Prakticky všechny materiály v našem okolí produkují nějaký zápach. Některé ho produkují více, jiné méně. Spíše než to je ale důležité, jak přijatelný je zápach pro náš lidský nos.
Interiér automobilu je zrovna jedním z příkladů použití mnoha materiálů, které jsou cítit. Směsice plastů, tkanin a různých lepidel, laků a impregnačních prostředků je poměrně silným producentem pachů.
Na tom, aby nám ale interiér nakonec voněl a nikoli smrděl, však musí automobilky poměrně tvrdě pracovat.
Dříve se na vůni interiéru dával velký důraz prakticky jen u exkluzivních a luxusních značek. Se sílící konkurencí je ale posuzování čichové pohody v interiéru stále důležitější i u běžných vozů.
Třeba Volvo před několika lety zřídilo speciální čichovou komisi, která pachy v interiéru hodnotí. Zaměstnanci s "průměrným evropským nosem" hodnotí jednotlivé součásti interiéru z hlediska zápachu, který vydávají.
"Lidé, kterým je příjemná vůně, kterou ostatní v komisi považují za nepříjemnou, jsou vyloučeni," vysvětluje testovací inženýr Volva Patrik Libander,
"Stejně jako ti, kteří buď nic necítí, nebo jsou vůči vůním přecitlivělí. Všichni členové komise musí být nekuřáci, neboť kouření může čichové vnímání ovlivnit."
Šestistupňová škála obsahuje pachy od stupně 1 – neznatelný do stupně 6 – nesnesitelný. Pro to, aby materiál prošel schvalovacím procesem nesmí známka, kterou mu čtyřčlená komise udělí, přesáhnout trojku. Volvo simuluje i nadměrné zahřívání interiéru a krom čichové pohody se měří i koncentrace těkavých látek v interiéru.
Korejci mají jiný nos
"Korejská automobilka Kia se na čichovou pohodu v interiéru extrémě soustředila při vývoji evropského modelu cee´d," píše automobilový magazín just-auto.
Experti automobilky totiž zjistili, že Evropané vnímají pachy jinak, než Korejci. A tak byla nová kompaktní Kia vyvíjena tak, aby její interiér vyhovoval i z hlediska pachů a vůní evropskému vkusu.
Trefit se předně do vkusu běžného zákazníka rozhodně není jednoduché – vůně interiéru musí být prakticky přísně neutrální. Jedinou výjimkou je kůže – ta prostě musí vonět jako kůže, stůj co stůj.
V tom je ovšem trochu problém. "Po všech úpravách a zpracováních, kterými kůže projde, pak již vůbec nevoní jako kůže. Takže ji musíme nastříkat umělou koženou vůní," říká David Labrosse, produktový manažer z Kie pro just-auto.
Posuzování a ideální naladění pachů v interiéru je tak trochu alchymií. Pachy se totiž jen velmi těžko měří (viz. rámeček) a musíme se spoléhat jen a jen na své smysly. Zdá se však, že rámcově se automobilkám v této oblasti docela daří. Nebo existuje automobil, který vám opravdu nevoní? Pište do diskuze pod článkem.
Jak se měří zápach?
Standardizovanou jednotkou zápachu je jeden olf – nejedná se samozřejmě o jednotku SI, ale svůj původ a definici má.
Otcem myšlenky je Ole Fanger, který déle než 30 let zkoumá prostředí v budovách. Řekl si, že světlo se dá měřit lumeny a luxy, zvuk watty a decibely, tak proč by nemohly existovat jeho jednotky komfortu v budově. A tak vznikl OLF
Výzkum dánského profesora se zaměřil na použité materiály v domácnostech. Název olf byl odvozen z latiny, kde olfactus znamená: "citlivý na čich".
Definice jednoho OLFU je následující: "Jde o vůni/zápach jedné sedící dospělé osoby, která si dopřává průměrně 0,7 koupelí denně a jejíž kůže má povrch alespoň 1,8 m²." Pach měří trénovaná osoba, která provádí měření na základě porovnávání s normalizovanými zápachy.
Průměrné hodnoty pachu:
1 olf - sedící člověk
6 olfů - momentálně nekouřící kuřák
25olfů - těžký kuřák
30 olfů - atlet
0,01 olfů na m² - mramor
0,2 olfů na m² - linoleum
0,4 olfů na m² - umělá vlákna
0,6 olfů na m² - gumové těsnění
