Odborně se tomu říká kognitivní disonance. Rozpor mezi tím co tvrdíme a jaký je skutečný stav věcí. Přesně takovou situaci teď na vzorku britských řidičů dokládá aktuální studie. Výzkumníci Hyundai Motor UK se při ní obrátili na majitele zánovních vozů – automobilů, s nimiž jezdí dobu kratší než dva roky – a vyzpovídali je ohledně jejich uživatelských dojmů.
V krátkosti se dá říct, že byli všichni ohromně nadšení. I když většinu z těch technických vychytávek, za které si připláceli, vůbec nepoužívají. Nebo ani neví, jak je ovládat.
Výzkum ukázal, že řidiči do super-schopností svých vozů pronikali jen velmi pozvolna, a že po třech měsících s novým autem dokázali – v lepším případě - zužitkovat nabízené možnosti jen asi ze 40 procent. Ani po šesti měsících pak většinou nevyužívají dostupný potenciál naplno.
I když se osm z deseti takových řidičů hrdě počítá mezi nadšence moderní techniky a povšechně technicky zdatné jedince, šest z deseti usedá za volant svého nového vozu s velkou vnitřní nejistotou, k čemu je všechna ta technika vlastně dobrá.
Aby to bylo ještě drobet veselejší, jeden z deseti takových řidičů pak ke svému nemalému překvapení třeba až po půl roce řízení zjistí, že jeho vůz má něco jako tempomat, asistenta pro jízdu v pruzích anebo automatické parkování. Netušili to.
A tenhle čudlík? Taky nevím, co dělá.
Žebříček komfortních zbytečností
Na prostou otázku: „Jsou všechny ty vymoženosti nového automobilu pro řidiče nezbytností?“ tak průzkum nachází přímočarou odpověď.
Nejsou.
Protože 65 procent ze zpovídaných řidičů nikdy nepoužilo hlasovou aktivaci ovládacích prvků, 57 procent si nikdy nezapnulo vyhřívání zadních sedadel a 44 procent z nich nikdy nevyužilo možnost nastartování vozu na dálku.
Těch nových rysů, z nichž jsou řidiči slušně řečeno zmatení, je přitom celý seznam. Asi největší zápas vedou britští řidiči s tempomatem a asistentem pro parkování. Ano, používali by je rádi, jen kdyby věděli, jak na to.
Prakticky bez využití zůstává i připojování různých zařízení přes bluetooth, sportovní režim jízdy nebo asistované brzdění. Majitelé vozů si často ani nejsou vědomi toho, že něco takového jejich auto umí.
Pro spoustu řidičů bylo rovněž naprostou novinkou, že si mohou sami zvolit jiné umístění spínače mlhových světel, nebo že disponují vyhřívaným volantem.
Většina z nich byla nezasažena skutečností, že sedadlo řidiče má masážní režim, bezdrátové připojení/dobíjení chytrého telefonu anebo systém detekce mrtvého úhlu. Po šesti měsících řízení vědělo jen 19 % řidičů, jak tuhle uživatelskou vychytávku zapnout a využít.
Starého psa novým kouskům...
Je paradox, že s takovým zjištěním přišli právě v Hyundai Motor, kde si na pokročilých technologiích opravdu hodně zakládají. A jejich zákazníci jsou za to rádi. Ale zacházet s většinou těchto pokročilých prvků neumí.
Nové modely elektromobilů Hyundai se mohou pochlubit například systémem Bluelink, který umožňuje na dálku kontrolovat stav baterie, anebo řidiče v předstihu informovat o dopravní situaci na plánované trase. Háček je jen v tom, že většina řidičů k této navýsost prospěšné novince nedorostla. Neví o ní a nedokázala si ji osvojit.
Podivnosti plynoucí ze studie Hyundai Motor UK tím ještě nekončí.
Celých 86 procent řidičů připustilo, že jejich nový vůz je tím vůbec nejdražším technickým objektem, který vlastní. 68 procent tvrdí, že se cítí být až ohromeni schopnostmi svého vozidla a 45 procent dodává, že si jej z dostupné nabídky vybrali právě pro jeho technickou vyspělost. Třetina z nich si moderní drahý vůz našlapaný elektronikou a technikou pořídila proto, že se v něm cítí bezpečněji a pohodlněji.
Tihle všichni se v 78 procentech případů shodnou na tom, že si nejsou úplně jistí, jak s těmi technickými prvky vlastně pracovat. Cítí se jimi být přehlcení a zmatení.
Proč?
I na to se výzkumníci z Huyndai zeptali. Možná neměli, protože pro 55 procent případů platilo, že za tím stojí jejich vlastní ignorace a naprostá neznalost. Zkrátka chtějí mít vůz našlapaný elektronikou a úplně jim stačí, že tam je. Auto jim dobře jezdí a tak používat prvky navíc vlastně vůbec nepotřebují. Nestojí o to učit se nové finty.
Hologram na přístrojové desce? Proč ne. Jen vědět, k čemu je to dobré a jak to zase vypnout.
Skromnějších jednatřicet procent pak uvedlo, že nemá nedůvěru ani tak v nové technologie, jako ve svoje schopnosti se s nimi naučit pracovat. A zbylí doznávali, že na to, aby se naučili adekvátně pracovat s novými technologiemi, nemají čas.
Na základě takových výsledků by se možná dalo usuzovat, že by se moderní auta bez technických vychytávek nejspíš obešla. Jenže pozor.
Jak výzkum doložil – i když s nimi řidiči neumí zacházet - chtějí je. A chtějí jich ještě víc.
V budoucnu by motoristé rádi viděli nové technologie, které jim pomáhají zvyšovat komfort jízdy – o takové novinky by si řeklo 48 procent řidičů – dále by si žádaly prvky zvyšující bezpečnost (40 %), zábavu (33 %), navigaci (31 %) a funkce samořízení (23 %).
Lepší příklad kognitivní disonance, rozporu mezi postojem a realitou, by se asi hledal jen těžko.
