Lekce bonvivánství: nejhezčí ferrari připomíná, jak je život s auty krásný

Exkluzivně
Roma je dolce vita kupé inspirované zlatou érou Itálie padesátých a šedesátých let. Neskonale luxusní, stylové, mondénní. A rychlé, stále umí frčet přes 320 km/h. Na stovce za 3,4 sekundy, dvoustovku umí za 9,3 s.
Ferrari Roma

Ferrari Roma | foto: František Dvořák, iDNES.cz

Ve ferrari jste vždycky tak trochu za sígra, ale když je stříbrné, elegantní a vozí vznešené jméno Roma, je to jiné. Tedy nakonec není: stejně na vás štěkají psi z celé vsi, babky se křižují, chlapi uznale kývají a sem tam i nějaká slečna zvedne zrak od smartphonu, maminky povzdychnou... Takže si připadáte skoro jako Mastroianni...

Bude to tentokrát trochu cestopis. Tak se nepozastavujte nad tím, že jsme s tou italskou nádherou nejeli povětšinou víc než sto padesát. Ona totiž absolutní rychlost není všechno. Dravosti a energičnost má Roma dost. Jen to na první pohled nekřičí do světa.

Podzim v Toskánsku

Osmiválec v nízkých otáčkách jen tak švitoří, chvílemi možná trochu neuspořádaně. Ve středních zpívá, ječivě, jak se na italský supersport sluší, a v těch vysokých vřeští, taky hodně vysoko, jako sopranistka v La Scale.

Ve snad nejpříšernějším infotainmentu v aktuální automobilové produkci (o tom si povíme něco později, až se probere) jsme navigaci zakázali dálnice a placené silnice a vyrazili. Z Via Abetone Inferiore v Maranellu – ano, přímo od slavné červené brány do fabriky Ferrari – jsme nabrali směr Florencie. A protože ztratit se v Itálii i s navigací je docela jednoduché a pak vás ještě svedou z cesty uzavírky, bylo to dobrodrůžo.

Ferrari Roma

Podzimní Toskánsko asi nikdo jen tak nenavštíví, pokud nejede za vínem nebo jinými dobrotami – lezavých devět stupňů, mlha, přes kterou nevidíte ve Florencii mramorovému Davidovi hlavu, listí na oslizlé silnici. Navíc tam mají od 15. listopadu povinné zimáky – ano, přesně v místech, kam jsem zabloudil.

Cílem bylo apeninské údolí „passo della Futa“, klikatící se přes Mugello až do Florencie. Ale já projel i mnohem zajímavější místa. Myslím, že v některých vsích viděli a slyšeli ferrari možná poprvé. Jsou tam silničky úzké tak, že se i plížením minete beze stresu jen s Fiatem Panda, vrásčité, strupaté, s několikacentimetrovými schody, prasklinami, prohlubněmi; nejsou to výtluky, silnice je fakt prasklá klidně celá napříč a tvoří se tam lavory. K tomu horizonty a houpáky, ve kterých je komprese taková, že se dokonce motor vztekal, že se mu olej odlil už moc.

Ferrari Roma

A právě tam to tomu mondénnímu elegánovi nečekaně vyhovovalo. Roma není žiletkově ostrá, delikátně přesná, agresivní je jen tak, jak chcete vy. Umí konejšivě plout krajinou, aby na počkání hodila zadkem, hlavně když má ty klouzavé zimáky. Podvozek je akorát pohodlný na strupatou asfaltku, kterých mají v domovině Ferrari (kraj Emilia-Romagna) i vedle v Toskánsku dost, takže na české silnice je to ideální.

Aby nedošlo k mýlce, řízení je stále dokonale přesné, rychlé, citlivé a celý ten stroj funguje špičkově, není to ovšem ostrý supersport. Je to superrychlé granturismo. Kdyby to dnes nebylo nekorektní, jezdil by právě Romou Belmondo, Delon nebo Bartoška ve svých rošťáckých rolích. A ženské by z něj byly paf.

