Třetí generace španělského bestselleru, která definitivně koncernovou značku postavila na nohy a nastartovala její současné sportovní zaměření, se představila už v roce 2012. Kombík s ostře řezanými rysy už tehdy zaujal sympatickým designem a výbavou, kterou – alespoň na první pohled – trumfoval i svá koncernová dvojčata – Volkswagen Golf a Škodu Octavia. V Česku byl z celé trojice rozšířený nepochybně nejméně. Díky loňskému výprodeji ale minimálně Golfu dost možná začal šlapat na paty.
České zastoupení totiž do prodeje vypustilo řádově nižší stovky aut převážně ve vrcholných výbavách a se solidními motorizacemi. A cena? Nejlevnější kusy stály pod čtyři sta tisíc, ty nejdražší – obvykle s dvoulitrovým naftovým motorem a sedmistupňovým automatem DSG – o sto tisíc víc. Ve srovnání s ceníkem to bylo klidně o dvě stě tisíc méně.
Po autech se zaprášilo do loňského jara, sem tam ale ještě nějaká skladovka u dealera leží, dnes převážně s benzinovou patnáctistovkou s možností pohonu na stlačený zemní plyn. Podle zveřejněných cen už tak výhodná není, ale možná stačí projevit zájem a s dealerem se dohodnout.
Sport versus luxus. Za stejnou cenu
Ale zpět k ročnímu soužití s Leonem. Nový majitel si loni v únoru vyhlédl exemplář v jedné ze dvou vrcholných výbav – FR. Ta měla oproti luxusněji působící verzi Xcellence sportovní šmrnc, větší kola, nižší podvozek a možnost přepínání jízdních módů. Naopak musela oželet pár komfortních prvků – třeba bezklíčové startování nebo integrované roletky na zadních oknech. Ceny obou verzí přitom byly v podstatě totožné.
Většina výbavy je totiž stejná. A víc než dostatečná. Plnohodnotné LED světlomety vpředu i vzadu. Dvouzónová klimatizace, vyhřívaná sedadla, tempomat, dešťový a světelný senzor nebo parkovací kamera jsou základ. Některé kousky, které se v akci nabízely, měly i adaptivní tempomat, digitální přístrojový štít nebo navigaci. Pod kapotu těchto skladovek se obvykle podívala benzinová patnáctistovka ve dvou výkonových verzích – 130 a 150 koní, část aut ale byla i s pohonem na CNG a v nabídce se mihla i osvědčená stopadesátikoňová „tédéíčka“ se sedmistupňovým automatem DSG.
Vůz, který už rok slouží u spolupracovníka redakce, je vybavený silnější patnáctistovkou s výkonem 110 kW. Motor, který má pověst slabšího odvaru svého předchůdce, který měl o desetinu litru menší objem, je na běžné ježdění příjemný. Spojena je s ním ale jediná reklamace, která si vyžádala návštěvu servisu. Cukání za studena, které tuto motorizaci trápilo i u dalších koncernových značek, vyřešila aktualizace softwaru.
Dvouválcová „úspora“
Pokud po ní nechcete nějaké velké výkony, tváří se patnáctistovka jako velký silák. Představte si typického návštěvníka posilovny, který heká s činkami před zrcadlem, ale když dojde na pěstní souboj v hospodě, dostane od pivního přeborníka facku přes papuli a sesune se pod stůl. Taková je ta patnáctistovka. Dokud ji řidič lechtá na půl plynu, tváří se, že dokáže kdykoliv vystřelit dopředu raketovým tempem.
Ale když pak skutečně stisknete plynový pedál až k podlaze, žádné ďábelské zrychlení se nekoná. Je to zkrátka motor na normální jízdu. A ostatně na to je Leon navzdory ostře řezaným rysům a sportovnímu vzhledu stavěný. Motoru navíc docela dlouho trvalo, než se rozjezdil. Po prvních pár tisících kilometrech poctivého zajetí zrovna nepřesvědčoval. Až po osmi tisících kilometrech trochu zhrubl jeho chod, ale zároveň se začala pohonná jednotka chovat celkem svižně.
