Italská metropole už není, co bývala za časů, kdy se v ní natáčely Prázdniny v Římě. Kolem Kolosea už můžete chodit jen pěšky a staví se tam metro, zamilované dvojice sedící na Španělských schodech zvedá do pozoru zvuk policejní píšťalky… Jen jedna z rekvizit legendárního filmu s Audrey Hepburnovou se nezměnila. Nebo tedy změnila, ale k lepšímu. Vespa. Nakroužit první kilometry s inovovaným vrcholným modelem GTS 300 po Věčném městě znamená jediné – jestli jste Vespu nemilovali doteď, tak prostě začnete.
A není to jen prvoplánovou nostalgií po černobílých časech z filmového plátna. V italské metropoli vám Vespa prostě ukáže, že přesně tady se cítí jako ryba ve vodě.
Ale než se na pramatku všech skútrů posadíme a vydáme se do ulic, pojďme si říct, co že je na ní nového natolik, že za ní Piaggio svezlo novináře z celé Evropy. Na první pohled totiž i zarytý vespolog bude hledat rozdíly s drobnohledem.
Základ je stále stejný – jak sami marketéři z Piagga říkají: „Devatenáct let mladý“ samonosný rám. Ten spatřil světlo světa už v roce 2003, kdy Vespa poprvé zabloudila do vod silnějších skútrů. Pořád mu zůstává krátký rozvor, pořád jsou na něm zavěšená dvanáctipalcová pidikolečka s ikonickým předním letmým uložením. To mělo v roce 1946, kdy první Vespy vznikly, své opodstatnění – snadno se měnily píchlé pneumatiky.
To už dnešního moderního vespaře trápit nebude. Ostatně už to taky není prostý muž snažící se v kulisách poválečné rozbombardované Itálie přepravit efektivně z bodu A do bodu B. Teď je to v očích značky Piaggio svérázný čtyřicátník, který dělí svůj čas mezi rodinu, práci a sport. A mezi těmito třemi středobody jeho života jej vozí – pochopitelně Vespa.
Sbohem, plavající Vespo!
Pro takového zákazníka má Piaggio nepřebernou plejádu variant, barev, dekorů a příslušenství. Ty jsou ale pořád jen variacemi na základ, který je jediný svého druhu na světě. Třístovková Vespa je totiž jediným silným skútrem, který si udržel právě onen malý rozvor a malá kolečka. A s nimi mrštnost, se kterou může kličkovat v hustém provozu – v Římě i v Praze. Tuto vlastnost v kombinaci se silným motorem nad objemovou úrovní 125 ccm prostě od nikoho jiného nedostanete.
U Piaggia to vědí – díkybohu. A tak oněch devatenáct let Vespu posouvají v drobných detailech. Pořád má vlastně tradiční samonosnou karoserii místo obvyklých konkurenčních trubkových rámů. Pořád je ortodoxně plechová. Současná „úplně nová“ třístovka s označením GTS zkrátka díkybohu nemění, co těch devatenáct let skvěle funguje. Jen dostává soudobé doplňky, kterými vlastně ani nepředbíhá konkurenci. Jen srovnává krok.
Nejprve se podívejme na techniku. Ta nejzásadnější změna se odehrála na přední vidlici. Tam přibylo jedno nenápadné táhlo, které ale naprosto změnilo chování motorky. Radikálně. A k lepšímu. Dosluhující generace Vespy opravdu nemá ráda podélné nerovnosti – všechny ty praskliny na silnici, tramvajové koleje, přechody mezi druhy asfaltu ani prachobyčejné čáry. Ráda si na nich tak trochu zaplave, až jezdci z té nejistoty občas zašimrá v břiše a lekne se. Stačil jeden kus hliníkové tyčky a tato nejistota je pryč! Vážně. Najednou si to hrnete po dlažbě, přejíždíte z pruhu do pruhu, přes vyjeté koleje a Vespu to vůbec nerozhodí. Za tento počin si zaslouží inženýři u Piaggia nějakou cenu!
