Ošklivý nissan má nahradit londýnský taxík. Britové chystají vlastní

V Londýně začíná velká bitva o novodobý tradiční černý taxík. Stávající modely chce nahradit Nissan upravenou verzí dodávky NV200. Na patriotismus a ekologii vsadil nový Metrocab od skupiny Frazer-Nash a ani čínské Geely, které vlastní výrobce stávajících modelů London Taxi Company, se nevzdá bez boje.

Nissan pokračuje ve svém velkolepém taxikářském tažení z posledních let. Jeho přepracovaná dodávka NV200 se má stát oficiálním taxíkem v New Yorku a oslovuje i taxikáře v Tokiu a Barceloně. Teď by do portfolia měst "obsazených" japonským vozem taxi měl přibýt i Londýn. Počátkem ledna Nissan odhalil novou podobu upraveného NV200 právě pro anglický trh.

Musel dostat novou masku

Japonská automobilka svůj záměr vstoupit na trh londýnských taxíků zveřejnila už v roce 2012, model NV200, který tehdy zaujal třeba v New Yorku, však musela pro účely použití v Londýně upravit. Auto doznalo dílčích technických změn a dostalo zcela novou masku a čelní světlomety. Obojí má odkazovat na vzhled stávajícího tradičního londýnského taxíku, který chce Nissan nahradit.

Chcete vědět, jak se jezdí s Nissanem NV200? Přečtěte si: Král praktičnosti poráží MPV

Upřímně, implementace masky se moc nepovedla, a to prosím výsledek vzešel ze soutěže několika návrhů. Aktuální podobu jako nejlepší z navrhovaných schválili jak představitelé londýnských samospráv, tak zástupci taxislužeb i sami občané oslovení v rámci průzkumů. S představením upraveného modelu se ovšem zvedla vlna kritiky a tak je možné, že ještě automobilka přece jen na vzhledu zapracuje. Má na to dost času, firma oznámila, že dodávky na trh začnou až v prosinci letošního roku.

Nissan a zkušenosti s taxi

Nissan vlastně není na poli londýnských taxíků úplným cizincem, i když jen částečně. Automobila totiž dodávala své vznětové motory TD27 do londýnských taxíků typu FX4 a TX1 v 80. a 90. letech. Nissan tak věří, že někdejší spolehlivost jeho motorů přesvědčí zákazníky i o budoucí trvanlivosti modelu NV200. Ten jinak začíná svou službu taxivozu v New Yorku, kde nahrazuje běžné žluté sedany, v Barceloně a v Tokiu.

Tehdy se začne prodávat běžná varianta vybavená zážehovým motorem 1,6 litru spřaženým s automatickou převodovkou. Od benzinového agregátu si londýnská samospráva slibuje ekologičtější provoz než u stávajících taxíků se vznětovými motory. Automobilka slibuje, že taxikářům má nový model na palivu ušetřit ročně asi 1 000 liber, tedy v přepočtu necelých 33 000 korun. Později také Nissan uvede na trh plně elektrickou variantu vozu taxislužby.

Na trhu bude horko

Na relativně malém trhu taxivozů v Londýně bude zanedlouho asi pěkně horko. S nástupem Nissanu se totiž nechce smířit jak stávající výrobce London Taxi Company (LTC) vlastněný čínským Geely, tak nový hráč Metrocab. Obě firmy připravují svou reakci na japonskou novinku.

Ročně se přitom v Londýně prodá zhruba 1 200 nových taxíků, o toto množství zákazníků teď budou nově bojovat až čtyři firmy. Kromě nováčků Nissan a Metrocab také tradiční LTC a rovněž (což je málo známé) i Mercedes.

Londýnský taxík není levný

Vlastnit v Londýně taxík není levná záležitost. Aktuální model LTC s názvem TX4 se prodává za ceny v rozmezí 32 995–36 790 liber, tedy v přepočtu zhruba od 1 090 000 do 1 215 000 korun. Mercedes Vito v taxikářském provedení stojí 42 330 liber, tedy asi 1,4 milionu korun. Nissan zatím cenu svého taxíku nezveřejnil, hovoří se však o tom, že bude nižší, asi 30 000 liber, což by londýnský taxík v přepočtu zlevnilo těsně pod hranici milionu korun. Rovněž cena vozu Metrocab není známa, vzhledem k nízkým provozním nákladům by však mohla být možná i o něco vyšší než u modelu TX4.

Německá automobilka totiž na londýnský trh dodává od roku 2008 svůj upravený dodávkový model Vito. Auto dostalo řadu úprav. Vyžadována je například přístupnost pro vozíčkáře, nejzajímavější je ovšem způsob, jakým se Mercedes vypořádal s požadavkem průměru otáčení osm metrů; žádné auto s větším průměrem otáčení nedostane pro provoz jako taxi v Londýně schválení.

Mercedes namísto úprav řízení namontoval na zadní kola speciální systém natočení, který se aktivuje tlačítkem u volantu do rychlosti asi 8 km/h. Běžně má tedy vito klasický průměr otáčení, jen v nízkých rychlostech na požadavek řidiče se umí otočit i před slavným hotelem Savoy, jehož miniaturní "točna" je údajně původcem tohoto nařízení.