Patnáctistovka je vybavena koncernovým systémem ACT – tedy odpojováním dvou válců při nízké zátěži. Nízká zátěž neznamená jen nízkou rychlost. Leon si s dvěma válci vystačí při jízdě po rovince klidně i v dálničních rychlosti. Jestli vám ale někdo bude tvrdit, že odpojení a připojení ani nezaznamenáte, nevěřte mu. Konkrétně právě na dálnici při jízdě na tempomat každé připojení dvou válců provází drobné cuknutí, které rozhodně nepřehlédnete. A pokud je řidič vysazený na český pravopis, nejvíc ho na celém odpojování válců bude štvát hrubka v nápisu, který se mu objevuje na displeji v přístrojovém štítu: 2-válcový režim (pro ty, co váhají: nemá tam být spojovník).
Vliv systému ACT na spotřebu je těžké posoudit. Tip majitele je, že bude neznatelný a celý systém auto dostalo, jen aby se dokázalo vejít do přísných emisních limitů. Dlouhodobě si leon vezme na sto kilometrů mezi 6,5 a 7 litry benzinu. A to jej majitel nijak nešetří. Při klidné jízdě po okreskách se dá dostat k pěti, ale to už je skutečně ekojízda. Pokud ale nepatříte k naivům, kteří věří katalogovým údajům o udávané spotřebě, budete spokojení.
Vlečená náprava versus „osmnáctky“
Přestože se Leon FR pyšní přízviskem „sportovní“ a má nižší světlou výšku, s žádným velkým divočením v zatáčkách nepočítejte. Obrovský podíl na tom má zadní náprava, oběť koncernové politiky Volkswagenu. Stejně jako Octavia má Leon ve všech motorizacích do 150 koní včetně jednodušší vlečenou nápravu. Zatímco Golf ve stejné motorizaci už má víceprvkovou, v leonu i v octavii budete odsouzeni k poslouchání dutých ran na každé příčné nerovnosti a odskakování zadku auta v hrbolatých zatáčkách.
„Pokud vám někdo bude tvrdit, že rozdíl mezi víceprvkem a vlečenou nápravou je neznatelný, zaslouží tou nápravou dostat po hlavě,“ komentuje majitel. A bohužel u snížené a přitvrzené verze FR to platí dvojnásobně. Na příplatkových osmnáctipalcových kolech je Leon opravdu velmi tvrdý. Na sedmnáctipalcových, která má na zimu, jsou rány od zadní nápravy výrazně menší. Nutno uznat, že z pohledu dlouhodobého používání a údržby je primitivnější „torzka“ lepší než složitý „víceprvek“.
Určitě se najdou řidiči, kteří jednodušší řešení ocení. Ale bylo by fér, kdyby si zákazník v tomto případě mohl vybrat. A verze, která se chlubí přízviskem „sportovní“, by si ten víceprvek zasloužila automaticky. Zvlášť se sériovými 18palcovými koly. Na zimních sedmnáctkách se rozdíl obou řešení smazává.
Nadneseně řečeno: domů a „za své“ je asi lepší spokojit se s vlečenou nápravou, luxus v podobě víceprvku se může za pár let provozu po českých okreskách prodražit.
K výbavě – a zvlášť za ty peníze – nemůže mít nikdo žádné výhrady. Většina ovládacích prvků je sdílená s dalšími koncernovými modely a na rozdíl od nejnovějších generací trojlístku Golf-Octavia-Leon je velká část ovladačů pěkně postaru mechanická. Zkrátka když si chcete přitopit, nemusíte lovit prstem na dotykovém displeji, ale otočíte si kolečkem.
Testovaný kus má jen „základní“ infotainment, ale běžný řidič s ním bude spokojený. Chybějící vestavěnou navigaci nahradí synchronizace s Apple Car Play nebo Android Auto a „chudší“ výbavu vám tak bude nejvíc připomínat hlavně černobílý displej v přístrojovém štítu. K příplatkové navigaci už patřil plnobarevný, do auta se dal objednat i aktivní přístrojový štít.
