S rok a půl starou fabií tak absolvovala už kolem osmdesáti tisíc kilometrů.
S červeným vozem z Mladé Boleslavi je jedna z nejoblíbenějších českých moderátorek spokojená.
"Nevyžaduji, aby mé auto mělo veškerý možný přepych v podobě například kožených sedaček. Nemám ani elektrické stahování oken, klimatizaci, a dokonce ani rádio. Pro mě je nejdůležitější, aby vůz byl co nejméně poruchový. Potřebuji něco, na co je spoleh," říká Marcela Augustová.
Jak velký význam má pro vás barva vozu?
Je mi vcelku jedno, co auto umí nebo neumí, ale téměř rozhodujícím faktorem je pro mě právě barva. U mě má jednoznačnou přednost červená.
Ale byt máte vymalovaný oranžově...
To mám, jenže oranžová auta se moc nedělají. Navíc jiné než červené auto jsem až na výjimku nikdy neměla, takže to neměním. Teď se mi líbí i jiné barvy. Třeba různé odstíny šedivé jsou docela pěkné, ale stejně jsem si zvolila zase červenou, která je na silnici dobře vidět.
Jaká auta jste vystřídala?
Po rodičích jsem měla Škodu 105, pak dva favority, z nichž jeden byl výjimečně modrý. Pak přišel odklon na východ v podobě maličkého Deawoo Tico. Před poslední, jak já říkám, "fabčou", jsem měla felicii. Kvůli ní si ze mě známí dělali legraci, že mám růžové auto. Takže bych už poněkolikáté ráda upřesnila, že to nebyla růžová barva, ale červeno-malinová.
Tedy samé poměrně malé vozy...
Velké auto jsem nikdy nepotřebovala. Navíc přítel má Mercedes Vito, takže když je potřeba přepravit něco většího, tak zapřáhnu jeho.
Jaká auta se vám líbí?
Určitě Fiat Multipla. Vypadá jako delfín. A taky mě zaujaly takové ty "prdelky" od Renaultu.
???
No třeba mégane. Přijde mi, že vypadá, jako kdyby měl vystrčený zadeček.
Nemá váš vůz jméno?
To ne. Beru ho jako spotřební věc, která musí sloužit. Řekla bych, že se o auto hezky starám a dodržuji intervaly kontrol, protože nechci, aby mě to někde vyšplouchlo. A zatím mi všechny moje vozy sloužily opravdu dobře, byť to byla obyčejná auta. Jen jednou, ale to jsem si zavinila sama...
Co se přihodilo, to bude čtenáře zajímat!
Na Kavčích horách jsem nechala u škodovky rozsvícená světla. Uprosila jsem pak pět chlapů, aby mě roztlačili. Tak jsem vesele jela směr Liberec, baterka se dobíjela - a u Brandýsa mi došel benzin. To už jsem se musela začít smát.
Svítíte během jarních a letních měsíců, když už to není povinné?
Ve městě světla skoro nezapínám. Ale jak vjedu na dálnici, tak už automaticky rozsvěcuji.
Jak u vás probíhala autoškola?
Řidičák jsem dělala až v sedmadvaceti. Všechno proběhlo v pohodě. A menší karambol přišel zanedlouho. Měla jsem od kamaráda půjčené auto a v Karlíně se mi v něm rozlila voda z lahve. Snažila jsem se to zachránit a v ten okamžik jsem drcla do chlapa ve favoritu, který stál přede mnou. Rozlítl se mu kufr, z kterého mu vypadly kartony nekolkovaných cigaret. Netvářil se moc nadšeně.
Bydlíte v Liberci. Denní dojíždění do Prahy vám nevadí?
S tím problém nemám. Jezdím ve dne, v noci, když prší, sněží nebo je namrznuto. Člověk se tím za volantem dost otrká. Navíc se dá jet po dálnici, takže cesta rychle uteče.
Dokážete si vyměnit kolo?
Asi před sedmi lety jsem pětadvacátého prosince večer jela domů ze služby a píchla jsem. Obvolala jsem všechny známé a kolegy, jenže všichni už o sváteční večer měli něco upito. Pak jsem s obavami dvě hodiny stopovala a samozřejmě mi nikdo nezastavil. No, kolo jsem nakonec s obrovským úsilím vyměnila sama a do Liberce jsem pro jistotu dojela krokem.
Máte dva syny. Tomu staršímu bude šestnáct. Nezkouší na vás, abyste ho nechala řídit?
V tomhle směru je Lukáš zvláštní. Všichni jeho vrstevníci jsou po volantu lační, ale mému staršímu synovi je to jedno. Ten menší má malou motorku, takže na ní občas řádí na chalupě.
Jeden čas jste moderovala soutěž Hry bez hranic, jež putovala po celé Evropě. Máte nějaké motoristické zážitky ze zahraničí?
Fascinovala mě Itálie, kde se neustále troubí. Můj obdiv mají řidiči skútrů, kteří v tom obrovském provozu dokážou obratně kličkovat a ještě přitom nadávat řidičům aut.
 |
