"Vždycky jsem mu koukal pod ruce. Toužil jsem dělat automechanika, a přihlášku na střední školu jsem dokonce tajně podepsal za rodiče," vzpomíná Čáslava. "První ameriku jsem si koupil v šestnácti. Byl to cadillac. Prodal jsem ho jen proto, že jsem potřeboval peníze na rozjezd obchodu." Pavel Čáslava dnes s auty obchoduje. Pak jeho rukama prošel Ford Taurus, o kterém říká, že není typickým americkým autem, a Ford Rancher, který má dodnes.
Nejvíc však miluje právě Chryslera De Soto, se kterým objíždí srazy těch, kterým americká auta učarovala. "Dostal jsem na něj tip od svých zákazníků. Našli jsme ho ve stodole někde u Znojma. Stál tam dlouho a do třetiny dveří bylo zapadlé do hlíny," vzpomíná na první setkání majitel tohoto skvostu z roku 1938. "Pak nastaly roky práce," dodává. "Veteránisti se na mě dívají asi skrz prsty, protože jsem si chryslera opravil podle svých vlastních představ a použil jsem například podvozek z džípu," upřesňuje tento obdivovatel aut nového kontinentu.
Chrysler de Soto z roku 1938 má objem válců čtyři litry, automatickou převodovku a náhon na všechna čtyři kola. Pavel Čáslava nenechá za volant amerického skvostu sednout nikoho jiného. "Nebojím se, že mi ho někdo rozbije. Ale když děláte na něčem čtyři roky, tak to pak nedáte z ruky," vysvětluje. Vzpomíná i na srazy s ostatními majiteli amerik. "Když jsme dělali srazy před osmadevadesátým, tak se všechno svolávalo koresponďáky a sjížděli jsme se na odlehlých místech," vzpomíná Čáslava.
Veřejná bezpečnost samozřejmě dění kolem milovníků amerických aut sledovala, ale většinou to dopadlo tak, že se příslušníci na vystavená auta chodili dívat. "Dnes na naše srazy jezdí tisíce lidí, píšou o nás ve všech novinách, a dokonce vyhráváme na mezinárodních srazech," líčí změny doby muž, který je absolutním vítězem červnového mezinárodního srazu ve Vídni.
 Chrysler de Soto |
