Trochu vousatá novinka
Projekt Ferrari Aurea si totiž svou premiéru odbyl již 8. listopadu roku 2003. Jedná se o výsledek úsilí čtyř přátel-kolegů, kteří si jako společné téma své diplomové práce vybrali projekt supersportu. Alessandro Debenedetti, Emiliano Fiordi, Marco Francesconi a Pierpaolo Garripoli tak uzavřeli studium architektury a designu na univerzitě ve Florencii.
Ferrari Aurea je prvním projektem studia DGFdesign - nové architektonicko-designérské kanceláře, která spolu se "superauťákem" vznikla. Počáteční písmena jmen tvůrců-zakladatelů dala studiu jméno a čtveřice D+G+F+F jen doufá, že právě tento "pilotní projekt", který získal až nečekaně velkou publicitu, přinese kýžené úspěchy. Stránky DGFdesign studia nejdete ZDE.
Práce studentů designu se dočkala nebývalé publicity především díky spojení s mýtickou značkou Ferrari. Podobných projektů vznikají na půdách vysokých škol po celém světě stovky, možná tisíce. Jenom málo z nich se ale může zaštítit světoznámou značkou.
Tvůrci při myšlenkách nad aureou požádali o pomoc zástupce Ferrari Lucu Caldirolu, ten tak v podstatě od prvopočátků sledoval vývoj studentského Ferrari. Podle slov autorů byli inženýři automobilky, kteří na pozdějších fázích projektu spolupracovali, s úrovní a výsledkem práce velmi spokojeni.
Do výroby, nebo do muzea?
V tuto chvíli není vůbec jisté, co bude s projektem dál. Z tvůrců už jsou doktoři a jejich dítě - Ferrari je plně v rukou maranellské automobilky. Autoři sami nevědí co má automobilka za lubem, v průběhu následujícího měsíce by se ale prý měli setkat s vývojáři Ferrari a dozvědět se o jejich úmyslech více.
|
Jak se Ferrari Aurea rodí. Podívejte se na animaci. |
Autoři vědí o spekulacích, které se objevily na mnoha motoristických webech (především ruských), mluvících o prezentaci Ferrari Aurea při příležitosti říjnového Tokijského autosalonu. Všechno je prý otevřené a v rukách mocných v Maranellu.
Kde se berou ty motory?
Při otázce nad uvažovanou pohonnou jednotku jsme zjistili, že sami autoři toho o svém projektu vědí méně, než autoweby, které o nich píší. Na zmínku o spekulacích o pětisetkoňovém osmiválci 3998 ccm reagovali tím, že ve stádiu, v jakém projekt je, mohou o pohonné jednotce pouze spekulovat. Není se co divit, největší modely aurey, které zatím existují, jsou z hliníku v měřítku 1:4 (čtyři menší jsou pak v měřítku 1:8). Tvrzení, že by aurea měla být jakýmsi pokračovatelem enza vyvrací fakt, že jako "konkurenční" supersport vidí autoři spíše "babyLambo" Gallardo. Pro porovnání: Ferrari Enzo - d x š x v = 4702 x 2035 x 1147 (mm), Lamborghini Gallardo - d x š x v = 4300 x 1900 x 1165 (mm).
Jak aureu vidí autoři?
Jako výsledek spolupráce jejich tvůrčího cítění, schopností a zkušeností inženýrů Ferrari. Pokus o syntézu formy a funkce, spojení zářivé minulosti a žhavé a ještě zářivější přítomnosti. Aurea má být stejně jako ostatní Ferrari zrozena k tomu aby závodila a vítězila.
Znalec Ferrari na původně studentské a nyní skorooficiální studii najde celou encyklopedii rudých střel z Maranella. Při práci měli autoři před očima boky "barchetty" z roku 1948, kapota zase upozorňuje na triumf v "eF-jedničkách" v roce 2002. Přidali i něco z enza, 456 a modeny.
Návrh interiéru se obrací k monopostům Formule 1. Pilot jakoby seděl v kokpitu Michaela Schumachera. Přestože v něm není sám, má stejně jako v závodním monopostu po obou stranách volantu zpětná "zrcátka", vlastně displeje, na které se promítá to co vidí dvě kamery na zádi vozu. Většina ovladačů je umístěna přímo na volantu, nechybí ani "pádla" řazení pod ním. V zorném poli řidiče je obrovský otáčkoměr. Ostatní údaje, které se přímo netýkají "pilotáže" a které ostatně nemají v ryze sportovním autě co pohledávat - klimatizace, rádio, GPS, jsou umístěny na středové konzoli. Posádka je ovládá pomocí dotykového displeje.
