Autonomní formule i důlní sklápěčka
Veletrh CES je tradičním místem prezentace autonomních vozů. Tentokrát jsme se kromě obvyklé záplavy konceptů a slibů ovšem dočkali i dvou velmi extrémních prezentací autonomních řešení. Tou první bylo představení projektu The Indy Autonomous Challenge, v rámci kterého si to přes 500 studentů světových univerzit rozdá o 1,5 milionu dolarů přímo na slavné závodní dráze v Indianapolis, a to s jimi navrženými autonomními systémy řízení pro jinak jednotně navržený monopost – upravené šasi Dallara IL-15.
Monopost Dallara pro The Indy Autonomous Challenge
Úkolem studentů je připravit právě systém autonomního řízení, který formuli nejlépe provede nástrahami závodu, jež je naplánován na 23. října letošního roku. Jednotné formule budou mít od pořadatele i jednotnou sadu senzorů, takže rozdíl by měl být právě jen v onom softwaru pro autonomní řízení. Organizátoři soutěže tvrdí, že půjde o doposud nejrychlejší autonomní závodní stroje.
Na opačném konci spektra autonomních vozidel pak stojí obří důlní náklaďáky značky Caterpillar. Firma v rámci CES připomněla, že se autonomním systémům řízení a ovládání svých vozidel a strojů věnuje v podstatě už desítky let a má v tom poměrně bohaté zkušenosti. Své špičkové důlní sklápěčky s kapacitou stovek tun materiálu dodává s možností zcela autonomního řízení zákazníkům už řadu let. V mnoha světových dolech a jiných drsných prostředích jezdí tato obří auta o velikosti dvoupodlažního domu zcela bez řidiče a to bez jakýchkoli nehod a jiných incidentů už roky.
Autonomní důlní sklápěčka Caterpillar
Řešení Caterpillaru prý zvyšuje produktivitu práce až o 30 %, jen třeba při samotném vyklápění obsahu korby je autonomní vozidlo schopné ušetřit asi 10 sekund času. Nezdá se to jako moc, ale stovky vyklopených nákladů a schopnost autonomně jezdit v podstatě 24 hodin denně znamenají celkově obrovské úspory. Náklady na provoz takových vozidel jsou prý asi o 20 % nižší než u neautonomních řešení. Caterpillar tak ukazuje, že mimo silnice už tato špičková technika funguje vlastně velmi dobře. Jde však o uzavřené prostředí, kde sice může docházet ke specifickým nebezpečným situacím, ale kde o sobě všechna vozidla a veškerá další technika díky vzájemnému propojení vědí a tak jsou skutečně náhodné incidenty v podstatě eliminovány.
