Navigaci mají na Dakaru všechna vozidla, tedy nejen ta závodní, ale i ta asistenční a novinářská. Není to však o klasickou navigaci, jak ji známe z běžných osobních automobilů.
Závodní jezdci mají na svém stroji papírový roadbook (itinerář), který je úplným základem navigace. Závodníci v něm vidí orientační body na trase, spojení mezi body (vzdálenosti a azimuty) a některé kontrolní body, které musí projet. Právě kvůli složité navigaci je tato rallye tak náročná. Kromě papírového rozpisu má jezdec na stroji tripmaster, což je počítadlo ujeté vzdálenosti, které měří s přesností na desítky metrů. K naměření vzdálenosti mezi jednotlivými odbočkami nebo různými orientačními body má tripmaster dílčí počítadlo, které se ovládá spínači na řídítkách.
Rychlá asistence, novinářský vůz na závodní trať a především závodní vozy mají navíc zařízení zvané iritrack. Toto zařízení, jehož základem je GPS příjmač, sleduje závodníka (černá skříňka) a hlásí jeho polohu.
Pomocí iritracku je možné přivolat přivolat pomoc, když jste v nouzové situaci, případně můžete vyslat varovný signál, když například zůstanete viset na trati v nepřehledném místě. Tento signál vidí ostatní vozidla vybavená tímto systémem a díky tomu o vás ví a neměla by vás ohrozit (sentinel).
Iritrack normálně ukazuje jen azimut, ale v blízkosti kontrolních bodů se „probudí“ a začne ukazovat a šipkou závodníka navede až k němu.
Samotných navigačních bodů je asi osm různých druhů a v každé etapě jich bývá kolem třiceti. Podle druhu kontrolního bodu se tato šipka objeví, pokud se přiblížíte například 300 až 800 metrů do blízkosti daného bodu a následně vás zavede až do místa, kde tento bod protnete a je vám započten.
V praxi to znamená, že pokud jedete rozlehlou pouští a jste například 500 metrů mimo kontrolní bod, na displeji GPS se vám vůbec neobjeví.
Pokud je bod zobrazen v roadbooku a víte, na kterém kilometru nebo poblíž jakého orientačního bodu se nachází, raději se vrátíte a pokusíte se bod vyhledat. Od loňského roku byly zavedeny i skryté body, které v roadbooku nenajdete, a proto musíte sledovat displej GPS neustále velmi pečlivě a držet se správně na trase.
Pokud bod minete, neznamená to konec závodu, ale penalizaci. Ta se běžně pohybuje v rozmezí pěti minut až pěti hodin. Další penalizaci můžete obdržet za nedodržení rychlosti na přejezdech nebo i v některých částech měřených úseků.
Jde o místa, jako jsou například vesnice, některá kontrolní místa, tankovací body, křížení komunikací a podobně.
Své o tom ví i Milan Engel z týmu MRG, který na jednom z takových míst brzdil na poslední chvíli a překročil v místě měření rychlost o 1 km/h. Nekompromisně obdržel penalizaci jedné minuty a finanční pokutu 100 eur.
Všechna asistenční vozidla mají povinně namontován systém Tripy, dodávaný organizátory. Je to navigace bez mapových podkladů, která vás informuje šipkami o trase, dále zobrazuje maximální povolenou rychlost v daném úseku (povolenou organizátory), vaši aktuální rychlost, azimut, ujetou vzdálenost v denním přejezdu, vzdálenost do cíle a aktuální čas.
Spojovací trasy jsou v přístroji zadány na celou rallye a každý den si posádka navolí ze seznamu požadovanou trasu. V případě potřeby je možnost zadat vlastní koordináty a navigovat přímo k nim.
Tripy vás nejen naviguje, ale předává o vás i informace pořadatelům soutěže: kde se nacházíte, zda je systém Tripy zapnutý a jak rychle jste se v kterém úseku pohybovali. Při překročení rychlosti vás pokuta v řádu i několik set eur nemine.
Samozřejmě se už některé chytré hlavy snažily obejít toto odesílání informací o vozidle tím, že Tripy vypnou, ale ten samozřejmě předává informace dál, i když je vypnutý. Nevyšlo ani řešení v podobě vymontování pojistky z Tripy, ani to pořadatelům neunikne a ocení to mastnou pokutou.
Týmu MRG se například stalo, že během šesté etapy přestal fungovat napájecí kabel přístroje. Nikdo si toho nevšiml, protože zařízení fungovalo dále z baterií. Evidentně to nebyl špatný úmysl, ale porucha, která navíc neměla vliv na funkci. Po etapě však do bivaku dorazili organizátoři, vše oznámili manažerovi týmu Ervínu Krajčovičovi a nezapomněli vystavit pokutu 1 000 eur.
Co všechno jede Dakar
Závodní vozidla startují v kategoriích motocyklů, čtyřkolek, automobilů a kamionů. Tato vozidla se účastní rallye a jsou započítávána do výsledků a právě tyto vozy sledujete ve sportovním zpravodajství z Dakaru (kompletní výsledky zde).
Rychlá asistenční vozidla startují překvapivě do závodu stejným způsobem jako závodní vozy a mají s nimi stejné bezpečnostní a navigační vybavení. Těmto vozidlům se také měří čas a zaznamenávají se jejich průjezdy kontrolními body. Jsou to terénní vozidla a kamiony vezoucí náhradní díly a mechaniky. Když například Cyril Despres urazil u svého peugeotu kolo, vypadalo poškození jeho vozu naprosto fatálně. Dorazila však rychlá asistence jedoucí za závodním polem a vůz vrátila zpátky na trať a Cyrila Despres pokračuje dál.
Asistenční vozidla slouží k podpoře závodních vozidel. Přepravují mechaniky, vybavení servisu, náhradní díly, stany a ostatní vybavení zázemí. Pohybují se především po běžných komunikacích z bivaku do bivaku. Mají pořadateli přesně stanovenou trasu, ze které by se neměla vzdálit. Bývají to osobní automobily, terénní vozidla, dodávky a kamiony.
Novinářské vozy na běžné komunikace se mohou pohybovat v podstatě kdekoli s výjimkou závodní trati, ke které se smí jen přiblížit. Mají k dispozici stejné navigační podklady jako asistenční vozy. Zpravidla to bývají terénní auta.
Novinářské vozy na závodní trať mají vybavení srovnatelné se závodními speciály. Mají vnitřní ochranný rám, srovnatelnou navigační a bezpečnostní techniku a pohybují se po závodní trati. V praxi však na trať vjíždějí jen minimálně, aby nezasahovaly do závodu a spíš se snaží pohybovat podél trati a na trať najíždějí v místech, kde chtějí fotit závodníky.
