloubu. Jak tohle chce Koblížek dostat nahoru?
Netrvalo to ani tři minuty a máme naloženo – šikovně popojet, zaháknout, navíjet. V dodávce se zatím její řidič snaží udržovat směr tří funkčních kol, náprava poškozeného kola vyorává zřetelnou brázdu do asfaltu. Řidič poškozeného vozu podepisuje papíry, předává nám klíčky a jen podotýká: „Včera jsme ho přivezli z opravy.“ A skutečně, když za dalších 20 minut dorazíme do servisu, zdejší mechanik hned komentuje: „No to si moc dlouho nepojezdilo...“
Vůz, který jsme „zachránili“, měl sjednanou takovou asistenci, že řidiči stačil jeden podpis – nic nebude doplácet. Ale co kdyby... Hned mě napadají zoufalé scénáře. Třeba: bourám, asistence mi nestačí a já nemám peníze. Řidiči odtahovek se s tím prý setkávají docela často. Platební terminál s sebou vozí jen někteří z nich, ale není problém zastavit u bankomatu. A když ani tam peníze nejsou? Nehoda se přece může stát i dva dny před výplatou. „Když člověk opravdu nemá, odvezeme vůz na své parkoviště. Až majitel zaplatí, může si ho vyzvednout, jen to má o něco dražší,“ upozorňuje řidič odtahovky.