Britský rytíř

Britskou čest chce v boji o nový londýnský taxík zachraňovat vůz Metrocab vyvinutý společnostmi Ecotive a Frazer-Nash Research. Jde o zcela nový hybridní vůz, který chce ovšem zachovat estetickou tradici legendárního londýnského taxi. To se mu určitě daří lépe než nissanu, ovšem krasavec to moc není. Na druhou stranu o stávajícím modelu TX4 od LTC (Geely) se asi nejde vyjadřovat jinak.

Mohutný 4,9 metru dlouhý taxík mají pohánět dva elektromotory, jeden pro každé zadní kolo. Výkon každého z nich má být až 50 kW. Baterie umístěné pod podlahou vozu pojmou celkem 12,2 kW energie, na jedno nabití ujede vůz asi 50 mil, tedy 80 kilometrů. Metrocab dostane i generátor elektrické energie, má jím být litrový benzinový motor. Princip funkce je tak podobný jako třeba u Opelu Ampera: auto bude jezdit výhradně na elektřinu, kterou v případě klesající zásoby energie v akumulátorech doplní spalovací motor. Výrobce slibuje velmi nízkou celkovou spotřebu paliva s emisemi pod 50 gramů CO₂ na kilometr jízdy.

Armáda taxikářů

V Londýně je registrováno celkem 25 000 taxikářů, kteří procházejí velmi přísnými zkouškami. Vozů taxislužby je o něco méně, asi 22 500. Celkem 20 495 z nich připadá na klasické londýnské taxíky LTC v různých generacích, zbytek (tedy 2 005 kusů) připadá na vito. Ročně se v Londýně prodá asi 1 200 nových taxíků a asociace taxikářů odhaduje, že Nissan by si při dodržení předpokládané ceny mohl v prvním roce uzmout 20 až 25 % trhu a v následujících letech i více.

Úspory na palivu mají být  mnohem výraznější než u nissanu, prý průměrně asi 200 liber (tedy asi 6 500 korun) týdně. Auto má také nabízet vysoký komfort pro pasažéry, včetně vzduchového odpružení, panoramatické skleněné střechy, nastavitelného osvětlení interiéru, barevné televize nebo možnosti dobíjet vlastní mobilní zařízení z USB portu. Během letošního roku si budou moci řidiči vůz vyzkoušet a projde zatěžkávacími zkouškami v provozu, prodej by mohl odstartovat koncem roku nebo počátkem roku příštího.

Geely se nevzdává

O svou pozici samozřejmě nechce přijít ani výrobce tradičních londýnských taxíků, London Taxi Company, kterou do února 2013 plně vlastní čínská automobilka Geely. Již od převzetí podniku slibuje Geely, že přijde na trh s plně elektrickou variantou svého vozu, mohla by být uvedena zhruba někdy příští rok. Vzhledem k útoku nových konkurentů také jistě Geely sáhne po modernizaci stávajícího modelu, který je doposud poháněn vznětovým motorem VM Motori.

Stručná historie Black cab

Historie klasických londýnských taxíků označovaných jako Black cab nebo také hackney carriage, je vcelku dávná. Podobu, které se drží tradiční londýnské taxíky dodnes, získaly v roce 1949, kdy byl představen vůz Austin FX3 Metropolitan taxi s karoserií od firmy Carbodies. Tehdy ještě čelní část auta měla klasičtější tvar s úzkým motorovým prostorem a výraznými blatníky, pod kapotou byl buď benzinový motor 2,2 litru, od roku 1956 byl k dispozici také provozně levnější diesel (předtím se prováděly přestavby). Celkem bylo do provozu v Londýně uvedeno 12 435 vozů FX3 a 7 267 modelů FL1, což byla verze pro smluvní přepravu. V roce 1958 pak přišel nástupce s označením FX4, který dostal tvary, jichž se dodnes s drobnými změnami klasické taxíky drží. Auta vznikala opět pod značkou Austin, od roku 1982 pak Carbodies – Austin ztratil o produkci zájem a v problémech se zmítající British Leyland prodal práva na výrobu karosárně, se kterou taxík vyvinul. Už o dva roky později přešla výroba pod nově vzniklou společnost London Taxis International (LTI). Ta přišla v roce 1997 s novým modelem TX1 s mírně hranatějšími tvary. Od roku 2002 do roku 2006 se pak vyráběl typ TX II a konečně v roce 2007 přišel typ TX4, který se vyrábí dodnes. Jeho produkce však byla v letech 2012 a 2013 přerušena, společnost v roce 2010 přejmenovaná na London Taxi Company (LTC) zkrachovala a na počátku roku 2012 ji koupila čínská automobilka Geely, která už s LTC spolupracovala od roku 2008.

Londýnský taxík na snímku z roku 1952, kterak projíždí po Piccadilly Circus v centru města. Charakteristický vzhled vozů se stal časem jednou z londýnských ikon. A vozy si víceméně podobný vzhled uchovaly po celá desetiletí.