Personifikace aut není ničím novým. Mluvící vozidla jsou v pohádkách i reklamách, ovšem spojení masky auta s obličejem živé bytosti není zcela náhodné. Podle vídeňských psychologů má tato podobnost pro marketing značek velký význam. Lidé totiž masku vnímají skutečně jako obličej a přitahuje, či odpuzuje je stejně jako lidská tvář v případě lidské přitažlivosti.
Celá teorie vychází z pudově řízené a vrozené schopnosti rozpoznat i po desetině sekundy z obličeje protějšku, zda je nenávistný, či vstřícný, zda se jedná o cizí osobu, či někoho známého. Tento reflex je vlastní i řadě ostatních savců, ale využívají ho, byť možná nevědomky, také konstruktéři automobilů.
Prokázat něco podobného se pokoušel tým profesora Karla Grammera z Universität Wien, který pracoval se čtyřicítkou mužů a žen. Dobrovolníci hodnotili přední masku 38 nejnovějších modelů aut různých značek, všechny stejné barvy.
Dobrovolníci hodnotili každou masku vozu podle devatenácti kritérií. Zda je maska víc dětská, či dospělá, jestli působí přátelsky, či nenávistně, zda je spíš mužná, či zženštilá, jestli působí arogantně, vesele, lítostivě, či agresivně. Muži i ženy hodnotili také to, zda jim maska vozu připomíná obličej, a když ano, zda spíš lidský, či zvířecí. Pak si z nabízených modelů vybrali tu masku, která se jim líbila nejvíce.
Více než třetina uvedla, že 90 procent vozů jim připomíná obličej. Světla pak respondenti vnímali jako oči a mřížku chladiče jako ústa.
Mužům i ženám se líbila auta, jejichž masky popisovali jako vyzrálé, dominantní, maskulinní, arogantní a hrozivé. To jsou charakteristiky vyjadřující souborně "sílu". Taková auta mají nízko položenou kapotu, širokou přední část – to odpovídá hranatým čelistem a výrazné bradě v obličeji maskulinních mužů. Sem patří vozy BMW a Chrysler 300C.
Jako submisivní, přátelské a dětské vozy hodnotili dobrovolníci Nissan New Micra, Volkswagen New Beetle a Kia Picanto.
Vědci se teď chtějí zaměřit na to, jak nás ovlivňují vlastnosti masky aut při jízdě a při koupi vozu.
Studie vídeňských odborníků byla publikována v odborném časopise Human Nature.
