Šokované veřejnosti se Citroën DS představil ve čtvrtek 6. října 1955 v pařížském Grand Palais. Palcový titulek tehdejšího listu L’Auto-journal hlásal na titulní straně nad fotografií automobilové novinky: „Zde je bomba od Citroënu!“
Výjimečnosti vozu si byli vědomi i konstruktéři vozu, kteří mu dali označení DS. Při vyslovení „dé-es“ se totiž význam změní na francouzský výraz pro bohyni (la déesse).
Na pařížský autosalon se přišly podívat tisíce lidí, automobilka za první den přijala 12 tisíc objednávek na nový vůz, 749 jen v prvních 45 minutách po odhalení.
„Neexistovalo téměř nic, co by na tomto voze nebylo nové. A co nové nebylo, to bylo provedené lépe než u vozů konkurence,“ píše Jonathan Mantle v knize Automobilové války. A není to přehánění. Lidé po celém světě Citroën DS obdivovali, zbožňovali a ti co mohli, tak i kupovali. Byla to nejen technologická a stylistická „bomba od Citroënu“, která se stala symbolem francouzského automobilismu, ale zrodil se mýtus. Ještě dlouhé roky po představení záviděla konkurence bohyni některá převratná technická řešení z hlavy génia ve službách Citroënu, leteckého inženýra Andrého Lefébvra. Auto doslova kypělo převratnými technickými řešeními. A zákazníci se dokázali přenést i přes to, že bohyně trpěla mnoha neduhy. Ty plynuly právě z té technické jedinečnosti a komplikovanosti. Ohromila je ale krása karoserie a do té doby nevídaný komfort jízdy.
Bohyně okouzlila všechny
Francouzská automobilka proslula už před druhou světovou válkou svými inovacemi, patřila k průkopníkům pohonu přední nápravy nebo samonosné karoserie. Vůz, který 6. října 1955 představila na pařížském autosalonu, však předčil všechna očekávání. Před užaslými návštěvníky stál subtilní, aerodynamicky čistě tvarovaný vůz, připomínající spíše raketu než ostatní auta jezdící v té době po silnicích.
Odborníky i laiky uchvátila nejen protáhlá kapota bez obvyklé masky chladiče nebo zakrytá zadní kola, evokující rychlost, ale také vzdušný interiér s avantgardně pojatým jednoramenným volantem. Konstruktéři se ale nezastavili jen u převratného designu, stejně důležité novinky se skrývaly také pod kapotou - třeba poloautomatická převodovka. Hlavní inovací bylo hydropneumatické odpružení, díky kterému posádka nového citroënu mohla ladně plout přes výmoly na silnicích. Stojí za připomenutí, že DS nebyl prvním citroënem, který tento báječný podvozek dostal - více zde.
V polovině 50. let silnicím vládly tradičně pojaté sedany s mohutnou kapotou, motorem vepředu a pohonem zadních kol (a v Itálii chystali výrobu Fiatu 600). Českoslovenští motoristé pak většinou marně toužili po nové Škodě Spartak a v prototypových dílnách kopřivnické automobilky se teprve rodila Tatra 603. Citroën DS tak právem působil jako zjevení - a automobilce se začali hrnout zákazníci.
Nikomu z nich přitom nevadilo, že si na vůz museli počkat řadu měsíců, do prodeje se Citroën DS dostal až na jaře 1956. A nevadilo jim ani to, že pod elegantní kapotou připomínající žraloka se zprvu (kromě rezervy) skrýval jen slabý čtyřválec o objemu 1,9 litru a výkonu 75 koní. Konstruktéři ale věnovali velkou péči hmotnosti, střecha auta byla z plastu, kapota a víko kufru z hliníku, takže tunu a čtvrt těžkému autu stačil i slabý motor.
„Déesse“ neboli bohyně se vyráběla dlouhých 20 let a za tu dobu se dočkala jen drobných změn. Například dvojici světlometů nahradily v roce 1967 čtyři světla pod společným krytem (vnitřní pár se mohl natáčet podle polohy volantu), v interiéru pak časem - ke škodě celkového dojmu - začaly hrát prim plasty. Pod kapotou se během let objevily větší motory, z nichž ten nejsilnější nabídl téměř 130 koní a dokázal Citroën DS rozjet až na 188 kilometrů v hodině.
Hydropneumatické odpružení, vyzkoušené rok před premiérou typu DS na modelu Traction Avant, navíc nabízelo nebývale plavnou jízdu. Avantgardní a pohodlný Citroën DS byl oblíbený i u hlavy státu Charlese de Gaulla. Nepřehlédnutelný prezident se během jízdy v Citroënu DS stal několikrát terčem atentátu, vždy ale přežil. Výjimečné jízdní vlastnosti vozu výrazně pomohly vyváznout de Gaullovi se zdravou kůži i z kulometného útoku v srpnu 1962.
Elegantní automobily z pařížské továrny se také staly jedním ze symbolů designu 60. let, odborníci Citroën DS ve všemožných anketách zařadili mezi nejkrásnější vozy všech dob. Auto s nezaměnitelnou siluetou se objevilo v celé řadě filmů, jezdil s ním třeba slavný zločinec Fantomas, jehož „bohyně“ uměla dokonce létat. Podobně jako řada jiných legend na čtyřech kolech ale začal i kdysi pokrokový model pomalu zastarávat a začátkem 70. už byl přes svůj půvab za zenitem.
Výroba základní verze Citroënu DS se tak zastavila 24. dubna 1975, kombík sjížděl z výrobních pásů o pár měsíců déle. Celkem vzniklo 1,5 milionu exemplářů, včetně vzácných kabrioletů nebo speciální verze pro de Gaulla z roku 1968 zvané Présidentielle. Necelou desetinu z nich vyprodukovaly továrny v Británii, Austrálii, Jižní Africe, Portugalsku, Belgii a dokonce v Titově Jugoslávii. Dnes je z Citroënu DS populární veterán, který stále stoupá na ceně.
