Během posledních let si automobilka Tatra připomněla několik historických milníků. V roce 2017 to bylo 120 let, které uplynuly od vyrobení jejího prvního osobního automobilu se spalovacím motorem a o rok později uběhla stejná doba od vzniku prvního kopřivnického motorového vozu nákladního. Loni se slavilo 100 let existence značky Tatra, kterou nesou její automobily na kapotě dodnes. A letopočet 2020 je již 170. rokem existence firmy nesoucí od roku 2013 jméno Tatra Trucks.
Firma v minulosti své obchodní jméno změnila několikrát. A nejen jméno, mnohem větší dopady na její fungování měly změny právního statutu a především vlastníků. Ale kontinuita výroby dopravních prostředků a automobilů i lokace továrny zůstávají neměnné.
 |
Všestranná firma a slavná značka
Kopřivnická společnost, dnes známá jako Tatra Trucks, je jedním z nejstarších výrobců dopravních prostředků s nepřetržitou historií na světě a také jedním z nejstarších výrobců nákladních a osobních vozů se spalovacími motory.
Začalo to v červnu roku 1850, kdy místní rodák Ignác Šustala postavil v Kopřivnici svůj první kočár. V následujících letech se Šustalova firma díky rostoucí poptávce zákazníků zdravě rozvíjela. Vyráběla nejen honosné kočáry, ale i bryčky a „obyčejné“ koňské povozy. Později, po roce 1880, se výrobní portfolio rozšířilo o železniční vagony.
Kočár vyrobený v dílně Ignáce Šustaly
První továrně vyráběný automobil v Rakousku-Uhersku. Präsident vyvinul rychlost až 25 km/h.
V roce 1897 ve firmě, která několik let před tím dostala nové majitele, vznikl první osobní automobil nesoucí jméno Präsident, o rok později z bran kopřivnické továrny vyjel i první motorový nákladní vůz.
V roce 1904 majitelé přenesli administrativní sídlo kopřivnického výrobce do Vídně a postupně se pro jeho vozy vžilo označení Nesselsdorfer Automobile, odvozené od německého pojmenování Kopřivnice. Od roku 1911 se začalo na vozech používat logo NW a později i dvouhlavý orel s nápisem Nesselsdorfer.
Automobil z kopřivnického podniku Nesselsdorfer Wagenbau-Fabriks-Gesellschaft (pozdější Tatra)
Propracovanější verze loga NW na automobilu z kopřivnického podniku Nesselsdorfer Wagenbau-Fabriks-Gesellschaft (pozdější Tatra)
Zásadním pro historii společnosti i značku Tatra se stal konec první světové války. Podle zákona o tzv. nostrifikaci nové Československé republiky bylo administrativní sídlo firmy přemístěno zpět do Kopřivnice, a ta začala místo německého používat české označení Kopřivnická vozovka. Navíc od roku 1919 automobily vyrobené v Kopřivnici nesou značku Tatra, která vznikla během náročných testů vozu typu U ve Vysokých Tatrách na Slovensku.
Prvním fotograficky zdokumentovaným vozem s označením Tatra je nákladní typ TL 4. Toto označení zde však bylo zatím ve formě velkého nápisu na dveřích. Brzy se však objevilo známé logo Tatra s kruhovou základnou.
Čtyřtunka NW typ TL 4 ve verzi oplenového vozu s nápisem Tatra na dveřích
Závodní speciály odvozené od NW typ T na fotografii propagující novou značku Tatra
V názvu firmy se označení Tatra objevilo až v roce 1927, kdy se z Kopřivnické vozovky staly Závody Tatra, akciová společnost pro stavbu automobilů a železničních vozů. Jako ochranná známka bylo označení Tatra registrováno v polovině třicátých let dvacátého století.
Jedním z důležitých milníků historie firmy Tatra je rok 1923. Světoznámý konstruktér Hans Ledwinka uvedl v život tehdy unikátní systém podvozku známého jako „tatrovácká koncepce“, který je tvořen centrální nosnou rourou a výkyvnými nezávisle zavěšenými polonápravami, jenž je pro vozy Tatra, až na typovou řadu Tactic, charakteristický dodnes.
