To není ovšem ten důležitý rozdíl oproti jiným autosalonům. Nikde jinde jsem nezažil praxi, že se tiskové zprávy (takzvané presskity) dávají jen během tiskové konference a po jejím skončení. Přijdete-li později, většinou nedostanete nic. Ještě loni tu bylo centrum, kde všechny presskity schraňují a odkud si je novináři mohou brát, letos nic. I takhle vypadá šetření kvůli krizi v praxi.
Automobilky spoří i jinak. Třeba na většině stánků není vůbec žádné občerstvení, občas někde káva, to u těch bohatších, evropských značek. Američané své bufety zrušili. A pak taky skoro chybí modelky, což možná souvisí s tím, že pro Ameriku by postávání polonahých slečen u naleštěných aut mohlo být sexistické. To ale nijak ověřené nemám, je to jen dojem. Fakt ovšem je, že dívky jsou například jen u Maserati nebo Bentleye, tedy opět Evropanů. Populární "hitparáda" krásek, jakou děláváme každoročně z velkých evropských autosalonů, by se tady nafotit nedala.
A další pocit? Autosalon je malý, menší než Ženeva, Frankfurt, o Paříži nemluvě. Jedna hala, spousta prázdné plochy, zvlášť "obludy" GMC a Buick mají kolem sebe prostoru na rozdávání. Prostě víc aut a novinek nepřivezli, a hala se naplnit musí.
Co naopak funguje bezvadně, jsou mikrobusy, dovážející novináře z hotelů ve městě. Nebo i mimo něj - bydlím až za řekou Detroit River, tedy v Kanadě. Cesta trvá deset minut, tedy trvala by, nebýt pokaždé se opakující pohraniční kontroly. Ty zavedli teprve loni - kvůli lepšímu boji s terorismem - a místní jsou z nich pochopitelně "na prášky".
A ještě jedna věc dokáže evropského novináře otrávit. Tiskové zprávy s fotografiemi, distribuované na flash discích, většinou nefungují. Proč? Jsou totiž dělané vesměs pro "macy", tedy počítače Apple Macintosh - logo nakousnutého jablka je u amerických novinářů všudypřítomné. Že by toho tyhle notebooky uměly víc, se říct nedá, ale zatraceně dobře vypadají. A to se v presscentru cení.