Ve vývojovém centru si pohráli i s ergonomií. Řídítka jsou o malý kousek širší (ale šířka celé motorky se nezvětšila), brzdové páky mají lehce odlišnou polohu, upravené je polstrování sedla, tak aby se motorka lépe ovládala i menším lidem. Všechno jsou to drobnosti, které ale přispívají k mnohem větší pohodě za řídítky. Na novou Vespu jsme přesedli s odstupem sotva pár desítek hodin poté, co jsme zaparkovali jejího sourozence z dosluhující generace. Na první pohled si člověk připadal, že jede na stejné motorce. Ale její chování se posunulo o světelný rok k lepšímu.
Vstup do doby ledkové
Už to by byl dobrý důvod si inovovanou Vespu pořídit. K němu je ale třeba připočíst všechny ty moderní vymoženosti, kterými Vespa novou GTS vybavila. Tak zaprvé – poprvé k Vespě dostanete bezklíčový systém. Nic proti retru – ten placatý modrý klíček ve tvaru srdíčka byl roztomilý, ale jeho doba po dvaceti letech skutečně pominula. Teď se Vespa odemkne hned, jak se k ní přiblížíte, kufr pod sedlem si otevřete stisknutím tlačítka na pravém řídítku (taky velký posun kupředu!) a pak už jen otočíte přepínačem na místě bývalé spínací skříňky a pod zadkem se vám rozvrčí kultivovaný jednoválec s výkonem necelých osmnáct kilowattů.
Na ten oproti poslednímu výraznému vylepšení v roce 2019 u Piaggia nesáhli. Ono taky není proč. Na stošedesátikilovou motorku v pohodě stačí, má pohodový průběh výkonu, neklepe se a upřímně – v kombinaci s oněmi miniaturními koly budete možná sami překvapeni, jak často bude přehnaný švih ve vašem pravém zápěstí krotit elektronický protiprokluzový systém. Hlavně na dlažebních kostkách. Mimochodem právě ASR je teď už standardem. Dá se vypnout jedním podržením tlačítka na řídítku. Ale moc důvodů k tomu asi nebude.
S novou GTS dali u Piaggia definitivní sbohem i obyčejným žárovkám. Vespa kompletně vstoupila do doby „ledkové“. Diodové jsou nově blinkry, automaticky i hlavní světlomet stejně jako zadní lampa. S žárovkami zmizely i vcelku ohyzdné šroubky v blinkrech. Teď se sice do světlometu budete dostávat o poznání komplikovaněji, ale nebudete k tomu mít žádný důvod.
A hlavně: zadní svítilna dostala nový kompaktnější design a zmizelo z ní integrované osvětlení poznávací značky. Jestli bylo na Vespě někdy něco designově ohyzdného, pak to byl tento detail. A ten je zaplaťpánbůh pryč. Člověka znalého současné generace taky potěší inovovaná chromovaná lišta kolem celého předního štítu. Ta je nově širší a očividně i kvalitnější. Gratulujeme do Pontedery – poprvé jim to stoprocentně lícuje! Pochvalu zaslouží i nová zpětná zrcátka. Tady šlo konečně retro stranou a místo nudně kulatých terčíků připomínajících uši Mickey Mouse jsou tu konečně sexy zrcátka, která by se klidně upíchla v katalogu nóbl příslušenství.
Telefon, navigace? Tady jede retro. Bohužel
To, co bude archetyp majitele Vespy zajímat, je pochopitelně konektivita. Tak tedy dobře. I zde musíme inženýrům z Vespy přiznat určitý pokrok. Ale upřímně – tady tahají za kratší konec provazu proti konkurenci. Základní verzi nepřipojíte k mobilu vůbec, pokud si nepřiplatíte. V „lepších“ výbavách Super a SuperSport už sice uspějete, ale poměrně složitou cestou skrz propojení s aplikací Piaggio Mia. Pokud ale celým procesem registrace zahrnujícím zadání VIN motorky uspějete, budete moci skrz Vespu ovládat telefon a hudbu. Pořád si ale budete muset vystačit se skromným rozhraním v přístrojovém štítu, které svojí grafikou připomíná něco mezi kapesní hrou Jen počkej, zajíci a znělkou pořadu Magion. Vážně.