Podvozek Tatry 11 s centrální nosnou rourou.
Tatra 11 v Národním technickém muzeu
Prvním kopřivnickým vozem s takto řešeným podvozkem se stala Tatra 11. Jednalo se o relativně malý a lehký osobní automobil, v podstatě pokus o lidový vůz (myšleno v intencích doby, zdaleka ne každý si ho samozřejmě mohl dovolit). V roce 1926 se objevila tatrovácká koncepce poprvé u nákladního vozu se třemi nápravami Tatra 26.
Z bohaté řady typů osobních tatrovek s podvozkem s centrální nosnou rourou pak jmenujme v několika typových a generačních provedeních vyráběnou lidovou „hadimršku“ neboli Tatru 57. Její výroba se nakrátko – jako výběhového typu – obnovila ještě po osvobození.
Tatra 57 Hadimrška
Tatra 57b Hadimrška
Tatra 77 byla prvním sériově vyráběným aerodynamickým vozem na světě.
Tatra 87
Dalším zásadním zápisem Tatrovky do dějin automobilismu před druhou světovou válkou byly aerodynamické automobily. Kopřivnická automobilka jako první na světě začala ve 30. letech sériově vyrábět a prodávat osobní vozy s aerodynamickými karosériemi, jednalo se o slavnou Tatru 77. Na ni navázala ještě slavnější Tatra 87 a objevila se i menší Tatra 97.
Tatrovka se však věnovala se stále větší intenzitou i výrobě nákladních automobilů, šlo především o velmi rozšířené typy Tatra 27 a dále Tatra 82, 85 či 72. Ty mimo jiné tvořily páteř výzbroje prvorepublikové československé armády a uplatnily se ve velké míře i v dalších zemích.
Tatra 27
Tatra 82
Tatra vyráběla nadále i vozidla pro železniční dopravu, příkladem je jedinečný motorový osobní vůz řady M 290.0 Slovenská strela, který se dochoval dodnes, a v současné době prochází náročnou renovací. Kopřivničtí se v menší míře věnovali ve spolupráci s Moravskoslezskou vozovkou ve Studénce, která také spadala pod koncern Ringhoffer-Tatra, i letecké výrobě. Konkrétně se v Kopřivnici pro letadla značky Tatra vyráběly motory.
Nákladní vozy základem produkce
Po druhé světové válce se Tatra stala hlavním výrobcem těžkých nákladních automobilů pro civilní i vojenské použití v Československu a dodávala desetitisíce automobilů do mnoha zemí celého světa. Velmi dobrou pověst kopřivnické značky šířily v desítkách zemí Tatry 111, 138, 148, 813 a 815. Mezi globálně méně významné užitkové typy patřila například Tatra 805 zvaná „kačena“, v tuzemsku se ovšem její význam mávnutím ruky přecházet nedá.
Tatra 111 vznikla za druhé světové války a v německých službách se už tehdy podívala do Sovětského svazu. Nehynoucí sláva ji tam na Východě však čekala až v dobách poválečných, kdy byla ve velkých počtech do Sovětského svazu exportována. Nedaleko Magadanu na Sibiři si Tatra 111 dokonce vysloužila za své zásluhy pomník.
Tatra 111
Tatra 805
Vedle toho pokračovala i výroba osobních automobilů vyznačujících se originálními karosériemi, v podstatě se jednalo o pokračování předválečné řady proudnicových vozů. V době vlády jedné strany byly tyto vozy určeny ke služebním účelům a běžný motorista měl pramálo šancí si takový vůz pořídit.
Nebudeme počítat Tatru 87, jejíž výroba nějaký čas po válce ještě běžela. Zmíněna je ovšem kvůli daleké expedici Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda (tito pánové později realizovali i expedici na výše jmenovaných Tatrách 805, to už ale taková sláva nebyla). Zbrusu novým poválečným proudnicovým vozem byla Tatra 600 Tatraplan, na jeho vývoji měl svůj podíl i v té době neprávem vězněný Hans Ledwinka.
