Osm válců, osm litrů objemu. Motor, kterému ve válcích rychlostí šesti tisíc otáček létají písty velikosti litrových tupláků jak z Oktoberfestu. To je srdce jednoho z nejextrémnějších historických závodních aut, které můžete v Evropě potkat.
„Na začátku byl originální Pontiac Trans Am z roku 1971 s legendárním ‚455 H.O.‘ motorem, který se jako nový prodal ve Švýcarsku,“ vypráví švýcarský podnikatel příběh závodního auta. Číslovka 455 neoznačuje nic jiného než objem motoru v krychlových palcích. Převedeno do metrického systému: sedm a půl litru. Výkon už tak oslnivý není, konstruktéři Pontiacu dokázali z extrémního objemu vydolovat „jen“ 335 koní.
Jiná liga byly závodní modely, které s notnou dávkou kontroverze závodily do roku 1970 v legendární sérii Trans Am. Ty měly sice méně objemné motory - podle regulí se musely vejít do pěti litrů - ale výkon šplhal někam k hranici pěti set koní.
Jen 730 koní? To aby motor něco vydržel
Jenže ani to Bolligerovi nestačilo. Spojil se proto s úpravcem Butler Performance z amerického Tennessee. Pro běžného Evropana bezejmenná firma se specializuje na přestavby motorů na americké muscle cary a mezi její zákazníky patří třeba herec Burt Reynolds. I on si nechal upravit Pontiac Firebird Trans Am, ovšem v novější třetí generaci. Stejná firma pak vyvíjí i extrémní motory pro sprinterské speciály.
Pro Bolligera ve Spojených státech připravili „klasický“ celohliníkový motor, jehož objem vzrostl na zmíněných osm litrů. Na motorové brzdě mu naměřili 730 koní. To z pohledu šíleností z dílny amerického úpravce není tak moc, jenže místo extrémního dragsteru, jehož motor musí vydržet vlastně jen pár desítek ostrého provozu, potřebuje Bolliger zvládnout minimálně jeden závodní víkend. A ten včetně tréninků, kvalifikace a dvou závodů nejméně nějakých 70 minut. V reálu však samozřejmě motor musí vydržet závodních víkendů více.
Pocta legendě. Ale se třemi litry navíc
Zvenku Bolligerův Pontiac vypadá stejně jako závodní speciál, se kterým jezdil v sérii Trans Am slavný americký závodník Jerry Titus. Ten s Firebirdem v roce 1969 ovládl svoji třídu ve čtyřhodinovce v Daytoně, celkově pak dojel třetí. O rok později nastoupil se svým autem do série Trans Am, ale ze sedmi závodů dokončil jen první. Na kalifornském okruhu Laguna Seca dojel sedmý. V polovině července pak nastoupil do druhého závodu na okruhu Road America. V tréninku se mu však kvůli technické závadě zablokovalo řízení a neřiditelné auto narazilo do mostu. Titus byl s těžkými zraněními hlavy transportován do nemocnice, kde bojoval tři týdny o život. Bohužel neúspěšně.
Bolliger ovšem zdůrazňuje, že jeho Firebird není replika Titusova auta. Sám jej nazývá „klonem“. Současný Pontiac je zkrátka lepší než jeho předobraz. Úprava, která dává Bolligerovu autu neuvěřitelný výkon, by totiž na začátku sedmdesátých let v sérii Trans Am neprošla.
Ostatně Pontiac už tehdy budil kontroverzi - auto muselo být postaveno na sériových základech a objem motoru nesměl překročit pět litrů. To sice konstruktéři splnili, jenže jen díky tomu, že objem sériového motoru zmenšili z původních 6,6 litru. Pontiac navíc začal pro sériová auta neoprávněně používat označení Trans Am, které vlastnila pořadatelská organizace SCCA. Značka se nakonec dohodla na vypořádání - z každého vyrobeného kusu odváděla za označení Trans Am poplatek pět dolarů.
Největší soupeř Pontiacu? Čech s Jaguarem
V sérii Histo Cup objem omezený není a ve třídě speciálně upravených aut se nehledí ani na dobovou autenticitu. Na trati se tak potkávají americké muscle cars třeba s Alfou Romeo Alfetta GTV, která dříve sloužila jako safety car na okruhu v Mugellu. Jenže to měla pod kapotou jen dvoulitr. Nyní tam sídlí třílitrový šestiválec, díky kterému maličká alfa americkým autům stačí.
A mezi posádkami královské třídy rakouského šampionátu jsou i čeští zástupci. Brněnský závodník David Bečvář poslední dva roky dokonce celou sérii ovládl a před domácím publikem se představí i o nadcházejícím víkendu na Masarykově okruhu v Brně. Fotogalerii jednoho z předchozích ročníků si prohlédněte zde.
