Smíchejte britskou inženýrskou kvalitu, šikovné ruce italských designérů a navrch přidejte výkon silného amerického motoru. Nechte čtyři měsíce vařit, vystavit v Ženevě a vaše umění sklidí obdiv po celém světě.
Podobný recept doprovázel výrobu automobilu Gordon-Keeble GK1 z roku 1960 a realitě se blíží možná víc, než byste čekali. Nádherný vůz se však nakonec přes veškeré naděje do automobilové historie výrazně nezapsal.
Na radu pilota
Za vznikem originálního automobilu stojí inženýr a závodní jezdec Jim Keeble a John Gordon, který pracoval pro automobilku Peerless. Zakladatelé firmy začali pracovat společně na návrhu tehdejšího pilota USAF (United States Air Force) Rickyho Neilsona.
Jim Keeble pro něj servisoval jeho Chevrolet Corvette a pilot navrhl oběma mužům, aby do původního automobilu Peerles zabudovali americký osmiválec od Buicku. Jim Keeble ovšem preferoval, aby vůz přece jen měl jiný design než původní automobil.
I když původní záměr vyznívá poměrně amatérsky, Gordon a Keeble se svého úkolu ujali s obrovskou profesionalitou. Rám nového vozu vycházel z trubkového základu vozů Peerlees a pro všechna kola byly naplánované kotoučové brzdy. Volba motoru nakonec padla na vidlicový osmiválec Chevrolet o objemu 4,6 litru.
Karoserii navrhl slavný designér Giugiaro, a když byl podvozek kompletní, byl převezen do Turína, kde vůz zkompletovali z hliníkových komponentů v dílnách Bertoneho.
Gordon-Keeble GK1 se vyráběl pouhé tři roky, celkový počet vyrobených kusů se zastavil na čísle 100.
Vůz s názvem Gordon GT se měl stál součástí Bertoneho stánku v Ženevě ještě v roce 1960, a tak nebylo času nazbyt. Po celou dobu provázely výrobu automobilu různé problémy a docházelo ke zpoždění dodávek technických dílů, Bertoneho zaměstnanci byli nicméně s prací hotovi během 27 dní. Od začátku celého projektu přitom uběhly pouhé čtyři měsíce.
Dobře nakročeno
V Ženevě sklidil Gordon GT velký obdiv a zájem po celém světě. Během šesti měsíců proběhlo dvojí testování automobilu a vůz najel přes 22 tisíc testovacích kilometrů. Výsledek byl skvělý. Autocar napsal ve své závěrečné zprávě, že šlo o nejvíce vzrušující automobil, který kdy testoval.
Na sklonku roku 1960 odjel John Gordon s vozem do Detroitu, kde ho osobně vyzkoušelo vedení automobilky Chevrolet. Obdivuhodný kousek uspěl i u manažerů a ti slíbili, že výrobu budou podporovat dodávkami motorů a převodovek.
Do výroby se vůz dostal s několika úpravami. Původní motor byl nahrazen silnějším o objemu 5,4 litru, hliníkovou karoserii nahradily komponenty z laminátu, změnil se i výrobce brzdového systému.
Vyráběný vůz GK1 měl čtyřstupňovou ruční převodovku, motor o výkonu 300 koňských sil a maximální rychlost 220 km/h. Ve znaku na přední kapotě se objevil obrázek želvy, která při prvním oficiálním fotografování vlezla do záběru a oběma mužům se tahle vtipná náhoda zalíbila. Tato želva totiž dokázala zrychlit z 0 na 100 km/h za 7,7 vteřiny.
Rychlý konec
Po všech stránkách nadějný vůz však nakonec přece jen ve světě neuspěl. Jedním z rozhodujících faktorů byla požadovaná cena 2 798 liber, která byla na tehdejší poměry a neznámou značku přece jen vysoká a pomalu vedla k finančním potížím.
K tomu se přidaly problémy s dodavateli součástek. Tím největším se pak ukázala nečekaně dlouhá stávka zaměstnanců firmy Adwest, která pro Gordon-Keeble dodávala součástky na řízení. V továrnách Gordon-Keeble bylo připraveno celkem 16 kompletních vozů, ale bez součástek Adwestu pochopitelně nemohly být prodány.
Slibná automobilka se nakonec dostala do insolvence a oba původní zakladatelé rezignovali na všechny své funkce. Firmu nakonec prodali a i když výroba pokračovala i nadále pod značkou Keeble Cars Ltd., postupně upadala. Poslední vůz byl vyroben v roce 1967 z náhradních dílů, a to jenom proto, aby se celkový počet kusů zastavil na čísle 100.
Chybělo málo a Britové mohli mít v současné době další značku, která by se stala synonymem kvalitních a luxusních automobilů. I v dnešní době se však automobil s oficiálním názvem Gordon-Keeble GK1 může pochlubit zajímavým faktem. Podle tvrzení členů historického klubu totiž ze sta původních kusů devadesát stále jezdí.