Dolce vita i atletika

Roma je definicí „dolce-vita kupátka“; charismatické je na pohled i na omak. Přívětivé, jednoduché na ovládání (až na klimatizaci a navigaci), každodenně použitelné. Stále umí stovku pod tři a půl sekundy, jen k tomu tolik neponouká. Společně se spiderem Portofino M (před faceliftem se jmenoval California) je vstupenkou do světa Ferrari, je zajímavé, že šestiválcová novinka „Dino“ 296 GTB je dokonce o fous dražší – „protože to je sportovní hračka“, vysvětlují v Maranellu.

Kabinu Ferrari Roma tvoří vlastně dva kokpity, které odděluje štíhlý vysoký středový tunel. Sedí se parádně nízko v tenkých výrazně sportovně tvarovaných křeslech, správnou pozici za volantem vám auto doslova vnutí.

Co mi vadilo nejvíc? Kromě toho zpropadeného infotainmentu to jsou hlavně obří zrcátka, která vyplňují důležitý trojúhelník bočních oken  vpředu u sloupku okna – abych viděl do levého oblouku, musel jsem se doslova předklánět a koukat „za sloupek“, doprava jsem si z vedlejší taky musel najíždět hlavně tak, aby mi zrcátko neclonilo. 

Volant Ferrari Roma

Hodně zvykání potřebuje logika ovládání funkcí, které jsou snad všechny na volantu. Nakonec si osaháte i směrovky ovládané palci na ramenech volantu. Ovšem logiku ovládání některých dotykových plošek jsem neodhalil ani za šest set kilometrů, asi mám špatný dotyk. A to, že na volantu už není červené startovací tlačítko, ale jen anonymní bílý dotykový nápis na černém podkladu, je prostě přešlap.

Jen tak nenuceně upalujete vlásenkami a vracečkami někde na pomezí Florentska a Boloňska, vyšplháte do kopců, kde předvádí svoje čáry červánky nad údolím, a dole vaří mlhu nějaký italský Rákosníček. Když do toho mlíka pak vjedete, oceníte na poměry čistokrevných sporťáků dobrý výhled ven (až na ta zrcátka), přehledná karoserie a boky, které vás tak nějak přirozeně obklopují, dávají jistotu. A to je Roma kus auta: na na délku má 4 656 mm, vysoké je jen 1,3 m, rozvor je 267 centimetrů.

Ferrari Roma

Ideál krásy

Roma je nejhezčí ferrari dneška, subtilně delikátní, s dokonalou atletickou postavou, perfektních proporcí a rafinovanými detaily. Je to čistá krása, nemusíte ji hledat ve změti křivek a ploch tvarovaných aerodynamikou jako u ostatních moderních ferrari. Jako by ji navrhl sám maestro Pininfarina. Vznikla ovšem „doma“ v Maranellu, šéfdesignér Flavio Manzoni a jeho tým se při povídání o charismatickém kupátku nejčastěji odvolávají na Ferrari 250 GT Lusso, slavné nádherné GTčko z počátku šedesátých let. 

Roma je tvarovaná z hliníku, jak je u sériových Ferrari tradiční; je z něj prostorový rám vozu i panely karoserie. To se pozitivně projevuje i na akustice: hliník lépe tlumí zvuky oproti karbonu, který duní, nebo zvonivým vysokopevnostním ocelím.

Na upřesněnou: není to tak, že by aerodynamiku pominuli, elegantní karoserie je stále „vyfoukaná“ k dokonalosti. Ferrari zdůrazňuje, že Roma je první Gran Turismo tvarované primárně se zaměřením na přítlak. Pod přídí jsou kanály tvořící víry přisávající auto k vozovce, na zádi se zas vyklápí křídlo. Dohromady generuje aerodynamika při 250kilometrové rychlosti 95 kilogramů přítlaku.

