Rodák z jižní Francie s italskými kořeny dává značce nový směr. Slovo, které dnes používá snad nejčastěji, je „kvalita“. Nové Tonale má být její definicí.
Když loni v lednu přišel Imparato z Peugeotu v rámci fúze francouzského PSA a italského FCA do koncernu Stellantis do Alfy Romeo, uvedl se tím, že právě premiéru stěžejní novinky, kompaktního SUV Tonale, zbrzdil. Nařídil inženýrům, že auto potřebuje ještě doladit. Dnes je tu tedy nová Alfa Romeo v plné kráse a síle.
Italové jsou fascinováni nejznámější povídkou Franze Kafky „Proměna“, hodiny a hodiny ji ze všech úhlů studují ve školách, zná ji každý středoškolák. Italský překlad „La Metamorfosi“ dal jméno celé premiéře Alfy Romeo Tonale. Italové v novém SUV vidí proměnu slavné urozené značky s nezaměnitelným sportovním duchem v automobilku dvacátého prvního století s elektrifikací pohonu a světem NFT.
Nabídku značky z Arese nyní prořídlou na skvělé, ale pouhé dva modely – sourozence Giulia a Stelvio, tedy doplňuje novinka, která má být masovější záležitostí. I jméno zvolili „po italsku“, větší SUV značky si ho vypůjčilo po slavném alpském průsmyku, Tonale znají všichni nadšení lyžaři. Teď si představte, že by se nová škodovka jmenovala „Sněžka“ nebo „Vyšehrad“; ta italština prostě má něco do sebe.
Plán značky pro další roky je jasný: Alfa má být nejrychleji elektrifikující se značkou. V roce 2024 přibzučí první čistě bateriová alfa, rok na to první model, který bude mít výhradně elektrický pohon a v roce 2027 má být elektrifikovaná celá nabídka značky.
„Alfa je Itálie,“ hřímá Imparato. Mistr zkratky a jasných úderných heslovitých proklamací vysvětluje, že má být prémiovou značkou koncernu Stellantis. „Jsou to krásná auta s úžasnou historií. 97 procent lidí na světě zná Alfu Romeo,“ říká a dodává, že by byl hřích toho nevyužít. Nejdůležitější je z nařízení vládce koncernu Carlose Tavarese profit, na velikost produkce se nehledí, pokud to neohrožuje pracovní místa a celé fungování značky. „Není tlak na to vyrábět velké objemy,“ zdůrazňuje Imparato s tím, že „objem“ obstarají masové značky koncernu. Hlavně Peugeot, který do předloňska vedl. „U Peugeotu jsem řídil 12 tisíc lidí, u start-upu Alfa Romeo jich je 49,“ srovnává s nadsázkou velikost značek z pohledu množství manažerů. „Rozhodnutí se dělají za pět minut,“ dodává.
Jean-Philippe Imparato
V nové roli u mnohem menší a přeci jen vlastně okrajové značky se zcela jinými úkoly se vyžívá. „Basta!“ okřikne Imparato sám sebe, když vzpomene na diskuze o italské výrobní kázni u starých alf. Teď je kvalita jeho mantrou. A zavzpomíná na svého otce, alfisty, který prý v sedmdesátkách o svých milovaných italských kráskách říkal, že potřebuje dvě, aby měl jistotu, že bude mít čím jet. „Pokud kvalita nebude dokonalá, nevyjde z fabriky jediné auto. Na to dávám krk,“ hromuje Imparato a oznamuje, že Tonale kryje značka plošně pětiletou zárukou.
Nová éra se má nést ve jménu konektivity a elektrifikace. Samozřejmě v italsky šikézním balení nezaměnitelný design a špičková technika mají být samozřejmostí. Úkol je jednoznačný: uchovat sportovní charakter pro 21. století. Ovšem v novém podání. Daniel Guzzafame, jeden z Imparatových přímých podřízených, zdůrazňuje, že Tonale je nejtechnologičtější alfou všech dob. Dokáže komunikovat s chytrou domácností, na palubě má kyberasistentku Amazonu Alexu, nabídne prvky autonomního řízení, samozřejmostí je plná konektivita (wi-fi síť až pro osm přístrojů) a aktualizace vozu na dálku.
