Kvůli vysokým emisím oxidů dusíku, které znečišťují vzduch stejně jako pevné částice, se města západní Evropy snaží vyhnat ze svých ulic dieselová auta. Zákazníci se proto často uchylují ke koupi aut s benzinovým motorem v pevné víře, že se tak vyhnou možným zákazům jízdy ve městech. Ale to může být dost drahý omyl.
Od vypuknutí aféry Dieselgate stoupá konkrétně v Německu počet prodaných vozů s benzinovým motorem. Výrobci automobilů hrdě představují své mimořádně úsporné a ekologické zážehové motory, u nichž je palivo pod vysokým tlakem vstřikováno přímo do motoru. Do provozu se dnes nově uvádějí většinou právě benzinové motory s přímým vstřikováním, které ovšem představují podobně nebezpečný zdroj znečištění životního prostředí jako diesely. Paradoxně dnes vídáme častěji očouzené od sazí výfuky moderních benzinových aut, kdežto vedle stojící diesel má koncovky zářivě čisté.
Vysoce výkonná vstřikovací technika šetří až 15 procent pohonných hmot, tím se snižuje i množství škodlivého oxidu uhličitého. Při specifickém spalovacím procesu ovšem zároveň vznikají velmi malé částice prachu. Právě tento ultrajemný prach, označovaný jako pevné částice, podle expertů mimořádně škodí zdraví.
Čeká i benzinové motory zákaz vjezdu do měst?
Politici v tomto případě reagovali se zpožděním. Až od září 2017 musí výrobci dodržovat v případě motorů s přímým vstřikováním přísnější limity, ovšem pouze u nově uvedených typů vozů. To znamená, že nově uváděné benzinové motory dostanou filtr pevných částic. Postupně takové jednotky představují všichni výrobci: od Volkswagenu se Škodou přes Mercedes, Renault až po Peugeot.
Všech ostatních vozů s benzinovými motory, které jsou již v provozu, se ovšem nové nařízení netýká. Což by se jejich majitelům mohlo vymstít: města již dnes kvůli emisím oxidů dusíku a polétavého prachu omezují prostřednictvím zákazů vjezdu či zavedením ekologických zón provoz naftových vozů, totéž by mohlo kvůli produkci pevných částic postihnout i vozy s benzinovými motory. V opačném případě hrozí městům drastické pokuty za porušení limitů stanovených Evropskou unií.
Odborníci na ochranu životního prostředí doufají, že se problém promítne i do aktuální diskuze na téma „modrých plaket“ (jejichž zavedení do center německých měst mělo zvýhodnit vozidla s minimálními nebo nulovými emisemi) – dosud se týkají pouze dieselových motorů, v budoucnu by se mohly rozšířit i na benzinové motory s přímým vstřikováním. V takovém případě by podle Německého automotoklubu ADAC byly zákazem vjezdu do měst ohroženy kromě 13 milionů dieselových aut i zhruba tři miliony vozů s benzinovým motorem.
Emise benzinových motorů byly dlouho přehlíženy
V porovnání s benzinovými vozy, které jsou již v provozu, smějí nová auta se zážehovými motory s přímým vstřikováním vypouštět do ovzduší podle nových pravidel pouze desetinu dosud tolerovaného množství pevných částic. Jde o normu srovnatelnou s předpisem pro diesely, které mají už několik let filtry pevných částic povinné. „Obrovský rozdíl v dosavadních normách pro diesely a benzinové motory pobuřuje německou veřejnost, která toto jednání označuje za demonstraci ignorance několika posledních německých ministrů dopravy,“ uvádí německý magazín Spiegel.
„Hovoří-li se o emisích pevných částic, většina lidí v Evropě si je automaticky spojí s dieselovými vozidly. V současnosti představují ovšem mnohem větší problém benzinové motory s přímým vstřikováním,“ říká chemik Norbert Heeb, který se výzkumu motorů s přímým vstřikováním dlouhodobě věnuje ve švýcarském výzkumném institutu Empa. „Kvůli problémům s oxidy dusíku u dieselů zažíváme návrat k benzinovým motorům. To ovšem vyostřuje problém s emisemi pevných částic,“ varuje vědec a požaduje filtry pevných částic pro všechny benzinové vozy.