Ferrari Roma v číslech

  • motor: zážehový celohliníkový osmiválec (90˚) přeplňovaný dvojicí dvoukomorových turbodmychadel; 3 855 cm³ (ø 86,5 x 82,0 mm); 456 kW (620 k)/5750 – 7 500 ot./min, 760 Nm/3000 – 5 750 ot./min
  • převodovka: osmistupňová dvouspojková, pohon zadních kol, diferenciál s elektronicky řízenou svorností (E-Diff)
  • podvozek: všechna kola nezávisle zavěšena na dvojitých příčných ramenech, aktivní magnetoreologicky řízené tlumiče; karbon-keramické brzdy
  • pneumatiky: vpředu 245/35 ZR 20, vzadu 285/35 ZR 20
  • délka/šířka/výška/rozvor (mm): 4 656/1 974/1 301/2 670
  • kufr: 272 l
  • nádrž: 80 l
  • pohotovostní hmotnost: 1 570 kg
  • max. rychlost: přes 320 km/h
  • zrychlení 0 – 100 km/h: 3,4 s
  • zrychlení 0 – 200 km/h: 9,3 s.
  • cena: od 5,2 milionu korun

Technicky Roma vychází ze spideru Portofino se skládací plechovou střechou. Ovšem Ferrari uvádí, že 70 procent dílů je jiných. Vpředu za nápravou uložený osmiválec 3 855 ccm osazený turbem má 620 koní (o dvacet víc než Portofino) při 5 750 otáčkách, 760 kroutících newtonmetrů je stejných. Motor má nové vnitřnosti: ventily, ostřejší vačku a senzory rychlosti otáčení dvoukomorových turbodmychadel, díky tomu má oblast maximálního točivého momentu protaženou o pět set otáček výš. Oproti portofinu je taky jiný výfuk s dvojitým filtrem pevných částic a menším katalyzátorem s hutnější výplní.

Na zadní kola přenáší sílu osmistupňový dvouspojkový automat, který má ve ferrari s motorem vpředu premiéru (v portofinu je sedmistupňová), dimenzovaná je až na deset tisíc otáček a 1 200 Nm. Je menší, lehčí tříhřídelová namísto čtyřhřídelové. Dvě spojky v olejové lázni řadí rychleji, hladčeji. Ovšem pozor: u přeplňovaných osmiválců ferrari na nižší převodové stupně omezují vrchol točivého momentu, maxima tak motor dosahuje pouze na sedmý a osmý převodový stupeň.

Vlk i beránek

Kde má motor nejsilnější pásmo? Snad všude, převodovka ho nejraději drží od nějakých dvou a půl tisíc výš. Ale když si jen tak klouzáte z kopce dolů anebo na lehoulince sešlápnutý plyn korzujete městem, klidně nechá osm válců povalovat někde nad volnoběhem.

I přestože osmiválec v dlouhatánském čumáku dostal přeplňování, jsou jeho reakce naprosto přímé, rychlé, turba „nekopou“. Osmiválci dali sportovně agresivní charakteristiku, v nízkých otáčkách je přívětivý, od pěti tisíc však rozpoutá peklo, zvukové i hutností, s jakou táhne. V tu chvíli je motor ostrý, řízný; razantní zátah připomene, že motoráři Ferrari jsou zvyklí ladit hlavně srdce supersportů, takže i když mají za úkol postavit o něco klidnější motor, nakonec jim z toho zas vyjde rošťák.

O pohodlí už řeč byla. A jak se řídí? Hlavně plynem. Buď jedete čistou stopu, ladně přenášíte váhu z oblouku do oblouku, anebo si naplánujete podle chuti přesné pohození zadkem, stačí jít na plyn o něco neurvaleji. Sice za sebou máte dvě čalouněné vaničky, které mají i pásy, ale nevejde se tam takhle od oka ani dítě, zadek tedy máte v sedačce zabořený až za polovinou auta, takže máte pocit, že sedíte na zadní nápravě. Přesně tak cítíte, co auto dělá, jak zasedá na zadní běhy při výjezdu z oblouku, a když už je to moc, doslova vás navede dát kontra. Zopakujme: není to ostrý sporťák, jemná houpavost a měkkost podvozku přímočarost trochu ředí, ale všechno to parádně ladí.