Italská novinka bude mimo jiné prvním autem na trhu vybaveným NFT digitálním certifikátem, který bude zaznamenávat život vozu; to se bude hodit pro prokazování historie při prodeji ojetiny. „Technologie na bázi blockchainu představuje digitální certifikát, který se po zakoupení vozidla neustále doplňuje, aby zaznamenal používání vozidla během jeho životního cyklu. Hlavním cílem a výhodou NFT jsou ochrana zůstatkové hodnoty vozidla,“ vysvětluje Sylva Marounková z českého zastoupení značky.
Znalci najdou na designu s nezbytnými prvky genetiky značky odkazy na slavné modely minulosti. Nová alfa je dlouhá 4,53, široká 1,84 a vysoká 1,6 metru, kufr je pětisetlitrový. To odpovídá třeba VW Tiguan nebo Hyundai Tucson. Ráfky Tonale mají od 17 do 20 palců průměru, o těch si ještě povíme.
Hybridizace
K mání budou dvě provedení – klasické s pohonem předních kol a plug-in hybridní s pohonem všech kol. Nový benzinový čtyřválec s objemem 1,5 litru osazený turbem a přímým vstřikováním (350 bar) dostal variabilní časování ventilů, aby pracoval efektivně ve velkém rozsahu a uměl fungovat v Millerově cyklu (dřívější uzavírání sacích ventilů). Tento motor se má stát páteří nabídky několika modelů napříč italskou větví Stellantisu. K mání jsou dvě provedení: 130 a 160koňové (s turbem s variabilní geometrií) s 240 Nm pro obě verze. Do sedmistupňového dvouspojkového automatu vetkli 15kilowattový elektromotor (48V) se 135 newtonmetry, který na rozdíl od klasických mildhybridů dokáže pár desítek metrů pohánět auto sám s vypnutým spalovacím motorem. Li-ion akumulátor s kapacitou 0,8 kWh dokáže dávat na výstupu až 22 kW, je ukrytý ve středovém tunelu před zadními sedadly a váží 13,5 kilogramů. Pokud je to možné, na elektřinu se také rozjíždí.
Na podzim dorazí pluginhybridní verze s výkonem 275 koní a elektrickým dojezdem 60 kilometrů. Mario Montaldo uvádí, že na slavném továrním okruhu Balocco je nabíjecí hybrid rychlejší než obyčejné benzinové verze. Hlavně proto, že je ostřejší na výjezdu s oblouku. Plug-in hybrid má pod kapotou přeplňovanou benzinovou třináctistovku vybavenou specialitou Italů v podobě elektrohydraulického ovládání ventilů (technologie Multiair) pohánějící přední kola, ta zadní pak pohání elektromotor živený 15,5kWh akumulátorem.
Při prvním svezení jsme vyzkoušeli 160koňovou verzi. Můžete si hrát s jízdními módy, ten zaměřený na spotřebu nás dotlačil k přibližně sedmilitrové spotřebě. Až si šofér auto osahá, mohlo by to být o nějaký půllitr méně. Automat řadí rychle, ale je trochu uskákaný, semtam při přeřazení zarázoval víc, než je obvyklé. Motor má hezký řízný hlas, v nižších otáčkách je trochu tupější, u Alfy sami přiznávají, že je to kvůli emisím. Sprint z nuly na stovku za 8,8 sekundy ale rozhodně není špatný. Plug-in Hybrid Q4 zvládá stovku za 6,2 sekundy.
V nabídce bude i 1,6litrový diesel s výkonem 130 koní a 320 kroutícími newtonmetry, spojený s šestistupňovou dvouspojkou. Naopak plug-in hybrid má dostat měničový automat.
Drivercentric
Alfy Romeo chtěly vždy uhranout jízdními zážitky. Šéfinženýr pohonu Mario Montaldo zdůrazňuje patnáct tisíc hodin softwarových simulací a čtyři miliony testovacích kilometrů, které prototypy najezdily v průběhu vývoje a ladění. Domenico Bagnasco, inženýr učící jezdit rychle výkonné alfy, vyzdvihuje rychlou reakci na zatočení volantem a snahu o maximální potlačení nedotáčivosti, s tím pomáhá systém simulující práci samosvorného diferenciálu přibržďováním vnitřního předního kola v zatáčce, kolem kterého se auto stáčí.
