Jednoduše řečeno: silnice nemají, řečeno lékařskou terminologií, daleko ke kolapsu. Nikdy v minulosti se po nich totiž nejezdilo tolik jako dnes.
Zatímco cest a dálnic přibylo od roku 1989 pouze několik set kilometrů, automobilů je více o několik milionů.
Silnic nepřibývá, aut mnohonásobně
Zde je několik konkrétních čísel. V roce 1989 bylo na území Československa zaregistrováno 3,1 milionu osobních aut; když sečteme současné české a slovenské statistiky, dostaneme číslo 5,3 milionu.
Z toho v samotném Česku jezdí osobních automobilů přes čtyři miliony.
To jsou ovšem pouhé dvě třetiny celkového počtu provozovaných vozidel u nás. Ten zbytek, tedy téměř 2,2 milionu, tvoří kamiony.
Síť českých silnic je navíc už od první republiky, tedy asi osmdesát let, v principu stejná. Tehdy se však automobilem honosily pouze vrstvy bohatších lidí.
Od té doby většinou ty frekventovanější silnice dostaly nový háv v podobě rozšíření či přestavby; nových komunikací však v zásadě mnoho nepřibývá.
Od roku 1991 dodnes dokonce o 353 kilometrů zejména malých silnic ubylo, ale stavějí se nové dálnice.
Letos nově otevřených 24 kilometrů na D8, mezi Ústím nad Labem a německou hranicí, tvoří spolu s dalšími 42 kilometry hradecké dálnice D11 rekord v historii Česka i Československa.
Dálnice: padesát, ale i sto tisíc aut denně
Dnešní stav silnic však stále nestačí náporu, který jim řidiči dennodenně připravují.
Silnice první třídy na tom ještě nejsou tak zle - osm až deset tisíc aut za čtyřiadvacet hodin celkem v pohodě zvládnou. Hůře jsou na tom dálnice, zejména "dé jednička“ z Prahy do Brna.
Uprostřed ní, nedaleko Humpolce, projede každý den v obou směrech 37 tisíc aut, u Brna už je to 50 tisíc.
Takový počet by už vyžadoval existenci tří jízdních pruhů v každém směru, jsou tam jen však jen dva.
Před Prahou sice už tři pruhy jsou, od Mirošovic by však poptávku po prostoru uspokojil ještě další pruh navíc: automobilů všeho druhu tu během čtyřiadvaceti hodin projede na 100 tisíc.
Přestože se toto číslo zdá vysoké, ve světě, například ve Spojených státech, počítají v ještě v mnohem vyšších relacích.
Některé dálnice tam mají i osm pruhů v každém směru, přičemž denně musí pojmout mezi pěti sty tisíci až jedním milionem vozidel.
Na dálnicích se moc nebourá
Jak jsou na tom české dálnice v počtu dopravních nehod? Záleží na úhlu pohledu - vzhledem k tomu, jaké obrovské množství aut po nich projede, poměrně dobře.
Takzvaný koeficient, vytvářený podle počtu nehod na počet projetých vozů, je na silnicích prvních tříd třikrát vyšší, na "druhotřídních“ dokonce pětkrát.
Zajímavý je pohled na místa, na nichž se na dálnici stává nejvíce nehod. Absolutními rekordmany jsou kilometry 10 a 11 na brněnské dálnici D1 - tedy nedaleko sjezdu na Jesenici v hustém tříproudovém provozu.
Většina nehod tam naštěstí nekončí tragicky, odnášejí to nejčastěji jen plechy. Hmotné škody jsou vysoké - na jednom autě přes 100 tisíc korun.
Smutné prvenství v počtu mrtvých tak drží 155. kilometr D1 ve směru do Brna, a v opačném směru 166. kilometr u motorestu Devět křížů. Na každém z míst vyhasl loni život tří lidí.
 |
Dopravní servis: Doprava.iDNES.cz |
 |
|
Jezděte po dálnici bezpečně
Pro dálnici platí zvláštní pravidla. Víte, co si na ní můžete dovolit? Na dálnici mohou vjet jen motorová vozidla, jejichž nejvyšší dovolená rychlost není nižší než 80 kilometrů za hodinu.
Znamená to tedy, že bychom na dálnici neměli narazit na traktory, manipulační vozíky a vůbec veškerou zemědělskou a stavební techniku - její šnečí tempo by mohlo být nebezpečně pro rychlé účastníky provozu.
Po dálnici je také zakázáno chodit. Pěší a stopaře proto občas loví a pokutuje policie. Tento zákaz samozřejmě neplatí pro benzinky, odpočívadla a další obslužná dálniční zařízení.
Po dálnici můžeme uhánět maximálně stotřicetikilometrovou rychlostí. Když dálnice prochází obcí, je třeba sundat nohu z plynu a zpomalit na nejvýše povolenou osmdesátku.
Pozor na tříproudovce
Na tří- a víceproudých dálnicích je třeba dávat pozor při přejíždění z pruhu do pruhu. Řidič smí přejíždět z levého jízdního pruhu do středního jen tehdy, když neohrozí řidiče, který do něj najíždí z pravého jízdního pruhu, říká zákon.
Při nájezdu na dálnici musíme využít připojovací pruh; v něm se rozjedeme přibližně na rychlost jízdního proudu a zařadíme se. V tu chvíli však nesmíme ohrozit řidiče jedoucí v průběžném pruhu. Pokud připojovací pruh chybí, jsme povinni dát přednost autům jedoucím v průběžném pruhu.
Maják má přednost
Novinkou silničního zákona je povinnost uvolnit v zácpě prostor pro projetí aut s právem přednosti jízdy (hasičů, sanitek, policie). Pokud se na dálnici vytvoří kolona, jsou řidiči povinni mezi auty vytvořit nejméně tři metry široký pruh, kterým sanitka projede.
Na dvouproudé dálnici ji pustí mezi sebe, na tří- a víceproudé dálnici se sjedou k sobě řidiči vozidel v levém a středním jízdním pruhu nebo středních jízdních pruzích. Pokud je málo místa, můžete vjet i na krajnici, nebo střední dělící pás.
Dítě jen v sedačce
Na dálnici je řidič povinen přepravovat dítě do 36 kilogramů a 150 centimetrů výšky v dětské autosedačce.
Trojúhelník 100 m daleko
V případě, že nás postihne porucha, umístíme výstražný trojúhelník nejméně 100 metrů za stojící vozidlo tak, aby byl zřetelně vidět. Naše předpisy to nevyžadují, ale na dálnici je víc než kdekoliv jinde žádoucí obléci si reflexní vestičku, díky které nás ostatní auta dříve uvidí.
Když porouchané vozidlo táhneme po dálnici, můžeme ho vléci jen k nejbližšímu výjezdu.
