Často se vyplatí auto objednat ještě před nasednutím do letadla. "Než vyrazíme na cestu, vždycky kontroluji na internetu, jestli jsou v daném místě levnější malé, nebo velké mezinárodní půjčovny," říká Markus Kreuzer z německého Regensburgu, který na svých pravidelných cestách navštívil mnoho desítek zemí.
"Většinou je možné při objednání předem přes internet získat výraznou slevu. Například v Dominikánské republice jsme takto ušetřili mezi 60 a 70 procenty z ceny, kterou bychom platili na místě," uvádí Kreuzer.
A při návštěvě Bali zjistil, že místní půjčovny účtují zhruba čtvrtinu oproti cenám ve velkých společnostech.
Když nezbývá než hledat půjčovnu až po příjezdu, je dobré navštívit více firem a udělat si obrázek o nabízených cenách. Kdo nechce riskovat nejasnosti pramenící z neznalosti cizích jazyků, je nejlepším řešením spolehnout se na služby delegáta cestovní kanceláře.
Rozdíly mohou být nejen v účtovaných cenách, ale také v rozsahu pojištění. "K základním dotazům před pronájmem auta vždy patří, jaká je spoluúčast při škodě, zda může auto jezdit i mimo asfaltové silnice a jestli není součástí podmínek omezení počtu najetých kilometrů," radí Markus Kreuzer.
Třeba v některých částech Řecka lze narazit na štěrkové silnice a v půjčovně už dopředu zákazníky varují, že při škodě pocházející z takové cesty jdou náklady na vrub řidiče.
Na začátku zápůjčky je také nezbytná kontrola stavu auta, hlavně poškození karoserie. Všechny škrábance se vyplatí uvést v přejímacím protokolu.
Některé půjčovny nesvěří auto řidičům do 25 let. Levnější v některých případech bývá, když auto bude řídit jen jedna osoba.
Půjčení auta však může přinést také nepříjemné komplikace. Když například auto vyzvednete v jednom městě a hodláte ho vrátit jinde.
"V tureckém Beleku jsme auto vyzvedli s tím, že ho vrátíme o tři dny později na letišti v Antalyi," popisuje svou zkušenost s půjčovnou Rudolf Černík, který žije v Praze.
"V domluvenou hodinu však na letišti nikdo nebyl. Telefonem jsme zjistili, že má člověk z půjčovny zpoždění a před odletem našeho letadla nepřijede. Proto navrhnul, abychom nechali auto na parkovišti a klíče předali hlídači. Když jsme nastupovali do letadla, začali mého kolegu vyvolávat rozhlasem. Ať okamžitě přijde za zaměstnancem půjčovny, který mezitím přijel. Chtěl uhradit parkovné. Po krátké hádce se ukázalo, že jde o jeden dolar, který jsme mu dali a odletěli. Nic příjemného," uzavírá svůj příběh Černík.
Naprosto opačnou zkušenost má v tomto ohledu Roman Šubrt z Olomouce. "Byl jsem služebně v americkém Green Bay. Autu se náhle porouchala převodovka, dále nejelo. Na jedné z nejrušnějších křižovatek a ještě ve chvíli, kdy na vedlejším stadionu začínal důležitý zápas amerického fotbalu. Rychle se našlo několik ochotných lidí, kteří mi pomohli auto odtlačit k pumpě, zavolali do půjčovny a během hodiny jsem měl k dispozici jiný vůz. Bez jakéhokoliv sepisování, bez otázek a bez problémů při vrácení auta," říká Roman Šubrt.
Podobně vydělal na skutečnosti, že si auto půjčil u velké společnosti, také Markus Kreuzer. "Odpočíval jsem v Dominikánské republice na balkoně v penzionu, když najednou vidím, že k autu přicházejí lidé, otvírají si ho a nasedají dovnitř. Rychle jsem běžel dolů a k mému překvapení jsem auto našel sice bez pár našich dolarů, ale zamknuté. Vypadalo to, že někdo z půjčovny dává zlodějům tipy, kde auto stojí a vybavuje je náhradními klíčky. Trval jsem proto na výměně auta za jiné, ale místní zastoupení velké půjčovny o tom nechtělo slyšet. Volal jsem proto do Německa, odkud výměnu vozu, dokonce za lepší, zařídili," líčí Markus Kreuzer.
