Dnešní klasik ve své době ukázal, že BMW se nemusí bát rozšiřovat svůj výrobní program do nových segmentů, a byl také prvním skutečně velkosériovým „bavorákem“.
Při příležitostí 40. výročí od premiéry BMW řady 3 druhé generace s kódovým označením E30 můžeme začít psát, že s dvoudveřovou karoserií mělo premiéru v roce 1982, o rok později přibyl čtyřdveřový sedan, v roce 1985 kabriolet, za další dva roky kombi Touring, k tomu vyjmenovat motory, pohon všech kol, slavnou M3 a bylo by to. Jenže prostý výčet by podstatu a význam této modelové řady neukázal. Pro její skutečné pochopení je potřeba zabrousit trochu více do historie.
Autofotka týdne: hrnec, který zachránil BMW |
I když BMW je více než stoletá firma, během své historie měla jednou doslova namále. Bylo to po válce, kdy byl její výrobní program rozkročený mezi luxusní osmiválcové modely a drobnou licenční Isettu. Situaci již nestihl změnit ani model 700 s motorem vzadu, a tak v roce 1959 automobilce reálně hrozilo převzetí kontrolního balíku akcií, do té doby vlastněného bankami, konkurenční automobilkou Daimler-Benz.
Tomuto převzetí však zabránili minoritní akcionáři, mezi nimiž byli i bratři Harald a Herbert Quandtovi, kteří BMW postupně od bank odkoupili a v roce 1960 jim patřily dvě třetiny společnosti. Věděli totiž, že automobilka má již téměř hotový zbrusu nový model – BMW 1500 označované jako Neue Klasse – který má velký obchodní potenciál. A nemýlili se.
Nový začátek
Nový vůz na podzim 1961 vstoupil na trh a pro BMW znamenal doslova nový začátek. Tento předchůdce dnešní řady 5 byl od začátku úspěšný, a na něj navázala kupé a poté i menší modely s přídomkem 02 značícím jejich dvojici dveří. Právě modely 02 můžeme považovat za nultou generaci řady 3, na niž navázala první „trojka“ v roce 1975. Ta se však pevně držela receptu modelu 02 a byla navržena jako sportovně laděný kompaktní vůz určený pro mladé zákazníky, který slavil úspěchy jak v Evropě, tak na americkém trhu.
 |
Svět se však měnil. V polovině 70. let přišla ropná krize, jež donutila více přemýšlet o hospodárnosti, současně bylo zřejmé, že na spodním okraji nabídky BMW vzniká prostor pro větší vůz, schopný splnit i rodinné požadavky. Navíc konkurenční Mercedes-Benz připravoval svůj „Baby-Benz“ – model 190.
Vývoj druhé generace řady 3 byl zahájen už v roce 1976, prakticky tedy ihned po premiéře první generace. Zprvu to vypadalo, že BMW chce s druhou generací udělat velký designový skok. Došlo totiž k výměně vedení designérského oddělení, když Paula Bracqua nahradil Claus Luthe, jehož dílem bylo například ve své době nesmírně pokrokové NSU Ro80. Oddělení designu doplnil také Boyke Boyer a v neposlední řadě i Ercole Spada, který dříve pracoval pro Zagato.
I když bylo o návrhy základní koncepce designu nové řady 3 požádáno také studio Pininfarina, nakonec zvítězil vlastní návrh BMW reflektující požadavky vedení společnosti, které shrnovala následující věta: „Kdybychom zašli s designem moc daleko, už by to nebylo BMW.“ Nový model tedy dostal pro všechny verze dva páry kulatých světlometů, méně podseknutou příď, celkově zaoblenější linie a například i černé B-sloupky, které opticky propojovaly jeho proporčně větší zasklenou plochu.
Utajený génius maluje třicet let BMW. Bondovu Z3 má doma |
Podobný mezigenerační posun jako v případě vnějšího designu potkal interiér. Palubní desku navrhl Hans Braun, který dále zdokonalil typickou na řidiče natočenou středovou konzolu. Vše však bylo uhlazenější a moderněji působily například i otvory ventilace. Přístroje se naopak nesly v tradičním duchu se čtveřicí hlavních analogových ukazatelů, doplněných ve spodní části kontrolkami. Moderně a techničtěji smýšlející zákazníky jistě potěšila možnost doplnění palubní desky ukazatelem aktuální spotřeby v otáčkoměru, palubním počítačem nebo zobrazením kvality oleje s doporučením jeho výměny.
Nové verze, širší možnosti
Nová řada 3 byla celkově větším vozem než její předchůdce, ale i přes rozvor prodloužený o 70 mm byly srovnatelné verze o 40 kg lehčí. Zvětšený prostor uvnitř ovšem i tak zůstal za standardy daného segmentu a řada 3 se stále prezentovala jako kompaktní sportovně laděný vůz své třídy. K tomu ji opravňoval i důkladně přepracovaný podvozek, stejně jako široká nabídka výkonných motorů.
Během výrobního cyklu BMW nabídku druhé generace řady 3 neustále rozšiřovalo o nové druhy karoserie, ale také pohony. Ke dvoudveřovému sedanu přibyla čtyřdveřová varianta, čtyřmístný kabriolet a následně tak trochu neplánovaně i kombi, které použilo staronové označení Touring. Klasické zážehové čtyř- a šestiválce doplnil vznětový motor ve verzi s přeplňováním i bez něj.
Zajímavé bylo BMW 325e se šestiválcem zvětšeným na 2,7 litru, které bylo navrženo jako úsporná varianta: motor s omezeným výkonem zaměřený na točivý moment měl delší převody a zásluhou nižších otáček mělo dojít k úspoře paliva. Modelová řada E30 byla u BMW také průkopníkem pohonu všech kol. První vůz s poháněnými oběma nápravami měl označení 325iX, což bylo také poprvé, kdy se do označení některého z modelů dostalo písmenko X, které je dnes vlastní celé rodině SUV modelů této značky.
Bezprecedentní úspěch
Značné rozšíření různě zaměřených verzí řady 3 nebylo samoúčelné. Protože se jednalo o nejmenší modelovou řadu své značky, byla také nejlevnější, a tudíž byla i pomyslnou vstupní branou do světa BMW. Proto bylo potřeba, aby oslovila co možná nejširší skupinu zákazníků. A to se také dařilo, protože celkem se od roku 1982 do roku 1994, kdy z výrobních bran vyjely poslední kusy varianty Touring, vyrobilo přes 2,3 milionu kusů. Toto číslo dostává zcela nový rozměr, když si uvědomíme, že BMW do roku 1995 za celou svoji historii vyrobilo kumulovaně 5 milionů vozů.
Autofotky nejojetější studie: Unikátní italské BMW za 11,5 milionu |
Řada 3 E30 současně ukázala, že pod značkou BMW mohou vyjíždět různě zaměřené vozy a nejen ty, které jsou navržené bezvýhradně pro zkušené a nadšené řidiče. Byla tak pomyslnou laboratoří pro diverzifikaci a částečně i odvahu přicházet s novou technikou a novými druhy automobilů, což je v současnosti pro BMW typické.
BMW řady 3 E30
|