Tatra 87 s cestovateli Hanzelkou a Zikmundem
Tatra 600 Tatraplan
Tatra 602 Tatraplan Sport a tovární jezdec Bruno Sojka
Tatra 607 (1950)
Tatra stavěla i závodní speciály, v dobách Tatraplanu vznikla pro klání na silničních okruzích Tatra 602 Tatraplan Sport. Prakticky ze stejné doby je potom ještě mnohem zajímavější Tatra 607, monopost stavěný podle tehdejších specifikací platných pro vozy F1.
Ve druhé polovině padesátých let dvacátého století korunovala vývoj kopřivnických osobních automobilů s aerodynamickou karosérií Tatra 603. Z neobyčejné řady aerodynamických sériových osobních vozů tohoto výrobce byla šestsetrojka typem nejluxusnějším, největším, nejrychlejším, nejpočetnějším a zároveň posledním. Na její vysoký komfort jízdy, avšak už nikoliv na krásný aerodynamický tvar se pokoušela navázat Tatra 613.
Tatra 603 na reklamní fotografii
Tatra 613 před Pražským hradem
Tatra 138
Tatra 148
Ale zpět k nákladním automobilům. Legendární stojedenáctku vystřídala neméně legendární Tatra 138 a tu o něco později zase Tatra 148. I mnohým z těchto vozů se stala revírem nehostinná Sibiř, kde i vzduchem chlazené tatrovácké motory byly výhodou k nezaplacení.
Významným artiklem se staly speciální tahače těžkých přívěsů. Tatra 141 vycházela z osvědčených konstrukčních celků stojedenáctky. Větší pozornost si však zaslouží její nástupkyně Tatra 813 zvaná Kolos. Ta se následně vyráběla i v dalších variantách, zmiňme alespoň velkou prodlouženou osmikolovou sklápěčku, která dostala na základě jednoho filmu přezdívku Drtikol.
Tatra 141
Tatra 813 Kolos
Drtikol aneb dlouhý sklápěč Tatra 813
Tatra 815
A to již vstupujeme do osmdesátých let, kdy se objevila Tatra 815. Tento všestranný těžký nákladní automobil se v rámci unifikace stal nástupcem Tatry 148 a Tatry 813. Již dlouho se samozřejmě ví, že taková unifikace a omezení se na jednu typovou řadu nebyl krok nejšťastnější. A přestože dnes ty výrobní objemy nemáme takové, jaké bychom si představovali, tak na množství typových řad kopřivnická Tatrovka rozhodně netrpí. Až se přeneseme přes divoká léta devadesátá, tak je uvidíme v celé kráse.
Po roce 1989
Do devadesátých let a nového ekonomického prostředí kopřivnická společnost vstupovala s produkcí postavenou především na známé modelové řadě T 815. Na počátku onoho desetiletí byl ochranné známce Tatra Úřadem průmyslového vlastnictví přiznán status proslulé ochranné známky. Soubor ochranných známek Tatra, dnes registrovaných ve více než stovce zemí světa, tak tvoří významnou součást hodnoty společnosti Tatra Trucks.
Dalším mezníkem je rok 1998, kdy byla ukončena výroba osobních vozidel. Od té doby se společnost orientuje výhradně na nákladní a speciální vozidla pro civilní trh a vojenské použití, které ostatně po desítky let její existence byly základním kamenem výrobního a prodejního portfolia.
Tatra 815 4x4 z 90. let
Tatra 700
V posledním desetiletí minulého století Tatra začala postupně pronikat i na další trhy, kde zákazníci vyžadovali specifické úpravy a verze vozidel, Tatra tak začala do svých automobilů montovat i motory a převodovky zahraniční provenience. Expanzi na nové trhy pomohlo i nasazení vozů Tatra během vojenských operací Pouštní štít a Pouštní bouře v Iráku na začátku 90. let v barvách československé a americké armády.
