Trh s ojetými vozy je obrovský, výrazně větší než prodeje aut nových. Nových osobních vozů se v loňském roce v České republice prodalo bez 85 kusů čtvrt milionu, což mimochodem znamená meziroční pokles o 4,4 %. Za tutéž dobu v ČR přibylo přes dalších 177 000 aut, ojetin dovezených ze zahraničí. Což je samozřejmě stále výrazně méně, než kolik činí prodeje nových aut. Ta větší část trhu jsou auta, která v ČR již registrována byla, jen změnila majitele.
Lhostejno, zda je prodal klasický autobazar, certifikované programy (např. Škoda Plus, Das WeltAuto koncernu VW, Hyundai Promise atd.), nebo si je prodali lidé mezi sebou bez zprostředkovatele. Čísla statistik prodejů na vnitřním trhu se liší podle vstupů, metodiky a spolehlivosti zdrojů, nicméně pokud budeme uvažovat celkový objem trhu s ojetými vozy na úrovni zhruba 800 000 kusů za rok, nebudeme patrně daleko od pravdy.
Jaká ojetá auta se vlastně prodávají? Ze značek nejvíce škodovky (mezi modely absolutně je celkově první Octavia, druhá Fabia), volkswageny a fordy. Trh ojetin do značné míry kopíruje rozložení značek v celkovém vozovém parku, kde z bezmála šesti milionů registrovaných osobních vozů je nejvíce zastoupenou značkou domácí Škoda se dvěma miliony aut, dále Volkswagen s téměř šesti sty tisící vozy, třetí je Ford. Následují Renault, Peugeot, Opel, Hyundai, Citroën, Fiat, BMW a Toyota.
Zajímavější je věková struktura prodávaných ojetých vozů. U ojetin dovezených v roce 2019 bylo průměrné stáří 10,3 roku. Průměr je ovšem pro získání celkového obrazu dosti ošidná veličina. Cebia uvádí, že za loňský rok byla více než polovina dovezených ojetin starší než 10 let (51,49 %), 32 % ve stáří 10 až 15 let a že cca každé páté dovezené osobní ojeté auto bylo starší 15 let.
K vnitřnímu trhu nejsou podrobné statistiky k dispozici. Avšak vzhledem k tomu, že průměrné stáří takřka šestimilionového vozového parku v ČR dlouhodobě osciluje kolem 15 let (aktuálně 14,93 roku), lze si zhruba udělat představu, jaké vozy se „mezi lidmi“ prodávají a že naprostá většina z nich už novotou dávno nevoní.
Podle statistik společnosti Cebia byla průměrná hodnota najetých kilometrů udávaná na tachometru loni inzerovaných vozů 156 000 km. To je docela dobře možné, ale co to znamená? Nic, stáčení tachometrů je stále na denním pořádku. Cebia také tvrdí, že přes 99 % aut v celkové nabídce je inzerováno jako nebourané, což obratem označuje za záměrně zkreslený údaj ze strany prodejců a úmyslné zatajování havárií.
Vždyť jen v roce 2018 se v ČR podle policejních statistik stalo cca 102 000 nehod se škodou téměř 9,2 miliardy korun. Pokud uvážíme průměrný věk osobního auta v ČR, průměrnou nehodovost a počet registrovaných vozidel, vyjde, že čistě teoreticky má průměrné auto zhruba čtvrtinovou šanci být nějakým způsobem bourané.
Beránek mezi vlky
Trh s ojetými vozy není procházka růžovou zahradou ani charita. Je to tvrdý byznys, ve kterém jde o velké peníze. Hrubé odhady ročního objemu finančních prostředků hovoří o 160 až 180 miliardách korun. Pro porovnání: plánovaný rozpočet ministerstva dopravy na rok 2020 je necelých 68 miliard.
Laik je při vybírání a nákupu ojetého vozu jako nahý v trní. Metod, jak snížit riziko, že si společně s ojetým autem koupíte především problém, je samozřejmě hned několik. Liší se podle stáří a ceny vyhlédnutého vozu.
Pokud poptáváte zánovní auto, mohou být dobrou volbou certifikované prodeje ojetin přímo pod dohledem automobilek. Že jde o čím dál populárnější možnost, dokazují i statistiky. Největší z programů Škoda Plus loni rostl o 9 % a prodalo se přes něj téměř 55 tisíc aut, rostly i certifikované bazary dalších značek jako VW, Citroën, Peugeot, Hyundai či prémiové BMW.
