Když antiradar "uloví" vlny, vysílané policejním radarem schovaným v křoví u silnice, zapípá či zasvítí. Řidič sundá nohu z plynu a zbrzdí auto na zákonnou rychlost, tím ušetřil až 10 tisíc na pokutě a pět trestných bodů.
Každý z přibližně 15 tisíc uživatelů antiradaru říká, že se mu počáteční 13 až 25tisícová investice už mnohokrát vrátila. Právě proti nim chtěli tvůrci zákona zakročit. Nejasná formulace ovšem nechala vše při starém.
Definice antiradaru totiž opět nijak nepokrývá obvyklé druhy antiradarů, které pouze pasivně sledují vlny vysílané policejními radary. Jiná situace platí pro prostředky, které "ovlivňují“ funkci policejních radarů.
Podle dosavadních výkladů šlo především o "rušičky“, které policejní radar vyřadí z činnosti. Takové zařízení ovšem zákon zakazoval už dříve. Nyní bylo upraveno, že tento zákaz se vztahuje na každého, aniž by se musel přímo účastnit provozu. Dříve toto nařízení totiž platilo jen na řidiče a vlastně se nevztahovalo například na spolujezdce.
|
Novela zákona o provozu na pozemních komunikacích 411/2005 Sb. říká: Nikdo nesmí používat technické prostředky a zařízení, která znemožňují nebo ovlivňují funkci technických prostředků používaných policií nebo Vojenskou policií při dohledu na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích (dále jen "antiradar"). Obecní úřad obce s rozšířenou působností uloží pokutu do 100 000 Kč osobě, která používá antiradar. |
Nejasnosti
Problém ovšem nastává v případě praktického výkladu zákona - jeho tvůrce má totiž diametrálně odlišný než uživatel, kterým je police. Ministerstvo dopravy, které novou normu vypracovalo nejsou klasické tzv. "pasivní" antiradary zakázané. Názor policie je ale úplně opačný.
Ředitel republikové dopravní policie Zdeněk Bambas se se vstupem nového zákona do praxe nechal slyšet, že bude postihovat jakýkoli antiradar. Obecní úřad může za antiradar udělit až sto tisíc korun pokuty.
Bambas však tvrdí, že i když antiradar jenom zdálky odhalí radar a upozorní na něj, už tím vlastně ovlivnil jeho činnost a odporuje zákonu, protože po varování řidiče je radar k ničemu. "Zakázané jsou všechny antiradary,“ říká šéf dopraváků. Připouští ale, že jsou možné různé výklady zákona, a dokud nerozhodne soud, policie bude takto postupovat.
Internetový portál ministerstva dopravy věnovaný novému silničnímu zákonu www.novapravidla.cz vykládá normu takto: Přenosné pasivní radarové detektory jsou povolené, protože nejsou zakázané. Neexistuje totiž žádná norma, která by jejich použití upravovala.
Rozřešení tak pravděpodobně přinesou až první soudní spory řidičů pokutovaných za používání antiradarů.
Právník Zdeněk Svátek z Autoklubu ČR dodává, že se v zákoně měla původně objevit pasáž, která paušálně zakazuje všechny antiradary, ale poslanci tehdy podle něj "podlehli lobbingu firem, které ty nesmysly dovážejí“ a přijali mírnější úpravu.
Na laser jsou antiradary krátké
Policie na řidiče přezbrojuje a ke klasickým mikrovlnným radarům RAMER AD7 A RAMER AD9 nakupuje nové "laserové pistole", na které je antiradar krátký - pracují totiž na úplně odlišném principu. Když na hlídku řidiče upozorní, je už auto "změřené“. "Když antiradar zachytí laserový signál, je už auto ozářené a změřené,“ říká šéf dopravní policie Zdeněk Bambas.
Laserový radar měří s přesností 3 kilometrů v hodině až do vzdálenosti 350 metrů. Rozsah měřitelných rychlostí je 10 až 250 kilometrů za hodinu.
Díky úzkému paprsku umí laserový radar změřit i vozidlo jedoucí v koloně. Policista zjistí jeho okamžitou rychlost do dvou sekund. Ta se spolu se vzdáleností objeví na displeji. Měřit přitom může přední i zadní část karoserie. Součástí radaru je většinou i digitální fotoaparát, který je schopen zachytit podobu řidiče i typ auta.
Jedinou obranou proti laserovým radarům je tzv. rušička. Její používání je ovšem nezákonné. Podle dostupných informací se dá pořídit za 20-25 tisíc korun, je třeba ovšem ještě připočítat investici do klasického antiradaru. Instalace rušičky je také vcelku komplikovaná, její čidla je totiž třeba zabudovat do nárazníku.
Úsekové měření
Především ve městech sází policie na poměrové neboli úsekové měření, které určuje průměrné rychlosti vozidla v definovaném úseku komunikace. Délka tohoto úseku je přesně vyměřena (může být řádově od 100 metrů až do desítek kilometrů).
Nainstalované zařízení měří dobu průjezdu každého vozidla tímto úsekem. Výsledkem je požadovaná průměrná rychlost, která se vypočítává podílem délky úseku a doby jeho průjezdu. Proti tomuto měření žádné zařízení prozatím neexistuje, jediným řešením, jak se postihu vyhnout, je v tomto případě brzdit.
