Mechanici vstávají obvykle kolem čtvrté hodiny ráno, aby nastartovali stroje a naposledy je zkontrolovali před vyjetím jezdců do další etapy. Následně naloží do asistenčních vozů zbytek vybavení. Ve chvíli, kdy vyráží jezdec na trať, nasedají do aut a vyrážejí také. Pokud je v rámci etapy stanoven kontrolní bod s povolenou asistencí, míří část mechaniků sem. Pokud v etapě není asistence povolena, jedou nejrychlejší možnou cestou do dalšího bivaku.
Část týmu často míří do následujícího bivaku už ve tři hodiny ráno, aby byla na místě dříve než jezdec. Během přesunu musí i řidiči asistenčních vozidel dávat pozor na dodržování předepsané maximální rychlosti, protože jsou sledováni elektronickou navigací, která všechna jízdní data pečlivě zaznamená a následně odešle pořadatelům. Přesuny bývají dlouhé až 800 km. Mechanici se střídají v řízení a ten, kdo zrovna neřídí, spí. Je to vlastně jediná část dne, kdy mohou odpočívat.
Po přesunu do následujícího bivaku totiž staví celý tým základnu. Většinu místa zabírají stany pro servis strojů. Dále se postaví stany se stoly a lavicemi, kde si mohou jezdci i ostatní členové týmu sednout a připravovat se na další den.
Každý mechanik má pro svůj stroj pevně dané místo. Tam je umístěn servisní stůl,přívod stlačeného vzduchu, každý mechanik má svou sadu nářadí a vše potřebné. Všichni používají stejné profesionální nářadí, což je výhodné i proto, že je mohou kdykoli navzájem sdílet, pokud nemá například při rychlé asistenci jeden z nich vše vybaleno. Také je třeba nastartovat agregát pro výrobu elektrického proudu a ve stanech nainstalovat světla, protože pracovat se bude dlouho do noci.
Když dorazí jezdci z etapy, předají stroje mechanikům a následuje krátká výměna informací o tom, co nefunguje nebo co je potřeba změnit. Po každé etapě se mění pneumatiky (včetně vložky muse nahrazující duši), olej, olejový filtr, vzduchový filtr. Je třeba umýt a zkontrolovat celý stroj, vyměnit poškozené díly a přizpůsobit vše podmínkám etapy následujícího dne. Nastavuje se tuhost podvozku, případně se mění přední blatník podle toho, zda je třeba vysoký, nebo nízký.
Čas na jídlo počítají mechanici v minutách a se servisem končí obvykle kolem půlnoci. Nechají si připravenou jen nejnutnější část vybavení a většinu věcí se snaží zabalit, aby dokázali ráno co nejrychleji vyrazit. Když jde vše hladce, končí se v noci. Pokud se však vrátí jezdci z etapy pozdě nebo je s motocyklem více práce, stává se, že se nejde spát vůbec. Takto to jde stále dokola: mechanici a celý tým musí v tomto tempu vydržet dva týdny.
dakar
Za tým MRG odstartovaly do letošního ročníku Dakaru dvě čtyřkolky a tři motocykly. Každý stroj má svého mechanika a své místo. Potřebné vybavení poberou dvě velké dodávky a jeden malý mikrobus. Vše je však nacpané k prasknutí.
Všechno má přesně dané místo a celá skládanka do sebe musí perfektně zapadat, jinak se vybavení do vozů neposkládá. Přestože tým používá profesionální materiál, je nutné většinu vybavení mít v záloze vícekrát, takže v té hromadě věcí najdete dva elektrické agregáty, dva kompresory a mnoho dalšího.
Každý z mechaniků má svůj stan na spaní a svou bednu s oblečením. Civilní věci však mechanici téměř nepoužijí. Oni i celý tým se po celou dobu rallye pohybují v týmovém oblečení, kterého mají všichni k dispozici dostatek. Tým si s sebou veze také dvě kola, která se často hodí při pohybu po bivaku.
Střechy obou dodávek jsou naložené velkým množstvím pneumatik. Týmové vozy mají pohon všech kol, protože i ony se musí čas od času poprat s náročnějším terénem nebo rozbahněným bivakem.