Právě zkušenosti z Blízkého východu se v polovině onoho desetiletí promítly do projektu T 816 LIWA, díky kterému Tatra získala první velký kontrakt mimo do té doby tradiční trhy a ve kterém poprvé použila zahraniční komponenty jako motory a převodovky podle požadavků zákazníka.
Tatra 816 8x8 ve verzi cisterna
Tatra 163 Jamal
V roce 1999 přišla na svět i poslední tatrovka „s čumákem“, vyloženě civilní Tatra 163 určená pro práci v nejtěžším terénu. Těmto vozidlům se také říká Jamal podle jednoho sibiřského poloostrova.
Současná produkce
Důležitým pro současnost kopřivnické společnosti je rok 2004, kdy spatřily světlo světa dvě zcela nové modelové řady, a to T 815-7 (Force) a T 810 (Tactic). Při konstrukci obou typů vycházeli konstruktéři z požadavků na moderní vojenské vozy a už několik let se postupně stávají páteřními prvky logistických kapacit české armády. Své významné místo si však našly i v civilním sféře, především u hasičů a záchranářů.
Tatra Force 4x4 s pancéřovanou kabinou
Tatra Tactic 4x4
Nejvýznamnějším mezníkem ve fungování kopřivnické továrny za poslední desetiletí bylo její převzetí českými vlastníky v roce 2013. Došlo k restrukturalizaci společnosti a stabilizaci i k jejímu napojení na přední české holdingové skupiny Czechoslovak Group a Promet Group prostřednictvím vlastníků Michala Strnada a Reného Matery. Značka Tatra je i díky tomu zákazníky vnímána jako spolehlivý obchodní partner a česká veřejnost ji dlouhodobě považuje za součást národního dědictví. Svědčí o tom mimo jiné pravidelná umístění na prvních příčkách ve veřejných anketách „Značka, na kterou jsou Češi nejvíce hrdí“ a „Tradiční česká značka“.
V současnosti Tatra Trucks vyrábí čtyři standardní modelové řady na třech podvozkových platformách, a spolupracuje s firmami holdingu Czechoslovak Group na speciálních vojenských vozidlech.
Tatra Phoenix 6x6 třístranný sklápěč
Tatra Force 8x8
Tatra Tactic 6x6
Hasičský speciál Tatra Terra 4x4
Modelová řada Tatra Phoenix je od roku 2011 stěžejním prvkem civilního výrobního programu těžkých nákladních vozidel. Využívá kombinaci podvozku tatrovácké koncepce a konstrukčních skupin renomovaných světových výrobců.
Tatra Force je určena především pro ozbrojené síly, hasiče a záchranáře, ale nachází své uplatnění i v těžebním a stavebním průmyslu.
Obchodní řadu Tatra Tactic představují střední nákladní automobily s žebřinovým rámem s tuhými portálovými nápravami vlastní konstrukce především pro vojenské účely.
Obchodní řada Tatra Terra je pomyslným pokračovatelem legendárního modelu T 815. Základem je opět originální tatrovácký podvozek opatřený modernizovanou kabinou a vzduchem chlazenými motory Tatra i tatrováckými převodovkami. Vozidla Terra jsou určena především pro hasiče a stavební průmysl.
Tatra TrucksAkciová společnost Tatra Trucks převzala v roce 2013 světoznámou kopřivnickou automobilku, která po změně vlastnické struktury prošla úspěšnou restrukturalizací. Kromě standardizovaných modelových řad vyrábí i speciální nákladní vozidla na míru požadavkům zákazníka. Osmdesát procent produkce automobilky je určeno k exportu. Automobilka Tatra Trucks zaměstnává více než tisíc lidí a dalších více než 600 pracuje v dceřiném podniku Tatra Metalurgie zaměřeném zejména na slévárenství a kovárenství. Vizuál připomínající stoletou historii slavné značky Tatra |
