Autem přes zamrzlý Bajkal. Bez pásů a připraven opustit palubu

  • 34
„Každý rok se v Bajkalu utopí jedno auto,“ říká hned na začátku náš průvodce Alexej. Místní frajer, ramenatý chlapík s blond vlasy, které se mu kroutí a padají do očí a přes uši, přidává dvě hlavní rady: bezpečnostní pás zapněte za zády a nezamykejte se.

„Kdyby se náhodou auto propadlo, trvá asi dvě minuty, než se potopí, máte dost času opuštění vozu,“ uzavírá instruktáž Alexej.

Mazda se rozhodla ukázat, že dnes extrémně oblíbená SUV nejsou jen pro parádu, a tak svou loňskou novinku, pro Evropu nejvýznamnější model CX-5, vyslala napříč Bajkalem. To moře, které je nejhlubší sladkovodní plochou na světě, se normálně „na divoko“ přejíždět nesmí, možné je to jen pod dohledem certifikovaných průvodců.

S Mazdou CX-5 přes zamrzlý Bajkal

Graeme Fudge, charismatický chlapík z britského zastoupení Mazdy, se tváří vážně. Nápad, který vzešel z jeho týmu, totiž dosud žádná automobilka nerealizovala. Přejet zamrzlý Bajkal napříč (tu kratší vzdálenost, na délku má 636 kilometrů) s kolonou dvaceti SUV, přes návěje, praskliny, zlomy, ostré střepy a vysoké schody ledu nebude hračka. SUV se přece jen dnes raději prohánějí po silnicích a brouzdají městskými ulicemi, na nějaké hrátky v terénu ani pomyšlení. A ruské silnice a bajkalský led přece jen vyžadují trochu jiné nářadí než hlídač jízdy v jízdním pruhu a masážní sedačku.

S Mazdou CX-5 přes zamrzlý Bajkal
S Mazdou CX-5 přes zamrzlý Bajkal
S Mazdou CX-5 přes zamrzlý Bajkal
S Mazdou CX-5 přes zamrzlý Bajkal

Bajkal

Bajkal je jezero v jižní části východní Sibiře. Je to nejstarší a nejhlubší jezero na světě. Jeho stáří se odhaduje na 25 až 30 milionů let a maximální hloubka je 1 642 m. Pobřežní části s hloubkou do 50 m tvoří pouze okolo 8 % rozlohy dna. 

V jezeře žije 1 200 druhů živočichů, z nich tři čtvrtiny jsou endemity, vyskytují se tedy pouze zde. Asi nejznámější je Síh omul, velmi chutná ryba, která byla po staletí významnou složkou jídelníčku místních obyvatel; dnes je chráněná a její lov je regulován. 

V Bajkalu je pětina světových zásob povrchové sladké vody. Má rozlohu 31 500 km². Je 636 km dlouhý a šířka se pohybuje v rozmezí od 27 do 79,4 km. Rozloha povodí je 557 000 km². Celkový objem vody je 23 000 km³. Je obklopený horskými hřbety vysokými až 2000 m nad jeho hladinou. Pobřeží je jen mírně členité, je přibližně 2100 km dlouhé. Na jezeře je 27 ostrovů. Do Bajkalu ústí 336 řek a říček. Odtéká z něj Angara.

Zdroj: Wikipedia

Minus třiadvacet

Jsme úplně první skupina, která to zkusí. Prvotní plán přejet co nejkratší vzdáleností vzal zasvé už dopředu, nakonec jedeme šikmo východním směrem, místo nějakých čtyřiceti to má být dvaašedesát kilometrů. A pak ještě dalších stoosmdesát po hlavní silnici do Ulan-Ude zaprášeného zmrzlého hlavního města Burjatské republiky, s obří osmimetrovou sochou hlavy Lenina na náměstí a smogovou dekou, pod kterou vzduch škrábe v krku. Minus třiadvacet v jedenáct dopoledne je na půlku března akorát, je to Sibiř.

Startujeme v osm ráno z Listvjanky, vsi, kde z Bajkalu vytéká řeka Angara; na led najíždíme asi dvacet minut nato. Mlhu, kterou chvílemi prostupuje slunce, prohání fujavice po uklouzané pláni. Sníh občas vytvoří neprůhlednou stěnu. Alexej nás varoval, že bajkalský led je klouzavější než jinde. Aspoň jednou sebou na něm sekne snad každý, aspoň si může zblízka prohlédnout nádherné obrazce, které do něj kreslí praskliny.

S Mazdou CX-5 přes zamrzlý Bajkal
S Mazdou CX-5 přes zamrzlý Bajkal

Bajkal začne zamrzat v půlce prosince, v lednu a únoru led narůstá až do jedenapůlmetrové tloušťky, to unese prý až pět tun, jenže je také neklidný, láme se a různě pracuje. Nejlepší je prý přejíždět to sladké moře v půlce března, to má led už něco přes půl metru, naše Mazdy CX-5 unese v pohodě, stačí dodržovat rozestupy. To, že je pod námi až kilometr a půl vody, nás přesvědčí, že autu před námi fakt lepit na zadek nebudeme.

