Jedny z nejstarších vyrobených exemplářů v ostré verzi RS slouží dodnes na Masarykově okruhu. S nájezdem od dvaceti do čtyřiceti tisíc kilometrů jde nejspíš o jedny z nejméně ojetých kousků nejsportovnější „jedničkové“ octavie na světě. Až na to, že to vlastně nejsou octavie.
Vypadají jako octavie, jednou jako octavie, mají loga škodovky. Přesto na výrobním štítku těchto aut není o mladoboleslavské továrně ani zmínka. Seznamte se. Dva červené a jeden černý exemplář, které na Masarykově okruhu slouží od roku 2000, mají v technickém průkazu exotickou tovární značku AMD.
Pocházejí totiž z ověřovací výrobní série „eresa“. Zjednodušeně řečeno: když tato auta vznikla, z úředního pohledu nešlo o vozidla, ale o soubor náhradních dílů. Automobilka vždy na začátku výroby složila pár desítek takových vozů.
Část z nich byla zničena při různých testech, některá přežila. Jinak jsou ale nevyužitelné, nemohou mít doklady. Rozeberou se, sešrotují. Tato trojice vozů měla štěstí, že je Škoda nabídla jako okruhové pracanty do Brna.
Prvních sedm let auta jezdila jen po areálu a neměla registrační značky ani technický průkaz. Jak ale stárnula, přibývalo případů, kdy se s autem muselo „ven“. „Typicky jde o návštěvy servisu. V takových případech se auto muselo naložit na vozík a odvézt, i když šlo o banální závadu, která mu nebránila přejet do servisu po silnici,“ vysvětluje sportovní ředitel okruhu Miroslav Bartoš.
V roce 2007 tak vedení okruhu auta poprvé v jejich kariéře „zoficiálnilo“. Jenže pod značkou Škoda to nešlo. Papírově tak vzniklo úplně nové auto: tovární značka AMD, model „O“. Přestože jde o běžná auta, musela projít technickým schválením a homologací. Teprve pak dostala registrační značky. „Stále je využíváme pouze k činnostem na závodní dráze. Slouží jako safety car nebo medical car u menších závodů,“ vyjmenovává Bartoš. Auta dnes mají standardní doklady, každé dva roky jezdí i na technickou kontrolu, kterou bez problémů prochází. Až na exotický zápis v dokladech jde skutečně o sériové vozy.
Nejzachovalejší kus je ten černý. Na tachometru má jen nějakých třicet tisíc kilometrů. Na druhou stranu ale pořádně ostrých. „Ta auta sice mají málo najeto, většinu ale v extrémní zátěži. „Musíme přiznat, že se s nimi příliš nemazlíme. Pokud to auto vyjede na trať, většinou jede naplno a nikdo se v té chvíli nemůže ohlížet, jestli je třeba zahřáté,“ popisuje Bartoš.
Při závodech vypadá pracovní den octavie tak, že si do ní sednou čtyři dospělí muži, naloží ji technickým nebo zdravotnickým vybavením a během startovní procedury vedou nebo uzavírají startovní pole závodních aut nebo motorek. Zatímco sportovní speciály jedou zahřívací kolo, civilní patnáct let stará octavie musí jet pořád naplno. Svým způsobem dělá Škodě neuvěřitelnou reklamu. Jaký větší důkaz spolehlivosti potřebujete, než vidět patnáct let staré auto, jak v plné zátěži po dráze neúnavně vede šňůru moderních závodních strojů?
Vzhledem k původu aut na okruhu nepočítají, že by octavie někdy prodali. I když by o ně možná byl velký zájem. Stačilo by opravit kosmetické vady způsobené okruhovým provozem a tato „eresa“ by byla bazarovým hitem.
Jenže to se nestane. „Počítáme, že tady ta auta doslouží. A tím nemyslím, že by se zničila. Musíme se na ně spolehnout, proto se o ně velmi pečlivě staráme. Spíš dřív budou morálně zastaralá na to, abychom je dál používali jako safety car. I potom je ale určitě nějak využijeme,“ předpovídá Bartoš. „A jednou by si možná zasloužila místo v muzeu.“
A jak se s nimi jezdí? Je to stále parádní svezení. Na okruhové řádění to zrovna není, auto se dost naklání a 180 koní je přeci jen na dnešní poměry spíš průměr. Lehkost auta a projev turbomotoru, který se švitořivě žene do otáček, je však okouzlující. Jedničková octavie má skalní odpůrce i příznivce. Koncepce relativně velkého auta na podvozku s krátkým rozvorem jí dává specifické jízdní vlastnosti. Při brzdění se jí nadlehčuje záď a v mezních situacích má sklony auto rozhodit do přetáčivého smyku. Oktávkáři si na to ale zvykli a spíš se toho naučili využívat; hmotná záď pomůže vykroužit zatáčku. Pravda, není to úplně podle učebnic profesorské jízdy, ale charisma jí upřít nelze.
