Při pohledu do kabiny vozu UAZ 3151 Hunter si budete připadat, že jste se vrátili o padesát let do minulosti. Na palubní desce nenajdete levné plasty, avšak ani ty drahé. Plasty jsou v tomto vozu jen na volantu a držáku pro spolujezdce. Jinak je to poctivý plech a guma. Pamětníci si legendární UAZ mohou pamatovat z vojenské služby, coby východní verze Jeepu jezdil v řadě socialistických armád.
„Jedinou elektroniku, která v tomto voze je, najdete v motoru. Jinak je to plně manuální vozidlo. Při dovozu vám do něj však můžeme namontovat, co si budete přát,“ říká mluvčí firmy AMC z Radíkovic u Hradce Králové Jan Majurník.
V Hunteru zaujmou nejen spartánská výbava, ale také jednoduchá madla, posuvné otevírání oken nebo dlouhá řadící páka a hned vedle terénní redukce, kterou v moderních autech obstarává tlačítko příslušné elektroniky. Má světlou výšku 210 milimetrů, provozní hmotnost 2 tuny a další půl tuny uveze. Na silnici se umí pohybovat rychlostí jen 130 kilometrů za hodinu, v terénu však zvládne i půlmetrové brodění vodou.
Pro koho je Hunter příliš strohý, toho možná zaujme „luxusní“ model automobilky z Uljanovsku. UAZ 3163 Patriot má moderní tvary a dostal i halogenové světlomety s denním LED svícením. Podle stupně výbavy lze k zadní poháněné nápravě připojit ručně či elektronicky přední kola. Světlá výška, brodivost či maximální rychlost je stejná jako u Hunteru.
„Vozidlo je na ocelovém žebřinovém rámu a má obě nápravy tuhé. Nejvyšší výbava má přední i zadní parkovací senzory, kameru, multimediální systém s navigací a vyhřívaný volant a sedačky,“ popisuje vlajkovou loď továrny UAZ Majurník.
Ze stejné fabriky pochází také legendární Buchanka, tedy dodávka UAZ 452 AMC s pohonem všech čtyř kol. Dovozce ji na hradecké letiště přivezl v provedení mikrobus s devíti sedadly. Při zkušební jízdě ukázala, že si poradí i s extrémním terénem. Také v ní však cestující musejí počítat se strohým interiérem, který se desítky let téměř nezměnil.
Zdaleka nejznámějším zástupcem ruských terénních vozů byla na letišti Lada Niva. A to hned v několika verzích. Vedle klasického „třídvéřáku“ také jako prodloužená pětidveřová varianta, pick-up, expediční speciál nebo v moderní verzi Xray, na níž ruská automobilka spolupracovala s rumunskou Dacií. Nejvíce pozornosti však budil extrémní až monstertruckový speciál se světlou výškou 470 milimetrů. Řada úprav na vozidlech vzniká až v Česku. Většina ruských vozů totiž nemá schválení pro provoz v Evropské unii. Firma proto před jeho získáním musí na autech provést celou řadu změn.
„Především jde o emisní normu. Zatímco v Evropě platí Euro 6, v Rusku teprve loni zavedli Euro 5. Dál se jedná například o výšku blatníku, umístění mlhovek nebo blinkrů. Ruské vozy také nemají antikorozní úpravu. Musíme je proto rozebrat, nastříkat a znovu složit,“ popisuje komplikovaný proces po dovozu aut Majurník.
Importér auta prodává nejen v Česku, ale i v dalších evropských zemích. Zájem o ruské stroje mají Poláci, Italové nebo třeba Belgičané. Důvod je prostý: i když jsou skromněji vybavena, zvládnou náročný terén a jsou výrazně levnější než velké světové značky. Kupují je hlavně myslivci, lesníci nebo těžařské firmy do důlních provozů. Tam slouží i skříňový KAMAZ s úpravou pro dopravu osob. I ten se v Hradci Králové předvedl. Firma AMC ročně dodá na evropský trh zhruba 300 ruských vozidel.