V běžném reálném provozu produkují motory s přímým vstřikováním podle analýzy institutu Empa téměř stejné množství částic ultrajemného prachu jako dieselové motory bez filtrů pevných částic před 15 lety – a v závislosti na jízdních podmínkách stokrát až tisíckrát více než dnešní vozy s dieselovými motory odpovídajícími normě Euro 6, které jsou filtry pevných částic vybaveny. Na vysoké množství částic u moderních benzinových motorů upozorňuje už několik let ve svých testech i ADAC.
Již prodané vozy budou vzduch znečišťovat dál
Nyní se tedy začíná něco dít. Aby automobilky splnily nové limity, vybavují nové motory s přímým vstřikováním benzinu filtry pevných částic. Bohužel se to netýká již prodaných vozů.
„Problém s jemným prachem je vyřešen,“ říká mluvčí spolku Německého automobilového průmyslu VDA. Zavedením filtrů pevných částic jsou podle jeho slov splněny nové předpisy. „Splnění nově zavedené normy představuje pro výrobce enormní zátěž, jelikož musejí zasáhnout do již probíhající výroby.“ Rozhodně se podle něj ovšem neplánuje zavedení filtrů pevných částic u vozů, které jsou již v provozu.
Namontování filtrů by nebylo nijak drahé
Odborníci na ochranu životního prostředí jako Andreas Mayer vidí situaci jinak. Zaráží je především to, že vozy s motory s přímým vstřikováním, které jsou již v provozu, mohou dál zamořovat vzduch. „U stávajících benzinových motorů se nestane nic, žádná dodatečná montáž filtru, žádný update systému. To je nejhorší,“ říká švýcarský inženýr, odborník na filtrovací systémy, na jejichž vývoji se podílí již přes dvacet let. Vzhledem k tomu, že filtry budou vybaveny pouze nové vozy, povleče se problém s pevnými částicemi ještě roky. Přitom by se podle něj dal vyřešit namontováním čtyřcestného katalyzátoru, což by stálo přibližně 300–400 eur. Aby byly stávající vozy s benzinovými motory vybaveny filtry jedovatých částic, požaduje i německý spolek na ochranu životního prostředí DUH.
Výrobci aut dlouhá léta profitovali z odkladu zavedení limitů pro zážehové motory. „Lobbistům z automobilové branže se v EU podařilo dosáhnout toho, aby mohla benzinová vozidla produkovat mnohem větší množství škodlivých částic než diesely,“ píše Spiegel.
Množství částic jemného prachu bylo vždy považováno za obrovský problém, ale v zásadě byl vždy spojován s dieselovými motory. Proto je dodnes i pro politiky nemyslitelné, že by benzinové motory mohly jemný prach vůbec produkovat. Ale skutečně platí, a odborníci na to poukazují už dlouhou dobu, že mnohem menší částečky jemného prachu, které produkují benzinové motory s přímým vstřikováním, jsou pro lidské zdraví podstatně nebezpečnější. Částečky menší než 0,1 mikrometrů se mohou dostat až do plic a dokonce i do krevního oběhu. Mnohé provedené studie dokazují, že tyto malé prachové částice negativně ovlivňují funkci plic a zvyšují riziko onemocnění rakovinou, astmatem, srdečně-cévními chorobami a infarktem. Nové analýzy dokázaly, že mohou způsobit i zhoršení vývoje plodu v těle matky.
Předčasná úmrtí
Německý spolkový úřad na ochranu životního prostředí dává desetitisíce předčasných úmrtí do souvislosti s emisemi větších částic jemného prachu. Pro mnohem nebezpečnější ultrajemný prach ovšem nejsou zatím žádná data k dispozici.