Interiér prostorností odpovídá Golfu, Octavia je o malý kousek větší. Kufr s polohovatelným dnem je obrovský, v tomto si koncernová trojice nemá co vyčítat.
Luxusní vzhled maskuje úspory při výrobě
Na první pohled Leon vypadá zpracováním luxusně a hraje na efekt. Full LED světlomety mají krásnou grafiku, tenká linka denního svícení rámující světlo trochu připomíná prémiové Audi. V interiéru najdete ambientní osvětlení dveří. Když se ale na tyto „luxusní“ prvky zaměříte, zjistíte, že oproti dražším koncernovým sourozencům se u Seatu přece jen šetřilo. LED světlomety jsou statické – neumí se natáčet do zatáček, natož aby měly aktivní dálková světla. Vypadají skvěle, funkcí ale odpovídají obyčejným xenonům. A ten ambientní proužek ve dveřích je jen vepředu, vzadu už jsou dveře potemnělé. A za hlavu se člověk chytá při otevření kapoty. Auto, které podle ceníku stojí téměř 650 tisíc, nemá plynové vzpěry.
A když už jsme u těch výtek, tak ještě dvě věci vás budou neskutečně štvát. Jsou to sice maličkosti, ale život vám budou otravovat celkem pravidelně.
Ta první je ryze funkční: „Při couvání vám na cestu svítí obyčejná jedenadvacetiwattová žárovka umístěná v pidiparabole zadního světla. Je to dokonale absurdní – jde o jedinou standardní žárovku na celém vnějším osvětlení auta – všechna ostatní světla jsou „ledková“ včetně osvětlení registrační značky,“ lamentuje majitel. Bohužel tady nejde jen o efekt, ale hlavně o efektivitu. Když je tma, nevidí řidič vůbec nic. A je jedno, jestli couvá na zrcátka, nebo kouká do zpětné kamery. Dominantním zdrojem světla jsou obrysové svítilny, „couvačka“ jako kdyby neexistovala.
Druhý povzdech patří do kategorie spíš estetických. Polokožená sportovní sedadla prošívaná červenou nití mají sice krásný vzor, ale jakákoliv kapka, která na ně dopadne, vytvoří na potahu ošklivou mapu. A nebavíme se o tom, že je řidič nešika a rozlije si do sedačky láhev s colou. Stačí pár kapek, které do interiéru spadnou třeba při otevření dveří v dešti. A pokud posádka do auta usedne ve vlhkých kalhotách nebo bundě, na sedadle po nohách a zádech zůstane odporný otisk. Zbavit se jej dá pouze plošným setřením potahu vlhkým hadrem, tak aby povrch mohl rovnoměrně vyschnout.
Rozdíl mezi generacemi? Pár vychytávek a 150 tisíc
Po roce má leon na tachometru nějakých 20 tisíc kilometrů, které absolvoval až na zmíněné přehrání softwaru motoru bez jediné chyby. Papírově by měl mít do první pravidelné servisní prohlídky ještě rezervu deseti tisíc kilometrů, majitel mu ale nový olej dopřál už v patnácti tisících. V servisu jsou na to očividně zvyklí. Po ujištění, že v takovémto intervalu bude vůz na servis jezdit i dál, technik rovnou patnáctitisícovou hranici nastavil i do palubního počítače. Servisní prohlídka spojená s výměnou oleje vyšla na necelých pět tisíc korun, což je koncernový standard.
Stojí tedy starý leon za to? Stojí. Je to kvalitní auto, které snese srovnání i se svým nástupcem (který stojí na evoluci stejného technického základu). Před rokem byl rozdíl v ceně nového a starého leonu ve srovnatelné výbavě a motorizaci kolem sto padesáti tisíc. Když pomineme subjektivní stránku designu (majiteli se třeba starý líbí víc než ten nový), dostal za tyto peníze majitel nové generace navíc pár efektních vychytávek typu digitálního přístrojového štítu, modernějšího infotainmentu nebo třeba pokročilejších parkovacích čidel, které hlídají na rozdíl od staré generace i boční stranu auta. Podle toho, jakým tempem i navzdory startující koronavirové epidemii staré leony ze skladů zmizely, měli zákazníci jasno.