Nejpokročilejší infotainment pak nabídne verze SuperTech. Ta má už plnohodnotný barevný TFT displej, který zvládne i navigaci. Ten už ale znají i současní majitelé této technologicky nejpokročilejší výbavy. Jasně, je to Vespa. Nepotřebujete to. Ale stejně vám v hlavně hlodají pochybnosti, jestli by zrovna tady nemohli jít u Piaggia víc s dobou.
A když už jsme u výčtu těch otravných nedokonalostí – opravdu by mohli ve vývojovém centru popřemýšlet o tom, jak aspoň trochu zvětšit úložný prostor pod sedlem. Vespa se sice chlubí, že se do něj vejdou dvě jet helmy, ale je potřeba dodat, že to platí jen o subtilních helmách z originálního příslušenství. Když pomineme jejich cenu, tak lidem s větší hlavou prostě nebudou sedět. A naopak o trochu větší „jetka“ se pod sedlo nevejde ani jedna.
Jak se ale na Vespě vřítíte do ulic Říma – nebo jakéhokoli jiného města přecpaného auty –, tak na to úplně zapomenete. Vlastně ten přístrojový štít vůbec nepotřebujete. Motorku ovládáte hmatem skrz přepracované přístrojové clustery na obou stranách, které prošly modernizací po opravdu dlouhé době.
Čtyři verze, čtrnáct barev
Na tachometr nemá smysl v hustém provozu hledět, rychlost si hlídáte intuitivně. I když je pravda, že když za plyn zatáhnete, tak třístovka nemá problém vystřelit během pár vteřin někam k osmdesátce. Ostatně přímo během testovací jízdy jsme si dali vyhecovaný sprint ze semaforů s naším doprovodem na tříkolce Piaggio MP3. Ta má objem přes půl litru a dvojnásobný výkon. Vespa s tímto maxiskútrem bez problémů držela krok. Stejně tak na přivaděčích a dálnicích bez problémů drží stodvacítku. A i na oněch pidikolečkách by jela klidně víc. Pak ale zasáhne omezovač, který má rozvášněné vespisty odradit od pokusů o sebevraždu.
Třístovka zkrátka skvěle zrychluje a žere přijatelné tři litry a nějaké drobné. Motorka je na svůj krátký rozvor i překvapivě stabilní při prudkém brzdění, se kterým pomáhá nevypínatelné ABS na obou kolech. Do zatáček se vrhá srdnatě, a pokud má člověk rozumnou rychlost, nejistá není ani ve větších náklonech. Na to, že je to pořád v jádru maličký a obratný skútr, je jeho jistota až překvapující. Přepracované přední odpružení skvěle funguje i na rozbitých okreskách ve vyšších rychlostech. U dosluhující generace by člověk přemýšlel, jestli Vespu doporučit někomu, kdo kromě cukání po městě potřebuje nebo chce občas vyrazit i na venkov. Teď? Bez zaváhání!
Všechny tyto superlativy si můžete nově zabalit do čtyř „výbavových“ verzí, které se liší dekory, prošíváním sedla a nespočtem dalších detailů, a čtrnácti barevných kombinací. Ty si můžete dál libovolně upravovat podle svého vkusu nespočtem doplňků. Markeťáci u Piaggia vědí, že tohle je jejich silná zbraň, a používají podobnou taktiku jako třeba Fiat s modelem 500. Že funguje, není pochyb. Stačilo v Římě sledovat neustávající pohledy kolemjdoucích hypnotizující hejno pestrobarevných Vesp projíždějících městem.
Na závěr ještě jeden mínus. I když ten bude vlastně sporný. Nová Vespa opět zdražila, její česká cena s třístovkovým motorem začíná na 171 900 korunách za základní model GTS. Za verzi SuperSport, kterou jsme testovali my, si připlatíte ještě sedm tisíc korun navíc. To není zrovna málo. Na druhou stranu, zákazníci téhle značky si prostě jsou ochotní platit za to, aby měli něco výjimečného. A to neplatí jen o designu. S Vespou prostě dostanou i technicky povedenou motorku, které v benzinových hadičkách pořád koluje DNA plechové vosy, na které brázdil před sedmdesáti roky Řím Gregory Peck s vlající kravatou a Audrey Hepburnová na tandemu za jeho zády.
