A bzučí pěkně tiše. To je první věc, která vás zaujme. Podvědomě čekáte ryčný zátah nějaké šestilitrové „heminy“, ale za necelé čtyři sekundy vystřelíte jako Buzz Aldrin na orbit v naprosté tichosti. Neslyšíte ani šustění obřích dvaadvacetipalcových kol, tak skvěle je podvozek odhlučněný.
 |
Je to lahoda. Ve své nejsilnější variantě, kterou nám české zastoupení Fordu na jeden den půjčilo, vezete na palubě baterie o využitelné kapacitě 131 kWh (pro srovnání, nejsilnější Škoda Enyaq má 77 kW) a dva elektromotory – přední a zadní. Zajišťují pohon všech čtyř kol a dohromady skládají ohromující výkon 433 kilowattů (580 koní) a točivý moment neuvěřitelných 1 050 newtonmetrů. Výsledek? Přidáte v podstatě v jakékoli rychlosti, a nejlepší na tom je, že šťáva z baterií neubývá takovým tempem, jak by člověk přivyklý běžným elektroautům čekal. Management hospodaření s energiemi i schopnosti rekuperace se neustále zlepšují, takže když nám „stopadesátka“ při startu slibovala dojezd 421 km, po ujetí 200 km (a většinou po dálnici na povoleném maximu!) zbývala v bateriích šťáva na 190 dalších kiláků. Odchylka od ideálu tedy bylo něco kolem 30 km, tedy asi sedm procent. To je hodně dobrý výsledek, který dává jistotu, že oněch zhruba 400 km ujedete i v zimě – auto jsme měli týden před Vánoci, kdy se teploty pohybovaly pod bodem mrazu. Co se nabíjení týče, nejsilnější 150kW nabíječka doplní baterii z 15 na 80% za 41 minut, slabší (a běžnější) 50kW pak za dvě hodiny. Z obyčejné zásuvky by to pak trvalo 19 hodin.
Superpohodlný tichošlápek
Svezení je nejenom tichoučké, ale i fantasticky komfortní. Podvozek je odpružený vinutými pružinami vpředu i vzadu, ani tam nejsou listová pera, jak bývalo dosud u pracovních strojů zvykem. Ani na 22" kolech, vysokých téměř jako tříleté dítě, které jsou standardem pro nejvyšší (a testovanou) výbavu Platinum, nezažijete bouchání nebo rázy od výtluků, rám auta všechno pěkně odfiltruje. Pohodu za jízdy dokreslí též pro maximální výbavu standardní 18reproduktorový zvukový systém Bang&Olufsen. Nálože všemožných asistentů u takovéhoto auta už ani není potřeba zmiňovat...
Fordy takzvané F-Série jsou nejprodávanějšími „trucky“ v USA už 46 let, letošní model Lightning (v překladu Blesk) byl dokonce na sklonku loňského roku vyhlášen Truckem roku 2023. Zákazníky za oceánem láká i na poměrně velkorysé záruky – na celé auto (v USA legračně znějící termín bumper-to-bumper, tedy od nárazníku po nárazník) 3 roky/60 tisíc km, na elektrovýstroj pak 8 let/160 000 km, u baterie se po této době garantuje kapacita minimálně 70 procent.
Třítunové auto má karoserii z vysokopevnostní hliníkové slitiny (jako u nějaké stíhačky), rám je ocelový. Uveze 900 kg (korba má délku 1,7 m, šířku mezi podběhy kol 1,28 m) a utáhne 3,8tunový přívěs, ale za volantem vám těžkotonážní vůbec nepřijde. Zpočátku máte před téměř šestimetrovým (5,91 m) obrem respekt, pak ale přijdete na to, že skvěle zatáčí, rejd má velkorysý, a že se s ním překvapivě vměstnáte i do úzkých podzemních garáží, i přesto, že i se zrcátky měří na šířku 2,44 metru. Manévrování usnadňuje chirurgicky přesné dávkování „plynu“, jaké u automatů spojených se spalovacími motory nezažijete. Do žádného těžkého terénu bychom se s Lightningem už kvůli obřímu rozvoru 3,7 metru nevydávali, přestože by díky pohonu všech kol i solidní světlé výšce 21 cm zřejmě zvládl ledacos.
Autotesty
Sledovat další díly na iDNES.tvMistr vychytávek
A jinak má F150 tolik drobných praktických vychytávek, že se nestačíme divit, proč je nemůže nabízet evropská pickupová konkurence. Začneme od korby – její zadní čelo se sklápí elektricky, bez typického prásknutí těžkých dvířek jiných pickupů. Z hrany sklopených dveří po zmáčknutí pojistky vyskočí schůdek, díky němuž nahoru vyleze i malé dítě, jak si můžete ověřit ve videu. Má se čeho chytit – ve dveřích je i tyč, sloužící jako držák. Jen dávejte pozor na nízké stropy podzemních garáží, ať nedopadnete jako my, s mírným otřesem mozku... Kromě korby má „stopadesátka“ ještě přední kufr (frunk) o objemu 400 litrů, kam se vejde spousta věcí.
Přejděme do kabiny. Velkoryse pětimístné, opulentně široké. Tak moc, že se mezi přední křesla – mají typicky americké polopolštáře, díky nimž sedíte jako v mechu – vejde i rozměrný pracovní (nebo jídelní) stoleček. Jenže co s mohutnou řadicí pákou? Stačí stisknout nenápadné tlačítko, a elektromotorek ji sklopí do vodorovné polohy. Pecka! A co si takhle po obědě na dvacet minut dáchnout, než naložím další fůru? Není problém – sedák zadní dělené lavice se vyklopí do svislé polohy k opěradlu a přední křeslo se elektricky sklopí do úplné roviny, jako to kdysi uměly staré škodovky s „lůžkovou úpravou“. Tady by se vám chtělo i bydlet!
V Česku nebude. Škoda...
Elektrická budoucnost planetu nespasí, tím jsme si jistí. O tom, že bzučící F150 je nekřesťansky drahá, v naší výbavě v přepočtu 2,1 milionu korun (v Evropě by byla tak za tři), taky není sporu. Ale bráno čistě z praktického hlediska, pro živnostníka, který denně málokdy najezdí víc než oněch 400 km, je to naprosto parádní stroj. Tedy byl by, kdyby se v Česku uvažovalo o jeho prodeji. Špatná zpráva pro ty, které předchozí řádky nadchly, s něčím takovým se zatím vůbec nepočítá. Tento jediný kousek, registrovaný v centrále Fordu ve Velké Británii, dorazil přes oceán coby luxusní showcar, putující po evropských zemích. Ostatně, bez speciální americké nabíjecí koncovky (mnohem méně masivní, než jsou ty evropské) ho tady ani nenabijete. Což je možná docela velká škoda.