Výhodou certifikovaných programů automobilek jsou záruky, které opravdu něco garantují. K dispozici bývá výpis servisní historie (ze zabezpečeného systému automobilky, nikoli servisní knížky servisu, kde mají evidentně několik let stejnou propisku), ověření najetých kilometrů, absence právních vad.
Pokud by se projevila nějaká skrytá závada, máte jistotu, že nad samotným prodejcem stojí importér, u něhož se dovoláte řešení. Nevýhodou je omezenější nabídka. Jakkoli v programech najdete i starší vozy a auta i jiných značek, těžištěm nabídky jsou zánovních a spíše méně ojeté vozy, například ze značkových leasingů, na kterém jsou programy postaveny.
Ceny bývají často lehce nad úrovní tržního průměru. Otázku, zda je při konkrétním stáří, nájezdu, motorizaci a výbavě lákavější nabídka trochu dražšího auta s garancí importéra, nebo levnějšího (třeba dovezeného ze zahraničí) z internetové inzerce, si každý může zvážit sám.
Čím starší, tím rizikovější
Poptáváte-li starší a levnější auto, máte také několik možností, jak minimalizovat riziko naprostého debaklu. Vynechme okrajový segment auta „posledního kilometru“ za několik tisícikorun, takového, od něhož chcete, aby mělo ještě na nějakou dobu technickou, pokud možno ráno nastartovalo a odvezlo vás několik kilometrů na vlak. U takového nákupu nemá smysl řešit servisní historii ani relevanci údaje na tachometru a asi si k němu nebudete zvát mechanika.
Pokud chcete seriózní auto, které by mělo dobře sloužit, bude to nepoměrně složitější úkol. V každém případě není na škodu si na internetu (články, fóra) zjistit, zda jste si například nevyhlédli notoricky problémový model či motorizaci a ověřit, na jaké problémy konkrétní auto typicky trpí. Zhruba si udělat představu o cenách náhradních dílů a oprav. Ani koupě vozu se závadou totiž nemusí být špatný obchod, pokud víte, co děláte a cena odpovídá.
Samozřejmě je dobré vzít si s sebou mechanika. To povětšinou nebude zadarmo. Navíc, kdo se někdy pokoušel koupit solidní auto (to že je za dobrou cenu, je jen bonus), ví, že to není věc na jedno odpoledne a že se nejspíš i dost nacestujete. Dobrý mechanik, který vám k něčemu bude, si za svůj čas a práci naúčtuje odpovídající částku. Být schopni alespoň základní předvýběr udělat sami (tedy rozlišit naleštěný vrak od auta, které stojí za úvahu) je značně výhodné z hlediska finančního i časového.
Ideální je mít specialistu na danou značku či model, který sháníte. Máte-li vágnější požadavky, například chcete rodinné dieselové kombi do 200 000 Kč a je vám celkem jedno, které to bude, pak alespoň člověka, který pozná ty největší obecné neduhy a ví, co jak vyzkoušet – odhalí například nedbalé opravy po nehodách, opotřebené díly, zamaskovanou nefunkčnost různých systémů. Razantně se tak zvyšuje vaše šance, že si nekoupíte problém.
(Ne)důvěřuj, ale prověřuj
Když už ojeté auto koupíte, je již jakákoli závada zcela váš problém (kromě vážných skrytých). Auta „sednout a jezdit“ jsou opravdu výjimečným úkazem, a pokud není stoprocentně prokazatelně zdokumentována servisní historie, je kontrola nutná.
Důvěryhodné jsou faktury a rozpisy prací i dílů, u novějších vozů výpis z elektronického archivu servisního systému. Včasná oprava i zdánlivých drobností může zabránit poškození dalších dílů. Závady třeba podvozků či motorů, ale i elektroniky se s oblibou řetězí a včas odhalená banalita opravitelná za pár korun může zabránit budoucímu poškození za desetitisíce.
Poznáte z jízdy třeba roztržený silentblok na nápravě? A zrovna ty umí kvůli zvýšenému namáhání ostatních komponent poměrně rychle způsobit značné škody. Dalším podobným příkladem jsou prasklé manžety poloos. Díl za pár stokorun (pravda, s výměnou je dost práce) snadno napáchá škody za o dva řády vyšší částky. V servisu jej odhalí během okamžiku.
