Bém říká, že na české vozy Škoda Superb přesedlal po jeho vzoru i prezident republiky
Ví se o vás, že jste aktivní sportovec. Jezdíte na hory, běháte, sjíždíte řeky, nevyhýbáte se ani cykloturistice. Jakou roli mělo vaše sportování při výběru vozu?
Bylo to jedno z nejdůležitějších kritérií. Sportujeme celá rodina, proto jsme zvolili prostorný vůz. Když jedu v zimě na hory nebo v létě na dovolenou, mám rád, když do vozu mohu naházet, co se tam vejde.
Navíc se začíná projevovat i fakt, že nám pomalu odrůstají děti. Zatímco dříve se dovolená například ve Vysokých Tatrách dala zvládnout s malým osobním autem, dnes už musíme počítat se čtyřmi koly, dvěma kajaky a oblečením na vysokohorskou turistiku, což například do felicie těžko dáte.
A vaše služební auto?
Služební automobil s řidičem patří do výbavy primátora. Mám k dispozici Škodu Superb.
Po vzoru vašeho bývalého stranického předsedy a nynějšího prezidenta Václava Klause?
Já bych řekl, že je to naopak. Škodou jsem jezdil vždy, takže by se možná dalo říci, že pan prezident přesedlal na české vozy po vzoru primátora.
Jaké vozy jste už vystřídal?
Prvním byl maličký Fiat 127. Následoval žigulík, Škoda 105 a o něco později Škoda 120. Po škodovkách to byl Fiat Uno, Seat Cordoba a Citroën Xsara Picasso. Zatím poslední je tedy Seat Alhambra, s nímž jsem spokojen, a to hlavně proto, že je spokojená manželka, která je hlavním šoférem naší domácnosti.
A vaše první řidičské zážitky?
Oprávnění jsem měl asi v devatenácti letech. Úplně poprvé jsem jako malý kluk řídil dědečkovu černou tatru, kterou mi svěřil na polní cestě. Tenkrát to byl obrovský zážitek. Za podobné situace jsem několikrát řídil i s tátou, takže když jsem dělal řidičák, věděl jsem, kde je řadicí páka a jak se šlape na brzdu či spojku.
Jste typ řidiče, který své auto obden leští a kontroluje stav oleje, nebo jezdíte, dokud se z jeho útrob nezačnou ozývat podivné zvuky?
Na auta se dívám spíš jako na spotřební zboží. Samozřejmě mohou být doplňkem. Mám rád rychlá auta a rád se na ně také dívám. Láká mě i veterán.
Říkal jste, že rodinné jízdy obstarává zejména vaše žena. Řídí, i když jedete na dovolenou?
To se volantu ujímám já. Ještě když jsem byl starostou Prahy 6, tak jsem dlouho odmítal služebního řidiče. Hlavní důvody byly dva: řízení mě baví a navíc jsem to považoval za ekonomičtější. Nicméně v pozici primátora jsem přistoupil na to, že mi byl řidič přidělen. Dnes už jeho služeb dokážu využívat, takže při přesunech mezi různými akcemi se snažím neztrácet čas a pracuji.
Jednou z vašich zálib je cyklistika. Troufnete si do pražských ulic na kole?
Občas si na kole vyjedu. V ten okamžik jsem však konfrontován s bezohledností pražských řidičů. Jako cyklista považuji Prahu za nebezpečné město. Proto se jako primátor snažím dělat vše pro to, aby i cyklista mohl Prahou projet.
Často jezdíte na hory. Za jak dlouho dokážete nasadit sněhové řetězy?
Asi před osmi lety jsem při jejich nasazování v Jeseníkách prožil obrovské trápení. Tehdy jsem měl ty nejlevnější řetězy, které byly na trhu. Navíc jsem v noci stál ve strmém stoupání a k tomu ještě chumelilo.
Tehdy jsem s tím bojoval dobrou hodinu. Od té doby na hory nejedu bez zimních pneumatik, které minimalizují nutnost řetězy použít. Když už to nejde jinak, mám řetězy nové, kde je nasazování nepoměrně snadnější. Za standardních podmínek mi to zabere deset minut.
Jak se jako odborník na protidrogovou politiku díváte na občasné pokusy povolit řidičům mírné množství alkoholu v krvi?
Řada evropských států to povoluje. Navíc odborníci potvrzují, že je možné, aby lidský organismus vyprodukoval určité množství endogenního alkoholu, který nevzniká po požití alkoholického nápoje.
***
Ministr dopravy Milan Šimonovský trvá na "nulové toleranci". Více čtěte ZDE.
***
To jsou dva argumenty, proč je možné vést diskuse o povolení minimální hladiny alkoholu v krvi. Zároveň je však prokázáno, že i jeho malé množství ovlivňuje rozhodovací schopnosti a postřeh řidičů, a proto jsem odpůrcem těchto snah.
Díváte se na věc i z pohledu někoho, kdo má s alkoholem za volantem vlastní zkušenost?
Zčásti to tak je. Před pěti lety jsem na jedné recepci vypil skleničku červeného vína s tím, že se nemůže nic stát. Cestou domů mě zastavila hlídka policie a s ohledem na nulovou toleranci jsem si vyzkoušel, jaké to je zaplatit velkou pokutu a několik měsíců být bez řidičského průkazu.
 Primátor Pavel Bém jako aktivní sportovec zvolil velké rodinné auto |