Vědci v mnichovském centru Helmholtz (výzkumný ústav zdraví a životního prostředí) zjistili, že vdechnutí ultrajemných částic prachu negativně ovlivní srdečně činnost už po několika minutách. Mnichovský epidemiolog Erich Wichmann už dlouhá léta varuje, že mnohem nebezpečnější než obávané oxidy dusíku jsou částice sazí, které prokazatelně zvyšují úmrtnost. Podle EU je jemný prach příčinou přibližně 60 tisíc úmrtí v Německu ročně, zatímco oxidy dusíku pouze 10 tisíc.
Za pozornost rovněž stojí, že Světová zdravotnická organizace WHO doporučuje pouze poloviční koncentrace ve vzduchu v porovnání s Evropskou unií, podle jejíchž hodnot se však velká města orientují při vydávání zákazů vjezdu do měst.
Že by se úřady nějakým způsobem poučily z afér typu Dieselgate, se zatím říct nedá. Ministr dopravy Alexander Dobrindt (CSU) sice od letoška znovu zavedl testování zplodin u všech motorových vozidel, které by mělo zabránit manipulacím a vadným filtrům. Ovšem stávající měřicí technika je nepřesná, dokáže zjistit pouze hmotnost částic. Přístroje, které by dokázaly změřit podstatnější údaj, tedy počet částeček jemného prachu, jsou plánovány až na rok 2021.
„O škodlivosti pevných částic se ví už dlouho. Ovšem úřady zkrátka dlouhá léta nezasáhly. Připomíná to situaci kolem azbestu – o jeho rizicích se vědělo už od roku 1936, ovšem první předpisy omezující jeho využití vznikly až v roce 1986,“ dodává inženýr Mayer. Kriticky vidí i současný vývoj v Německu. Motory s přímým vstřikováním by mohly dodržovat podstatně přísnější limity, než stát požaduje. „Výrobci nefiltrují tolik, kolik by mohli, nýbrž jen tolik, kolik nezbytně nutně musí,“ vysvětluje. „Hraniční hodnoty jsou příliš nízké. Mohly by být přísnější, potřebná technika je k dispozici a u dieselových motorů je dávno vyzkoušená.“
U naftových motorů trvalo, než automobilky tuto technologii zvládly a motoristé se ji naučili správně používat. Podle Libora Fleischhanse, odborníka na měření emisí, toto u benzinových motorů nehrozí, díky odlišnému způsobu fungování filtrů podle něj problémy nebudou.
Desetina aut v Praze vypouští většinu emisíPraha ve spolupráci s ČVUT a Ústředním automotoklubem (ÚAMK) provedla loni na podzim orientační měření emisí aut za provozu. Cílem bylo zjistit, kolik se po pražských silnicích pohybuje vozů, které neplní normy zejména kvůli vymontovaným nebo neudržovaným filtrům pevných částic. Doprava je v Praze hlavním zdrojem znečištění a podle odborníků většinu nejškodlivějších emisí vypouštějí dieselové motory, které mají poškozený či odstraněný filtr pevných částic. Řada řidičů filtry odstraňuje, protože je nutné jejich čištění a případně i výměna, která vyjde i na desítky tisíc korun. Odhaduje se, že po českých silnicích jezdí desítky tisíc aut s odmontovaným filtrem, přesná čísla však neexistují. Podle Michala Vojtíška z ČVUT způsobují tyto vozy velkou část celkového znečištění. „Je možné, že plná polovina částic pochází z nějakých pěti až deseti procent motorů,“ uvedl. Pokud u nových vozů filtr funguje správně, škodlivé částice spolehlivě eliminuje. Naopak pokud chybí, zplodiny mohou být výrazně škodlivější než u starších aut, která produkovala spíše větší pevné částice. Ty jsou méně škodlivé než menší. Měření pevných částic za běžného provozu je unikátní metoda a Vojtíšek ji sám vyvinul. Pomocí hadičky odebírá u okraje vozovky vzorky vzduchu se zplodinami z projíždějících vozidel. Ty míří do přístrojů, které zjišťují koncentrace částic. Měří jak saze, tak velice malé částice, které nejsou okem viditelné. Právě ty jsou mnohem nebezpečnější. „Usazují se v plicních sklípcích, odtud pronikají do krevního oběhu a roznášejí po těle rakovinotvorné látky,“ řekl vědec. |