Sedmero skupenství ledu

Eskymáci rozeznávají sedm druhů sněhu, aspoň podle kapely Sto zvířat (a žlutej sníh se nejí), na Bajkalu těch zimních skupenství vody znají snad ještě víc. Na těch čtyřiceti kilometrech, které za příznivého počasí přehlédnete okem, se povrch změní několikrát.

Rozmanitost překvapí neznalého návštěvníka nejvíc, na západní straně (jestli máte otevřenou mapu, je to ta u Irkutsku) je to ufoukaná planina, sem tam závěj, kterou je nejlépe projet kolmo. Prostě dupnout na plyn, abyste měli hybnost, a s rovnými koly jí projet, tak nám to poradil Alexej. 

S Mazdou CX-5 přes zamrzlý Bajkal
S Mazdou CX-5 přes zamrzlý Bajkal
S Mazdou CX-5 přes zamrzlý Bajkal

Na té klouzačce se sníh neudrží, takže se doslova stěhuje před očima. Vítr tu vane podle všeho hlavně ze západu na východ, s přibývající vzdáleností je ho stále víc. A z hladkého ledu najednou trčí stále více ker, obrovské střepy ledu jsou nádherné. Domů je nedovezeme, tak je aspoň fotíme, někdo i ochutnává.

Ve sněžných kolejích

Jsme kousek za půlkou, všechno jde podle plánu, kolona mazd se natahuje a zase zkracuje, jak kdyby jely na gumě. To podle toho, kolik návějí je třeba překonávat. Pohon všech kol funguje bezchybně (27 senzorů, které zásobují informacemi řídicí jednotku mezinápravové spojky, sleduje kromě natočení volantu, sešlápnutí plynu či venkovní teploty třeba také zapnutí stěračů), hodně pomáhají pneumatiky s hroty, ale stejně je lepší v hromadách nezastavovat, hlavní je neztratit kuráž a držet nohu na plynu, klidně přidat, ale ne moc, aby se neprotočila kola.

A když jsou koleje ve sněhu delší, je lepší je projet celé, nezastavovat ani nezrychlovat. Elektronika auto udrží v pohybu a i když se sem tam některé kolo prohrabe na ledovou klouzačku, auto se šine jistě. Původní domluva jet mezi dvaceti a padesáti kilometry v hodině se stává orientační, chvílemi to jde přes padesát (i sklouznutí bokem si dovolíme) jindy se šineme patnáctkou. A bude hůř.

Terén začíná být hrubší, led už není jen hladký, jsou na něm vlnky, jako by zčeřená hladina Bajkalu zmrzla naráz mávnutím kouzelné hůlky sibiřského černokněžníka. Ledová roleta auto rozvibruje, to ještě stále jde, horší jsou schody - to jedete neohroženě závějí a najednou rána od přední nápravy, v té kupě sněhu je schovaný klidně dvaceticentimetrový ledový obrubník, který tam vytlačila kra. Na něj tedy s lomozem od přední nápravy vyskočíte a nesmíte se leknout, abyste nepovolili na plynu.

Úpíme za auto, rány do podvozku snáší mazda suverénně, ale přece, není to klasický drsňácký offroad, který má karoserii zpevněnou rámem podvozku. Před patnácti lety mi při takovém manévru u auta (nebyla to mazda) při podobné pumelici prasklo čelní okno, supertuhá karoserie CX-5 to zvládá na výbornou, ani plasty v interiéru nezačínají povrzávat - to umí dodnes pražská dlažba s jakýmkoliv autem s tvrdším podvozkem.

Bajkalská blecha

Kličkujeme po Bajkalu, vede nás bílé monstrum na šesti nízkotlakých metr a půl vysokých pneumatikách. Rustikálně vyhlížející stroj určený přesně do takových podmínek s pěti chlapíky sibiřsky podsaditých postav na palubě vytyčuje trasu a my kličkujeme za ním. Zkracovat cestu si nedovolíme, šofér bajkalské sněžné blechy - jak si ten fascinující stroj pojmenuji - očividně ví, kudy nás chce vést.

S Mazdou CX-5 přes zamrzlý Bajkal

Stop! Jasný povel do vysílačky kolonu zastaví. Před námi je hradba z ledových střepů zafoukaných sněhem, krásná, šlehačková. A za ní jedenapůlmetrová proláklina, která nás nechce pustit dál. Teď přišla chvíle pro sněžnou blechu a její posádku, jede hledat místo, kde příkop překonat. Takové praskliny mohou být prý až třicet kilometrů dlouhé. Po čtvrthodině se vrací a vede nás k podmáčenému místu, kde z té sněhové šlehačky někdo kus odlízl.

