Éra spalovacích motorů se blíží k závěru a uvědomuje si to i automobilka Porsche, ostatně v roce 2030 plánuje nabízet 80 procent vozidel s elektrickým pohonem. Zároveň si ovšem uvědomuje, že na silnicích, v garážích a leckdy i sbírkových depozitech milovníků sportovních aut jsou a ještě mnoho desítek let budou miliony vozidel Porsche, na které se jejich majitelé nechtějí jen koukat, ale především se jimi těšit na silnicích a závodních okruzích.
I těmto vozidlům chce Porsche snížit provozní uhlíkovou stopu, aniž by bylo potřeba jakkoli upravovat jejich pohonná ústrojí. A receptem na to mají být eFuels, tedy „elektrická paliva“. Již v tuto chvíli je v jedné továrně v Chile vyrábí a testují se svými závodními vozy na okruzích. Výrobce je nejprve plánuje komerčně nasadit v motosportu.
Benzin z elektřiny
Titulek nepřehání, to písmeno „e“ v eFuels je elektřina a ta je také středobodem výroby syntetického paliva. Základem eFuels je totiž vodík, který se nechá katalyticky reagovat s oxidem uhličitým, čímž vznikne tekutý metanol, který se dále chemicky zpracuje tak, že se promění v benzin.
Zní to jednoduše, ale má to spoustu háčků.
Tím prvním je, že vodík nejprve musíme vyrobit a pokud má být výsledné palivo uhlíkově neutrální, musíme jej vyrobit z obnovitelných zdrojů. Vodík tak v pilotní továrně Porsche (a také Siemensu a Enelu) vzniká elektrolýzou mořské vody za použití elektřiny získané z větrných turbín. Projekt nazvaný Haru Oni je umístěn v Chile a je pro to dobrý důvod – v dané oblasti vítr fouká prakticky neustále a proto je zde větrná turbína velmi stabilním zdrojem elektřiny.
Druhou zásadní komponentou elektrických paliv je CO2, tedy oxid uhličitý, který je získáván ze vzduchu pomocí mohutných filtrů. Na vstupu je vzduch a elektřina, na výstupu vyčištěný vzduch a zachycené čisté CO2.
To je i jedna z důležitých point oné bezemisnosti. Když totiž taková devětsetjedenáctka pojede na syntetické palivo, z výfuku bude vypouštět CO2 - bez toho to nejde. Ale vypouštět bude právě to CO2, které bylo předtím ze vzduchu získáno, takže v konečném důsledku nebude CO2 v atmosféře přibývat, ale bude recyklován ten stávající.
Ještě letos by měla Haru Oni vyprodukovat 130 000 litrů syntetického benzinu, do čtyř let by měla roční produkce vyšplhat až na 550 milionů litrů.
Porsche zatím plánuje, že bude toto palivo spotřebovávat v rámci motosportu a také jej nabízet svým zákazníkům – řidičům některých modelů automobilky. Letos by se cena měla pohybovat kolem 10 dolarů (zhruba 215 Kč) za litr, ale do pěti let by měla klesnout až na zhruba 2 dolary (aktuálně 43 Kč) za litr. V jaký moment se dostane cena eFuels do rovnováhy s tradičními palivy, bude záviset i na růstu cen ropných produktů.
Palivo z dovozu
Ze spotřeby nafty a benzinu měly největší zisky USA, Saúdská Arábie a Rusko – jednoduše proto, že v jejich podzemí byly obrovské zásoby „černého zlata“, tedy ropy. Při pohledu na vizualizaci na obrázku výše je jasné, že u eFuels tomu bude jinak, největší potenciál má Chile, Argentina, Uruguay, jih Austrálie a Nový Zéland.
Vše je tedy ještě významně dál od oblastí s největší spotřebou energií, tedy Severní Ameriky, Evropy a Asie. Elektrická paliva bude potřeba převážet v tankerech, počítá se však s tím, že i u této dopravy by mohla být ePaliva využita.
Nově se ovšem do syntetických paliv pustili aktivisté, údajně nejsou dost ekologická (psali jsme zde).