Má třeba motor za studena hrubější chod? To může u daného modelu klidně vyplývat z konstrukce napínacího mechanismu rozvodů a být zcela normální. Tentýž zvuk u jiného auta může značit rozvody v posledním tažení a eminentní nutnost jejich výměny s hrozbou fatálního poškození motoru, pakliže se neprovede.
I servis je třeba vybírat
Sjeté brzdové destičky, netěsný výfuk či korozi nápravnic pozná každý automechanik. Stejně tak každý pozná únik oleje, ne každý však správně diagnostikuje, zda je to u konkrétního auta závažný problém, nebo banalita. I jen lehké orosení v konkrétních místech signalizuje u některých vozů problém, který je třeba okamžitě řešit. A ne nutně draze. Leckdy může stačit těsnění za dvacetikorunu a čtvrt hodina práce, místo generálky motoru, která by hrozila, pokud by se nevyměnilo.
Každé auto má zkrátka nějaký svůj typický projev, s věkem pak i obvyklé závady a mechanik musí vědět, kam se podívat. Těchto znalostí je takové množství, že ani ten nejlepší mechanik s rukama ze zlata nemá příliš šanci vědět o všem vše.
Ideální je buď najít prověřeného specialistu na konkrétní značku/typ, nebo se spolehnout na autorizovaný servis. Stejně jako v jakémkoli jiném komplexním oboru jsou v servisu konkrétní znalosti a specializace pro dobrý výsledek nutností. Mimochodem, v době čím dál rozvinutějších elektronických systémů včetně jejich průběžných aktualizací, klidně i desítek různých řídících jednotek a tím pádem i náročnější diagnostiky je běžnou praxí, že specialisté jezdí na diagnostiku do autorizovaného servisu.
Kolik bude taková prohlídka stát a jak dlouho bude trvat? Záleží samozřejmě na značce auta, typu, jeho stáří, stavu a druhu nalezených závad. Pětiletá Dacia Logan je o dost méně komplexní než dvacetiletý Mercedes S, na němž se za čtyřnásobek věku má potenciál pokazit či dožít mnohonásobně více věcí.
Jen samotná diagnostika s vyčtením závad stojí více, za cca 500 až 800 Kč je ještě z docela levného kraje. Celkově počítejte od 1 500 Kč výše, pečlivý servis ve větším městě si nejspíše naúčtuje zhruba 2 500 Kč a dodá i soupis dílů k doporučeným opravám včetně hrubého nacenění (autorizovaný servis počítá přesně včetně ceny za práci).
U starších vozů se složitou mechanikou, množstvím elektroniky a komfortní výbavy si specialista za komplexní prohlídku s rozpisem dílů a prací může naúčtovat i více než 10 000 Kč.
Zajímavou službu nabízí kupcům starších škodovek sama automobilka - novopečeným majitelům čtyřletých a starších ojetých Citigo, Fabií, Roomsterů, Rapidů, Yeti, Octavií, Superbů a dalších modelů dává do půl roku od zakoupení prohlídku v autorizovaném servisu zdarma. Vůz může být koupený z bazaru, od soukromníka, v rodině a klidně i dovezený ze zahraničí. Kromě kontroly stavu běžného opotřebení, potenciální koroze, těsnosti provozních kapalin atd. udělají i zátěžový test akumulátoru a především provedou diagnostiku včetně výpisu paměti závad.
Většina automobilek pak nabízí nějaký slevový program na výhodnější díly pro starší auta, u VW je to řada Economy, u Fordu Motorcraft, Motrio u Dacie a Renaultu. U Škody je to program Šeková knížka, který zahrnuje například zvýhodnění 20 % na práci i díly při výměně brzd (obložení, kotouče), tlumičů pérování včetně seřízení geometrie, výměnu výfuků, 15 % na díly k výměně rozvodů nebo 20 % na spojkové sady, lamely, přítlačné kotouče, ložiska a setrvačníky při výměně spojky.
Program překvapivě s naprostou převahou nejčastěji využívají majitelé vozů dvanáctiletých a starších, a to v celých 47 %. Auta v rozmezí 8 až 9 let stáří jsou s 9% podílem s odstupem druhá, v již těsném závěsu pak škodovky mezi 9 až 10 a 10 až 11 lety stáří. Paradoxně nejméně zastoupenou kategorií jsou vozidla čtyřletá a pětiletá. Po zprůměrování je typickému vozu, který si pro slevu přijede, takřka přesně 12 let.(více zde).