Auto dostalo mimo jiné speciální výztuhy karoserie v místech uchycení náprav. Přední náprava je tradiční mcphersonovská, zadní víceprvková ustavuje každé z kol třemi rameny. Třeba ložiska uchycení tlumičů jsou převzatá z mohutnějšího stelvia. Stejně jako „brzdy po drátě“, u kterých pedál nepůsobí přímo na brzdový válec, ale na jednotku, jež signál přenese a nadávkuje brzdný účinek elektronicky, tuto techniku auta dnes dostávají, aby mohla při hybridizaci lépe pracovat s rekuperativním brzděním.
Základní podvozek má speciální tlumiče Koni s technologií FSD (Frequency Selective Damping), které skvěle fungují třeba na Fiatu Tipo. Tlumiče pracující ve dvou modech (ventil v tlumiči v závislosti na frekvenci pohybu kola přepíná automaticky mezi dvěma okruhy) potlačují pohyby karoserie. Lepší varianty Tonale dostanou tlumiče s měnitelnou tuhostí.
A teď ty horší zprávy. První várka aut při představovacích jízdách stála na nádherných dvacetipalcových ráfcích v ikonickém „barokním“ designu. Obuté byly do pirellek 235/40 R 20. Na hladké silnici prima, jenže i v Itálii mají dost často hrbolaté silnice. A na těch se Tonale pořád vrtí. Vnímavý řidič cítí, že nápravy se snaží pracovat, tlumit, vést kolo, jenže s obří nízkoprofilovkou si neporadí. Uznává to i Jean-Philippe Imparato, „jenže jsou krásná“ shrne tak nějak po italsku volbu dvacítek. Pro krásu udělá Ital často i hloupost a občas to bolí, tak si prosím kupte Tonale na menších kolech, ať nejste naklepaní.
Je veřejným tajemstvím, že technický základ sdílí Tonale s Jeepem Compass a časem dorazí ještě třetí do party Dodge Hornet (vyrábět ho bude s Alfou v Itálii a podle všeho jí má být dost podobný). A nutno říci, že něco z té jeepovitosti je v alfě cítit. Působí solidním dojmem, tu kvalitu a péči o detail vnímáte z každého detailu; tak řidičská, aby si mohla říkat „baby-Stelvio“ ale není. Oproti většímu fenomenálně jezdícímu SUV značky působí přeci jen klidnějším dojmem.
Milion
Alfa pro Tonale oprášila klasická slavná označení variant: Super - Sprint - Ti - Veloce. Jestli dorazí také ikonické provedení se zeleným čtyřlístkem (quadrifoglio verde) připnutým na blatníku se rozhodne letos, až se zjistí, zda se podaří pluginhybridní variantu připepřit tak, aby si to zasloužila. Zaváděcí ceník s aktuálně jedinou variantou „edizione speciale“ startující na milionu je jednoduchý. To je další cesta k efektivitě a úsporám výroby. Ta bude probíhat v továrně Pomogliano d´Arco u Nepole, kterou Alfa před padesáti lety postavila pro slavný Alfasud, který ovšem zrovna kvalitou neproslul. Zdobily ho fenomenální jízdní vlastnosti podtržené sportovním naturelem, ale oproti konkurenci měl také kratší poločas rozpadu kvůli velké náchylnosti ke korozi. To je zapomenuto, dnes je to jedna z nejmodernějších fabrik Stellantisu s moderní technikou zaměřenou právě na kvalitu výroby, k tomu ještě vytrénovali přes čtyři stovky zapálených dělníků-alfistů, kteří na pečlivost montáže dohlížejí.
Letos má továrna na jihu Itálie vyrobit osmnáct tisíc Tonale, v plné síle to pak má být až 90 tisíc kusů ročně. Imparato ovšem zdůrazňuje, že alfa nevyrábí a nebude vyrábět na sklad. Díky tomu drží ceny jaké chce (zdražuje) a je výdělečná. Imparato chce, aby se alfy staly automatickou volbou pro vyšší management, jehož firmy jezdí v autech ostatních značek Stellantisu. V západní Evropě tak mají až polovinu nákupů Tonale tvořit firemní flotily. Už dnes mají prý podle tabulek v konečném účtování alfy podobnou zůstatkovou hodnotu jako konkurenti. Tím hlavním, kterého Imparato zmiňuje, je BMW.
