V nabídce německé skupiny připadá Seatu role výrobce aut se sportovním „šmrncem“, určených ovšem širokému publiku.
Automobily se na Iberském poloostrově vyráběly už začátkem minulého století, mezi světovými válkami získala celoevropský věhlas továrna Hispano-Suiza. Její model H6B vyráběla ve druhé polovině 20. let v licenci plzeňská Škoda (předtím než převzala mladoboleslavskou továrnu Laurin & Klement), luxusním vozem Škoda Hispano-Suiza jezdil i prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Občanská válka a následná izolace ale rozvoj automobilismu ve Španělsku na dlouho zabrzdily.
Na lepší časy se začalo blýskat na přelomu 40. a 50. let, kdy skupina bank a státní průmyslový konglomerát Instituto Nacional de Industria (INI) založily Španělskou společnost pro cestovní automobily – Sociedad Española de Automóviles de Turismo, zkráceně SEAT. Navázala na téměř stejně pojmenovaný projekt SIAT (písmeno I znamenalo iberská) ze začátku 40. let, který se nikdy nepodařilo dotáhnout do konce. Při hledání partnera se přitom už tehdy zvažoval Fiat.
Italská automobilka měla zkušenosti s licenční výrobou, již mezi válkami její vozy vyjížděly z továren například v Rakousku, Francii, Československu – a také ve Španělsku. Továrna, ve které měla několik procent akcií také turínská automobilka, pak začala před 70 lety vyrůstat v průmyslové zóně na okraji Barcelony. Město, jehož katalánská identita byla za režimu Franciska Franca potlačována, mělo nejen výhodnou polohu u moře a železniční tratě, ale na španělské poměry i bohatou průmyslovou tradici.
První automobil vyjel z ještě rozestavěné automobilky v listopadu 1953, byl to čtyřdveřový sedan Seat 1400, licenční kopie fiatu stejného označení, který se v Itálii začal vyrábět o rok dříve. Poměrně luxusní a na španělské poměry drahý automobil ovšem nemohl splnit hlavní cíl nové automobilky, tedy motorizaci země. Automobily byly po občanské válce vzácné zboží, během konfliktu mezi levicovými republikány a frankisty byly zničeny dvě pětiny aut a nová se téměř neprodávala.
Změna přišla v roce 1955, kdy byla dokončena továrna a výroba se zvýšila na 10 000 aut ročně (devět desetin dílů přitom již pocházelo ze Španělska), a zejména o dva roky později se Seatem 600. Licenční variantu Fiatu 600, představeného v roce 1955, si konečně mohla dovolit i střední třída.
Do roku 1973 se vyrobilo přes 783 000 kusů, které mezi roky 1964 a 1967 doplnilo 18 000 kusů čtyřdveřové verze Seat 800. Podobná varianta fiatu se přitom nikde jinde nevyráběla.
„Osmistovka“ byla první z řady specifických španělských typů, založených na modelech Fiat, většinou ale zdejšími konstruktéry prodloužených nebo opatřených dalším párem dveří. Například Seat 850 se – na rozdíl od dvoudveřové italské verze – vyráběl také jako čtyřdveřový sedan, dvou- či třídveřový Fiat 127 v Barceloně vznikal i ve variantách se čtyřmi a pěti dveřmi. Čistě španělský byl Seat 133, vůz s technikou Fiatu 850 (a tedy motorem vzadu), ale karosérií připomínající Fiat 127.
Historie automobilky Seat v číslech
Spolupráce s Fiatem, během níž vznikal i velký sedan Seat 1500 nebo Seat 124 – „dvojče“ Lady 2101 – skončila na začátku 80. let. Ještě několik let se sice vyráběly modely založené na turínských typech (třeba Seat Ronda, tedy mírně vylepšený Fiat Ritmo, nebo Seat Marbella, tedy vlastně Fiat Panda, vyráběný až do roku 1998), zároveň ale začalo hledání nového partnera. Tím se stal německý Volkswagen. První akcie španělské automobilky koupil v roce 1982 a celou ji ovládl o osm let později.
V mezidobí přišli Španělé s vlastním projektem Seatu Ibiza, na jehož vývoji se podílela i konstrukční kancelář Porsche, velký rozmach ale přišel teprve po vstupu VW. Prvním výsledkem se stal model Toledo, prostorný liftback postavený na technickém základu golfu druhé generace, který díky výhodnému poměru ceny a výkonu slavil úspěchy po celé Evropě. Podobný recept mimochodem Volkswagen použil o pět let později i s první octavií, tedy velkým liftbackem na podvozku a s motory Golfu IV.
Během tří dekád ve vlastnictví VW zažil Seat vzestupy i pády. Krátce po přelomu století se ocitl v krizi, když koncernu příliš nevycházela strategie udělat z firmy „španělskou Alfu Romeo“. Výsledkem byly nepříliš atraktivní modely, nepomohl ani pokus prodávat pod znakem Seatu a se jménem Exeo jen mírně upravené Audi A4 starší generace. Nakonec se ale věci obrátily k lepšímu, v roce 2015 se automobilka po letech ztrát vrátila do černých číslech a ziskové hospodaření vykazuje i nadále.
