Jutta Benz má auta v rodě: pradědeček je vynalezl a prababička je řídila

„Svůj první vlastní Benz, jak my v Mannheimu říkáme, jsem si koupila v polovině sedmdesátých let,“ vzpomíná Jutta Benz. Šlo tehdy o ojetý zelený „Heckflosse“ 190 D (řada W111/112, takzvaný „velký křídlák“, představený v roce 1959), který koupila ojetý od sedláka z Falce: „Měl šedé polstrování a obří kufr, bylo to skvělé auto, které jsem skutečně milovala.“ Pak přišel Strich-Acht (řada W114/115, v Česku známá jako „žralok“), po němž následoval W 123 (slavné „piano“).

„Všechno to byly báječné limuzíny, s nimiž jsem najezdila spoustu kilometrů. Moc ráda jezdím autem – a nejraději za volantem. V roce 2011 jsem při jedné akci Mercedes-Benz Classic měla dokonce příležitost řídit nákladní Actros. To bylo nádherné,“ vyznává se nadšená milovnice automobilů Jutta Benz.

Úplné řidičské začátky si odbyla za volantem volkswagenu z roku 1956.  „Nebyli jsme tak bohatí, abychom si mohli dovolit mercedes,“  popsala kdysi pro italský magazín Quattroruote. „Bylo mi 14 let. Chtěla jsem se naučit řídit. Moje maminka měla starý volkswagen, hodně starý. Vlastně jsem donutila otce, aby mě to naučil,“ vypráví. „Vysvětlil mi, co a jak. Ale jen do druhé rychlosti, protože na trojku už by auto jelo moc rychle. Jednou jsem ho pak požádala a vyjeli jsme ven. Ulice byly v té době prázdné, jezdilo málo aut. O pár let později bylo mé úplně první auto Volkswagen Brouk, studentské auto,“ dodává. 

Ambasadorkou značky je od roku 2008. Požádal jí o to tehdejší kapitán značky Dieter Zetsche, automobilka se tehdy vymanila z neúspěšného partnerství s Chryslerem. A Zetsche chtěl, aby si publikum zas vzpomnělo na druhého zakladatele automobilky, jehož jméno z názvu značky zmizelo. „Na počest mého pradědečka. A protože je správné, aby ambasadorem značky byla žena, moje prababička Bertha byla totiž první ambasadorkou automobilu jako takového,“ popsala Jutta pro Quattroruote.

Rodinný odkaz

Vědomí rodinné tradice a význam její role v historii mobility vštěpoval Juttě Benz otec. Jeho odkaz hrdě nese dál a vzpomínky na své slavné předky udržuje nadále živé: kdykoli je požádána, ochotně vypráví o historii automobilu a jeho vynálezu i o obtížích, které jeho vývoj provázely. O autech se v jejím okolí mluvilo neustále, za mlada neslyšela nic jiného, má dnes pocit.

Nikdy také nezapomene zmínit zásluhy své prababičky. „Úctu k tradici jsem zdědila po otci. Slíbila jsem mu, že udržím vzpomínku na naše předky živou, a plnění této role se od jeho smrti velmi aktivně věnuji. Činnost v pozici vyslankyně značky Mercedes-Benz Classic mě mimořádně těší.“

Ačkoli hrál automobil v rodině Jutty Benz přirozeně vždy velkou roli, nestál zpočátku v úplném centru jejích zájmů. Narodila se 1. října 1943 v Mannheimu, městě, kde Carl Benz automobil vynalezl. Své praprarodiče skoro nepoznala. 

„Rodina si představovala, že budu studovat techniku. Ale asi právě proto, že jsem od malička byla obklopena inženýry a techniky, jsem se rozhodla, že se budu věnovat něčemu úplně jinému. V devatenácti letech jsem po střední škole byla přesycená všemi těmi automobily,“ popsala pro Quattroruote. „Byla jsem nejmladší s rodiny, a bohužel pro rodinu, jsem byla dívka. Byli zklamáni, že jsem nechtěla studovat techniku,“ popsala. Dala se na studium francouzštiny a historie a stala se učitelkou. Po prababičce však zdědila ještě vášeň pro cestování a chuť poznávat svět, které ji vždy hnaly na daleké cesty, například do Asie a Jižní Ameriky.