CX-5 okouzlí i odpůrce SUV

Jak jezdí loňská novinka Mazdy čtěte ZDE

Chlapi nejdřív lopatami místo zahází sněhem, na to plachta a přes ní prkna, prkýnka, desky - žádná velká alchymie. Prý to bude dobré. Kdo čekal fajnové plechové pojezdy, asi zapomněl, že je na Sibiři. Sněžná blecha pro jistotu číhá opodál, zezadu se jí jak ocas vine tlusté lano s okem na konci. Jestli je to proto, aby mohla mazdu klesající ke dnu zachytit, nám nikdo moc říct nechce. Každopádně ho ještě bude potřebovat.

Za tím příkopem je to najednou úplně jiná sněhová pohádka. Třiceticentimetrová vrstva sněhu se tu jen občas ztenčí. Blecha kličkuje sem a tam a my za ní, už zbývá poslední čtvrtina ke břehu. Ještě matně rozeznáváme obrysy kopců pokrytých březovými lesy na tom západním, na východ - kam míříme - nevidíme nic, jedeme do bílé sněhové tmy. Citelně zpomalujeme, blecha na obřích gumách po sněhu doslova létá, jede skoro po něm, my na gumách normálních SUVčkových rozměrů jedeme o decimetry hlouběji, kam se až prohrabeme, často až na led. První dvě auta stále častěji uvíznou, razí nám totiž cestu.

S Mazdou CX-5 přes zamrzlý Bajkal
S Mazdou CX-5 přes zamrzlý Bajkal

Vypínáme kontrolu trakce, na automatu převodovky volíme manuální režim a řadíme dvojku. Hlavně nezastavit, to je nejzásadnější poučka na těch posledních pár kilometrů ke břehu. Kdy už ho sakra spatříme?! Jsou chvíle, kdy blecha vytahuje auto ze závěje snad každých tři sta, čtyři sta metrů. Kolona se stále musí zastavovat a rozjíždět, ostražitost a energie polevují. Kde si taky na té nedozírné planině odskočit?! Chlapi co nejdál a zády proti větru, holky otevřou oboje dveře auta a mají mezi nimi improvizovanou „kabinku“.

Slunce a vlaky

Na posledních pár kilometrů se na nás z peřin mraků vykulí podívat slunce. To bílo všude kolem najednou hraje barvami, jiskří, maluje obrazce do sněžné mlhoviny, která víří za auty. Sníh je najednou nadýchaný, hladký, sněhové koleje jsou pravidelné. Břeh se vyloupne z mlhy v plné parádě, teď ještě najít, kudy na něj z ledu. Počítáme vagony nekonečně dlouhých vlaků, které jezdí po transsibiřské magistrále hned na břehu jeden za druhým, blecha si to štráduje sem a tam a hledá místo, kudy z ledu. Bílé peřiny nám nedomorodcům přijdou všude stejné, ale blecha to správné místo umí najít. Pak dupnout na plyn, skok, ostrý oblouk doleva a jsme na pevnině.

Hrneme se po kraji Babuškina, je to typické sibiřské městečko - nuzné dřevěné barabizny s křiklavě malovanými okenicemi, přístavky, rozpadlé hradby plotu. Často ani nepoznáte, jestli je obydlená, nebo na spadnutí a rozebrání na podpal. To si pak říkáte, jaké neuvěřitelné štěstí bylo narodit se pod Řípem. 

S Mazdou CX-5 přes zamrzlý Bajkal
S Mazdou CX-5 přes zamrzlý Bajkal
S Mazdou CX-5 přes zamrzlý Bajkal

Krásný Bajkal za zády, minus pětadvacet v noci za oknem, ruce spálené mrazem a zážitek na celý život. Jedeme vyjetými kolejemi cesty obkružující ves, fanfarónsky občas zajedeme do hlubokého sněhu, proti se šine Lada Niva, prabába všech dnešních SUV: levé kolo v naší levé koleji, pravou stranou si razí cestu hlubokým sněhem. Jdeme do toho taky, zamáváme šoférovi a jedeme jak širóni.

Z původně plánovaných šesti hodin v autě je nakonec jedenáct, po samotném Bajkalu jsme namotali kolem pětasedmdesáti kilometrů a přejeli ho za osm hodin. Benzinový dvouapůllitr si při tom brodění sněhem vzal nějakých šestnáct litrů benzinu. Pak na hlavním tahu mezi kamiony, šmajdavými žigulíky a opelichanými auty s volantem napravo, které sem doputovaly z Japonska, suverénně předjížděl a zrychloval, jako by mu ten ruský benzin chutnal nějak víc než ten evropský obohacený různými biosložkami. Jediný šrám si naše mazda odvezla právě z „obyčejné“ cesty. Autu před námi odlétl od kola kámen ležící na silnici a ta střela udělala hluboký šrám do čelního okna.

Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz