V Česku dokonce vznikla unikátní kampaň Romana Kreuzigera nazvaná „Jeden a půl metru“, s níž chce zasáhnout celý středoevropský region. Jejími ambasadory se stali mimo jiné Peter Sagan, Petr Vakoč a olympijský vítěz z horských kol Jaroslav Kulhavý.
Chceme metr a půlKOMENTÁŘ Černoši silničního provozu se hlásí o prostor. KOMENTÁŘ ČTĚTE ZDE |
„Chceme dosáhnout osvětou nebo i zákonem, aby motoristé předjížděli cyklisty ve vzdálenosti minimálně 1,5 metru na šířku vozovky,“ popsal loni při představení iniciativy Kreuziger. „Je to jednoduché opatření, které může ušetřit spoustu životů.“ A dodal, že toto pravidlo dobře funguje například ve Španělsku.
Cyklisté tvoří 30 % hospitalizovaných účastníků dopravních nehod v EU a jejich podíl na celkovém počtu úmrtí v důsledku nehod na silnicích činí v EU 8 %. A nedostatečná vzdálenost při předjíždění je jednou z hlavních příčin nehod. V letním prázdninovém období, kdy je cyklistů na silnicích nejvíc a koronavirová uzávěra lidi na dvě kola přivedla v ještě větším počtu, se množství rizikových situací opět zvýšilo.
Jak se chovat na kole učí také unikátní projekt We Love Cycling automobilky Škoda. Ve své kampani učí automobilisty, ale také cyklisty, jak se míjet a předjíždět.
Do kampaně „Jeden a půl metru“ se nově připojila také taxislužba Modrý Anděl. „Protože jsou to právě řidiči taxislužby, kdo s cyklisty každodenně sdílí prostor na silnicích metropole, zapojuje se Modrý Anděl do kampaně nejen nákupem samolepek se symbolem 1,5 m, které budou šířit osvětu na autech jeho flotily, ale zároveň vede své řidiče k ohleduplnosti k cyklistům a ostatním účastníkům provozu,“ popisuje Robert Faltýnek, jednatel firmy. „Především ve městech není vždy lehké dostatečnou vzdálenost udržet, naši řidiči tak musí být neustále ostražití.“
„Důležité je mít svoje auto takzvaně v oku, vědět, kde začíná a kde končí. Většina nových aut už má různé senzory a kamery, některá dokonce hlídač, který zabrání otevření dveří do cesty cyklistovi. I tak je ale potřeba spoléhat hlavně sám na sebe a být opatrný,“ komentuje Martin Bada, zkušený řidič taxislužby Modrý Anděl. „V úzkých ulicích města je často těžké jedenapůlmetrový odstup udržet,“ komentuje a přiznává, že má velké obavy, když jede za cyklistou po hrbolaté zámkové dlažbě v centru hlavního města. „Když jsou ohlazené kostky na Malostranském náměstí mokré po dešti, kloužou, je to poznat i v autě, natož pak na kole. Stejné je to na přechodech.“ O to důležitější je věnovat se řízení a vědět, kam auto zasahuje, proto je nezbytná správná pozice za volantem.
Cyklisté kličkují mezi krátery v silnici
Cyklisté jsou na kole velmi zranitelní, bicykl mnohem hůř brzdí a je hodně náchylný na poryvy větru. S tím musí jezdec na kole i řidič počítat při vzájemném míjení. Cyklista také musí „číst“ okolí, za hřbitovní zdí na planině na konci vsi ho může překvapit silný poryv větru.
Pak je zde kvalita silnic. Mnohde strupaté vozovky s hlubokými výmoly jsou pro automobilistu nepříjemné, ale pro cyklistu „smrtící“. Řidič by tedy měl počítat s tím, že když jede po rozbité cestě, nepojede cyklista rovnou po krajnici. Tragickým příkladem takové komunikace je frekventovaná spojnice pražských čtvrtí Běchovice a Horní Počernice, kde je ulice Ve Žlíbku zároveň úsekem značené cyklostezky; je ovšem v naprosto nevyhovujícím stavu s víc než deseticentimetrovými extrémně hlubokými prasklinami a spoustou výmolů. Pokud po ní chce jet cyklista bezpečně, musí téměř středem jízdního pruhu. Před nervozními řidiči pak kličkuje a vznikají rizikové situace.
