Kvůli tomu, aby pochopil, co slabě motorizovaná Afrika potřebuje, se vydal do Ghany, Keni, Tanzánie a Nigérie. Acar postavili v rámci studentského projektu na univerzitě v Mnichově. „Samotný projekt trval tři roky, já na autě pracoval ještě o rok a půl déle,“ popisuje pro iDNES.cz Martin Šoltés, který s kolegy při univerzitě v Mnichově založil firmu „Evum Motors GmbH“, jež Acar posune k reálné výrobě.
Martin Šoltés a jeho Acar
V Německu chtějí postavit továrnu, která bude modelovou fabrikou a zároveň školícím střediskem. Auta se pak budou vyrábět přímo na místě, v Africe. „Naším záměrem je, aby výroba probíhala lokálně, v malých objemech, klidně do tisíce aut ročně, vlastně ve větších dílnách, jakýchsi montovnách, které budou fungovat i jako opravny,“ vysvětluje. Teoreticky by k sestavení auta měla stačit svářečka, klíč a šroubovák. Auto musí být vlastně jednoduchá skládačka. Šoltés vysvětluje, že se při stavbě snažili zachovat maximální jednoduchost a především využívat už vyvinuté díly. Rám podvozku, který je vlastně základem auta, tak pochází z náklaďáčku italského Piaggia. Elektromotor a baterie budou muset být dodávané, zbytek by měl být v co největší míře záležitostí lokální produkce.
„Důležitá je modularita, my budeme dodávat základní šasi bez nástavby,“ popisuje pro iDNES.cz. Na rám se pak dá uchytit korba nebo třeba krytá budka, ve které domorodci odvezou rodinu i se zvířectvem.
Motor na elektřinu jede maximálně 60 km/hod
Martin Šoltés odešel po maturitě studovat do Stuttgartu letecké a raketové inženýrství, na univerzitě v Mnichově pak přidal automobilové. První prototyp spartánského a maximálně praktického auta pro Afriku vyjel v květnu 2016, po testech v Německu ho letos v červenci odvezli do Ghany pro zátěžové zkoušky v místním prostředí, testovali funkčnost techniky ve vysokých teplotách a ve velké vlhkosti. Místní z něj prý byli nadšeni.
Acar má pohon všech kol, dva 8kilowattové elektromotory živí Li-ion baterie dobíjená z klasické zásuvky, něco energie dodají solární panely na střeše. Auto je dostatečně robustní, aby zdolalo africké cesty-necesty a k tomu odvezlo až tunu nákladu. Při vývoji se stavitelé zaměřili mimo jiné na redukci hmotnosti (auto váží 800 kilogramů) a co nejlepší výhled z vozu, hranaté pravidelné tvary jsou v tomto případě výhodou. Auto je 3,7 metru dlouhé a metr a půl široké.
Elektrický pohon podle Šoltése nezvolili jen kvůli ekologičnosti, je prý lepší volbou než spalovací motory kvůli nižším nárokům na údržbu a také lepší momentové charakteristice (pohon Acaru nabídne 42 Nm od nejnižších otáček), díky níž je pro daný způsob použití výhodnější. O rychlost tu rozhodně nejde, Acar umí jet maximálně šedesátkou.
Acar - elektrický náklaďáček pro Afriku
Šoltésův kolega Sascha Koberstaedt dodává, že akumulátor navíc může posloužit uživatel i jinak, třeba jako zdroj elektřiny pro obydlí. Akumulátor s kapacitou 20 kWh má vystačit na 80 kilometrů jízdy. Z běžné zásuvky se naplní za sedm hodin.
Zdá se vám subsaharská Afrika to nejpitomější místo, kde provozovat elektromobil, když má k elektřině přístup jen třetina populace? Jenže za poslední rok se v této oblasti proinvestovalo 110 miliard eur do zakládání malých autonomních elektráren živených energií ze slunce, větru a vody, které nabíjejí záložní baterie. A jednou z nich může být třeba akumulátor toho modrého náklaďáčku.
Acar má navíc fungovat také jako „motor“ pro rozvoj ekonomiky dané oblasti, protože dá domácím práci v jeho výrobě.