Ferrari Roma

Ono se totiž dá nohou taky řadit. Převodovkáři Ferrari dávají svým strojům logiku, která se vám dostane pod kůži. Velká pádla pod volantem přestanete potřebovat, přesně totiž víte, kdy automat odřadí a kdy odkvaltuje dolů, a dokážete mu k tomu dát pokyn, zcela instinktivně. Třeba při uvolnění plynu se snad ve stu procentech případů trefí líp než jezdec do situace, kdy bude potřebovat na výjezdu ze zatáčky vytočený motor a podřazeno. Naprosto přirozeně řidič vycítí, že stačí povolit o pár milimetrů na plynu a auto odřadí.  Když chcete při jízdě „na krev“ s vytočeným ječícím motorem řadit sami, jsou skvělým pomocníkem diody vetknuté do vrchní části věnce volantu, které rudým světlem dají vědět, že je třeba odřadit.

Ovládání pro chobotnici

Ferrari má špičkové konstruktéry, motoráře, aerodynamiky, ovšem na ergonomy už asi nezbylo. Dveře se zevnitř otevírají titěrným tlačítkem, které prostě poslepu nenahmatáte, a v čelním skle se za všech okolností odrážela bílá lišta lemující kapličku přístrojů (je v ní obří 16palcový displej). Rychlé manévrování ve stísněných prostorách je taky „operace“. Automat se ovládá tradičně – obří pádla řazení pod volantem jsou napevno uchycená, takže je nahmatáte vždycky na stejném místě, levým podřazujete, obě k sobě vyřadí na neutrál. Zpátečka se volí na středovém tunelu na ovladači, který má odkazovat svým pojetím na slavné otevřené kulisy manuálů ferrari. Je to ovšem trochu titěrné. Pocukávání dopředu-dozadu na parkovišti probíhá tedy takto: pravačkou na středovém tunelu volíte R, popojedete vzad, pak ovšem musíte na pravé pádlo, zařadit jedničku a vpřed, pak zas na tunel a vzad. Určitě by to šlo jednodušeji a rychleji...

Infotainment už naběhl, zasekl se při zadávání adresy do navigace. Je tvořen 8,4palcovým tabletem orientovaným na výšku, nahoře na středovém tunelu je hezky po ruce, to je prima – asi jako jediné. Navigace je pomalá, nepřehledná, na dotyk reaguje jako deset-dvanáct let starý důchodcovský telefon, grafiku si u auta za pět a čtvrt milionu taky představíte lepší, přehlednější, na drobná písmena a ikonky se musíte trefovat. Naplno se jím ovšem ovládá i vzduchotechnika, a to je průšvih – ani ofuk čelního skla nenahmatáte poslepu. 

Velký displej v kapličce za volantem je mnohem lepší, přehledný s různými módy zobrazení, řidiči dobře na očích. Spolujezdec může mít před sebou na přístrojovce příplatkový podlouhlý menší displej zobrazující základní jízdní data a obsluhující některé z funkcí infotainmentu.

Ferrari Roma

Berlinetta

Roma je předloňská novinka maranellských, ovšem loňský rok její vstup na trh zkomplikoval. Takže je to novinka stále – žhavá, žádoucí.

Libozvučná italština má pro taková kupé krásné označení „berlinetta“ – auta pro každodenní radost i expresní přelety napříč kontinenty. Roma je opravdový transkontinentální biz-jet, štíhlý, rychlý, elegantní, tak akorát pohodlný a stísněný.

S tímto autem se má jezdit každý den, ráno do fabriky (která je vaše), na jednání, obědy, do banky a na espresso, na espresso s Lorenovou. A když je chvíle volna, řádit do kopců za městem.

Dolce vita končí?

KOMENTÁŘ

Světem autařů se šíří deprese, skepse. Atmosféra ve světě tomu úžasnému vynálezu, který dovezl lidstvo do třetího tisíciletí, nepřeje. Stalo se to náhle, rychle. Taky to tak máte?

Sice jsme se za poslední rok a tři čtvrtě schovali do aut, aby na nás v hromadné dopravě neskočil covid. Ale okolní svět nám vysvětluje, že motorismus a naše životy, do nichž auta neodmyslitelně patří, nabírají jiný směr. Možná končí.

V době dospívání znamenal řidičák a první auto dospělost, samostatnost, volnost; to bylo kdysi. Teď je to přítěž, mladí o auta nestojí, nebaví je. V třídě páťáků mého syna je kromě něho snad jediný, koho auťáky baví, rád se sveze a něco se dozví o trabantu i rollsu. Hry v mobilu jsou prý lepší.