Její pradědeček Carl Benz nechal 29. ledna 1886 na patentovém úřadě zapsat svůj „vůz s motorovým pohonem“, patent číslo 37435. Revoluční, po všech stránkách nový vynález byl prvním praautem na světě a do historie se zapsal jako „Benz Patent Motorwagen“. Carlova žena Bertha svého muže usilovně podporovala. Oporou mu byla v každém ohledu, opakovaně přicházela s vlastními nápady, jak podpořit automobil na cestě od vynálezu přes následný vývoj až po vedení značky.

Není divu, že Jutta Benz nešetří obdivem ke svým praprarodičům. A obzvlášť ke své prababičce, která byla mimořádnou ženou své doby. Netajila se svou kreativitou a snahou o rovnoprávnost žen, což tehdy nebylo nijak běžné ani jednoduché. A tak se Bertha Benz s manželem Carlem stali hrdiny jedinečného příběhu, který začal vynálezem automobilu a vedl k úspěchu slavné značky.

Žena vynálezce automobilu se do dějin automobilismu zapsala především svou dálkovou jízdou z Mannheimu do Pforzheimu, kterou podnikla se svými dvěma syny v Benzově voze v srpnu 1888. Její jízda byla pro vůz zatěžkávací zkouškou a zároveň prokázala funkčnosti tohoto jedinečného vynálezu (celý příběh čtěte zde).

Pradědečkovo auto je člen rodiny

S Juttou Benz se můžete s trochou štěstí potkat v muzeu Mercedes-Benz ve Stuttgartu, kde se často objevuje při různých příležitostech.

28 fotografií

„Nejdůležitějším prostorem zde v muzeu je pro mě samozřejmě místnost, kde stojí Patent Motorwagen, vůz z roku 1886, který vynalezl můj pradědeček, a tím pádem první automobil na světě. K tomuto automobilu má moje rodina velmi těsný vztah, je to v podstatě člen rodiny. Právě tento vůz udržuje v povědomí vzpomínku na zásluhy mých praprarodičů, což je pro mě mimořádně důležité. Co v této místnosti postrádám? Možná bustu Berthy Benz. Protože právě ona se velkou měrou podílela na tom, že byl vynález korunován úspěchem. A nehledě na to by její socha místnost zušlechtila: byla to krásná žena,“ líčí Jutta.

Uznává ovšem i zásluhy Gottlieba Daimlera: „První vozy Mercedes, které pocházejí ze společnosti Daimler-Motoren, z let, než oba podniky fúzovaly, považuji dokonce za mnohem krásnější než automobily značky Benz té doby. Obzvlášť se mi líbí Mercedes-Simplex.“

V muzeu je k vidění i Mercedes 75 PS Doppel-Phaeton z roku 1908, nádherný vůz z prvních let existence společnosti Daimler-Motoren. „A také první autobus se spalovacím motorem na světě, který Carl Benz zkonstruoval v roce 1895, protože si přál, aby jeho vynález přinesl užitek pokud možno co největšímu počtu lidí a umožnil mobilitu lidem po celém světě,“ popisuje Jutta.

„Fúze ve společnost Daimler-Benz proběhla v roce 1926. Můj pradědeček Carl Benz byl tehdy dotázán, zda nemá námitek proti tomu, aby jeho jméno stálo na druhém místě, protože kombinace tak při vyslovení lépe zní. Nic nenamítal. Dodnes jsem toho názoru, že název zní skvěle: Daimler-Benz!“ říká hrdě poslední nositelka slavného jména.

„Je mnoho dalších potomků, žádný z nich se ovšem nejmenuje Benz. Moji prapředci měli pět dětí: tři dívky a dva chlapce - Richarda, který se nikdy neoženil a proto předpokládáme, že neměl potomky a Eugena, který měl jednoho syna, mého otce Carla,“ popisuje Jutta.

Dopis od prababičky

Prababička Bertha má ovšem dnes v muzeu své čestné místo. Část expozice s názvem „1903: Začátek ženského hnutí“ je věnována právě této silné ženě.

„Jsem ráda, že má toto téma v muzeu své místo. Svoji prababičku velmi obdivuji. Téměř jsem ji neznala – když v květnu 1944 zemřela, bylo mi teprve půl roku. Ovšem při příležitosti mého křtu mi napsala dopis, který mi dodnes visí doma na stěně.“