V autě z půjčovny určitě není dobré nechávat cenné věci. Platí také, že čím delší je doba výpůjčky, tím víc klesá cena za den pronájmu.
|
Na co si dát pozor v zahraniční autopůjčovně |
|
*podepisujte jen smlouvu, které rozumíte |
| *ujasněte si, zda smlouva neomezuje počet kilometrů, které zapůjčeným autem můžete najezdit |
| *nechte se přesně informovat o rozsahu pojištění vozu |
| *ujasněte si množství paliva, s nímž máte auto vrátit |
| *odmítněte ušpiněné auto |
| *vyzkoušejte při přebírání vozu, zda vše funguje |
| *vezměte si kontaktní telefon, na který můžete volat při problémech |
| *zkontrolujte základní výbavu auta – trojúhelník, náhradní žárovky, základní nářadí a lékárničku |
| *prohlédněte si stav pneumatik |
| *pokud chcete auto s klimatizací, počítejte s přirážkou |
| *informujte se o místním pojmenování paliva pro zapůjčený vůz |
| *nevyberte si první autopůjčovnu, na kterou narazíte. V každém letovisku bývá firem nabízejících pronájem aut více |
***
Malá autopůjčovna: legrace a nervy
Jste tak trochu dobrodruzi? Půjčení auta může být i vcelku napínavé. Chcet to ale odvahu a štěstí.
 František Dvořák iDNES.cz |
Chtěli jsme na dovolené ušetřit. Namísto obvyklých "velkých" společností jsme tedy na internetu našli malou půjčovnu přímo v jihošpanělské Malaze, kam směřoval náš let.
Nabídka zněla na 145 euro za auto typu Ford Focus, což je asi polovina taxy vyhlášených mezinárodních autopůjčoven.
Ještě před odletem dostáváme mailem instrukce, kde máme zaměstnance půjčovny hledat. Po příletu nás čeká s ušmudlaným papírem, na kterém je mé jméno vytištěné s asi osmi chybami (okopírovat ho z e-mailu bylo asi moc složité) a obstojnou angličtinou si vyžádá řidičský průkaz, průkaz totožnosti a to samé od druhého řidiče.
Platíme platební kartou přímo přes mobilní terminál, který "vyčaruje" z tašky. Ještě jednou se ujišťujeme, že auto má všechny pojistky, souhlasíme s 220eurovou spoluúčastí v případě nehody a jdeme pro auto.
Franco, jak se nám Španěl představuje, nás přivádí ke vjezdu do patrových garáží. Máme prý počkat, auto nám přiveze. Když se 10 minut nevrací, začínáme být nervozní, že jsme Francovi právě věnovali skoro sto padesát euro. Nakonec se objevuje s turbodieselovým Mitsubishi Space Star. Uvnitř se nám zdá větší než slibovaný focus a jsme spokojeni.
Čtyři roky služby v autopůjčovně se na autě podepsaly, motor běží bez problémů, interiér je zachovalý, ale zvenku je šrám snad na každém plechu včetně střechy. Zadní nárazník rozhodně není původní, anténa rádia chybí, zadní pneumatiky jsou snad původní. A jestli ne, tak určitě dostávaly původně zabrat na předních kolech, tak mají "sražené" boky.
Když hlásíme, že auto vrátíme za týden v osm ráno, protočí se Francovi panenky (vstává očividně nejdřív kolem deváté) a vyrukuje s revolučním plánem: Máme nechat auto kdekoliv v patrových garážích u odletové haly. Klíčky nechat v přihrádce před spolujezdcem a hlavně nezamykat! Pak máme zavolat, kde auto stojí. Zní to na první pohled zábavně a mladý Španěl se tváří, že je to úplně normální.
Ještě se pídím po dokladech od auta, v "kastlíku" je jen pojistka. Jako doklad, že jsem auto neukradl, prý stačí lejstro od půjčovny, přesvědčí mě nakonec Franco. Najet můžeme s autem tolik kilometrů, kolik chceme.
Ujišťujeme se, že ví o všech šrámech na karoserii, na protokolu je na to připravený i obrázek autíčka, na kterém se poškozené díly vyznačí - stejně jako když vám ho odtahuje policie za špatné parkování.
Nasedáme a hurá na andaluskou dovolenou. Týden přežilo auto bez jediného problému. 1 500 kilometrů a vyškrábalo se bez zadýchání i do dvou a půl tisíc metrů Sierra Nevady.
Nakonec jsme za "odrbanou" karoserii rádi. To když nás dva dny před koncem dovolené při přejíždění z pruhu do pruhu přehlédne mladá Španělka ve velkém opelu a máme na levém boku černé šrámy od jejího nárazníku. Než se stačíme vzpamatovat, ujede. Šmouhy od plastového nárazníku jdou naštěstí vyčistit, na dveřích zbydou dvě rýhy, které se mezi těmi předchozími naštěstí schovají.
V den odletu nacházíme v osm ráno na letištním parkovišti nejtmavší kout, kam snad oko zlodějů nedohlédne a Franco neuvidí poškrábané dveře. Snažíme se mu dovolat, ale vyspává a nebere telefon, stejně tak v autopůjčovně. Posíláme tedy SMS se "souřadnicemi", kde hledat auto, a letíme domů. Je to už měsíc a prozatím se neozval...