Kdy jsem si to uvědomil naplno? Když se teď začalo mluvit o plánu nové vlády na zvýšení maximálky na dálnicích na 150 km/h. Ještě před dvěma roky byly pod podobnými návrhy reakce, které lze shrnout výkřikem „proč už to proboha dávno není!?“, proti byl jen málokdo. Diskuze pod aktuálním článkem ten radikální posun v myšlení ilustruje dokonale: bude to nebezpečné, neekologické a ten hluk, co to bude dělat.

A tak to je se vším: vlády i samosprávy dělají všechno pro to, aby nám autaření znechutily, auta vytlačily na okraj města (a společnosti) a ti méně zatvrzelí z nás si názor, že auta jsou „fuj“, přijali, často rezignovaně.

Auto bylo symbolem pokroku, vyspělosti, lidského umu. Vším, co se pohybovalo rychleji než člověk na koni, co čmoudilo, hrčelo, železně zvonilo, byl fascinován futurismus. „Krása neklidu, rychlosti ... triumf člověka nad přírodou,“ manifestem uměleckého směru dvacátého století spoluvytvářeného Italy by dnes mohl být bourák z údolí motorů. Na malém kusu pádské nížiny kolem Boloni a Modeny tam vznikají motoristické skvosty, ke kterým vzhlíží celý svět – Maserati, Ducati, Lamborghini, Ferrari...

Třeba tu vášeň k autům zas zažehne toto povídání o svezení s jedním z nich. Nádherném kusu techniky, povýšeném na umělecké dílo, kterému libozvučná italština dala jméno věčného města. Jen Italové mohou auto pojmenovat Roma, aby se vám z toho podlamovala kolena. A to jste ještě neslyšeli, jak jeho motor zpívá. Tak šlápněte na plyn, dokud to jde.

  • Nejčtenější

Autoškoly mají povinně vyučovat holandský chvat na otevření dveří, přeje si EU

25. března 2024

Autoškoly by se měly do budoucna při výcviku nových řidičů věnovat bezpečnosti chodců a cyklistů....

Ukrajinský malíř nevzdává boj se Škodou. Spor o design zamítl i ústavní soud

28. března 2024

Malíř a designér Vladislav Vovkanič neuspěl s ústavní stížností ve sporu se společností Škoda Auto....

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

AUTOVIDEO: Čínské ferrari nemá žádné zápaďácké díly. Stovku dá za 1,9 s a stojí třetinu

24. března 2024

Čína se stále více emancipuje i v případě supersportovních aut. V poslední době se objevily...

Autorizované, nebo neautorizované servisy? Boj mezi nimi se vyostřuje

22. března 2024

Dát auto do autorizovaného, nebo neautorizovaného servisu? Věčné dilema, které nemá jednoduchou...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Číňané vycítili šanci uspět s létajícími auty, koupili práva na slovenský AirCar

27. března 2024  18:40

Čínská společnost Hebei Jianxin Flying Car Technology koupila exkluzivní práva na výrobu a...

Průkopnický fiat ukázal všem cestu. Jezdil s ním i Ferrari

29. března 2024

Italská továrna Fiat představila koncem 60. let minulého století vůz, který předběhl konkurenci a...

Dopravní policie v pohotovosti. Akce Velikonoce bude probíhat čtyři dny

28. března 2024

S cílem zabezpečit plynulost dopravy a zvýšit bezpečnost všech účastníků silničního provozu...

Xiaomi na kolech v prodeji. Čínský výrobce telefonů už nabízí svůj elektrovůz

28. března 2024,  aktualizováno  15:25

Čínský výrobce chytrých telefonů Xiaomi vstupuje na trh s elektromobily. Firma v Číně zahajuje...

Diář petrolheada: Do Mostu dorazí klenoty z Mnichova i Stuttgartu

28. března 2024

Zdá se, že i přes poslední záchvěvy je zima u konce a vládu po ní přebírá snad rovnou léto. Alespoň...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...