Rollsy si dnes spousta majitelů řídí sama, ale řada z nich stále spoléhá na šoféry. Bez ohledu na to, kdo sedí za volantem, by však měl Rolls-Royce při jízdě vždy vypadat elegantně a hýčkat posádku. Tomu je potřeba přizpůsobit chování za volantem, které učí Rolls-Royce v rámci takzvané Chauffeur Driving Academy. Jednu takovou zjednodušenou lekci pořádala automobilka i ve svém novém pražském zastoupení, kde nás instruktor Andi McCann provedl světem profesionálního šoféra Rolls-Royce.
16. července 2014 |
Pravidla nastupováníU rollsu je rituálem i otevírání dveří Šofér by se měl pasažérovi představit. Pak jej však nezačne horečně usazovat do auta. První jeho starostí jsou zavazadla. Přepravované osoby totiž musí vždy vidět, že jejich zavazadla jsou bezpečně uložena v autě. Chvilka nepozornosti může například na letišti znamenat jejich odcizení. „Kufr netáhneme po kolečkách, na rušných místech bývá spousta špíny, která by se na ně mohla nabalit, a následně by mohla kolečka ušpinit třeba koberec u pasažéra doma,“ popisuje instruktor další detail. Teprve když jsou zavazadla v autě, usadí řidič pasažéry. Jde-li o pár, nastupuje nejdřív muž, a to na sedadlo vpravo vzadu. Dámu pak vede řidič kolem auta na sedadlo vlevo vzadu, vždy kolem zádě auta. Podle dalšího z nepsaných pravidel se totiž před Eleanor, soškou na masce vozů, neprochází. Pokud má dáma delší rozevláté šaty, jde řidič mezi ní a vozem, tedy po její pravici. Důvody jsou dva: snáze tak otevře zadní dveře, které se otevírají proti směru jízdy, ale především tak zabrání, aby se šaty při případném poryvu větru otřely o vůz a umazaly. Rituálem je i otevírání dveří. Šofér od nich stojí na délku paže, vezme za kliku, přitáhne a s úkrokem do strany dveře otevře dokořán. Zavírání probíhá opačně, opět úkrok a pak jemné dovření dveří. „Neboucháme s nimi," radí školitel. Kromě uvítání na palubě a základních informací by řidič už neměl mluvit. Při příjezdu do cíle se „rituál“ nastupování obrací, „Pasažérovi na zadním sedadle vpravo může otevřít dveře například portýr, případně si může dveře otevřít sám. Takže šofér se postará o dámu, která sedí za ním,“ vysvětluje McCann. Pokud to jde, zastavuje se asi metr od obrubníku. To aby pasažér při vystupování neklopýtl v úzké mezeře mezi chodníkem a autem. Pokud na zadním sedadle cestuje dáma v krátkých šatech, přichází na řadu ještě další netradiční postup, který využívá deštník ukrytý v zadních dveřích limuzíny.„Zastavíme se zamčenými dveřmi, aby je portýři nemohli otevřít. Obejdeme auto, otevřeme přední dveře a z útrob těch zadních vyndáme deštník. Rozevřeme jej, pak teprve otevřeme dveře, deštník držíme před sebou jako clonu, dámě podáme za zády ruku a ta s námi z auta vystoupí,“ popisuje instruktor. |
A jeho lekce nám pomohla pochopit, že spousta rad, které Rolls-Royce dává svým šoférům, se dá aplikovat i v běžné každodenní praxi, ať už řídíte jakékoli auto. Kdyby se radami řídil každý, provoz na silnicích by byl o něco snesitelnější.
Správně se usadit
Aby mohl řidič auto správně ovládat, je zcela zásadní pozice za volantem. U té podle Andiho McCanna spousta lidí chybuje. O tom, že spousta lidí sedí za volantem příliš blízko, se mluví docela často. Ruce samozřejmě nemají být napnuté, ale lehce pokrčené, poučky o tom, že při natažených pažích má být vršek věnce volantu zhruba u zápěstí, je známá. A pozice rukou tři čtvrtě na tři se již také vžila.
Jenže málokdo už tuší, že stejně důležitá je i pozice dolní části těla a na to se Andi při svém výkladu zaměřuje. „Lidé často sedí tak, že nemají oporu ve stehnech, což je pak nutí šlapat na pedály v podstatě celou nohou,“ vysvětluje základní chybu. Správně by měl řidič pedály ovládat pouze chodidlem a jeho jemnou motorikou, jen tak bude mít pro práci s nimi správný cit. Takže poučka zní, že stehna by měla spočívat pohodlně na sedáku tak, aby holenní část byla v podstatě jen pasivním spojením s chodidlem. Pedály se pak ovládají právě jen chodidlem, což zaručí správný kontakt s vozem.
Jenže tady narážíme na problém mnohých současných aut. Zatímco velkorysá křesla Rolls-Roycu podepřou i stehna opravdových dlouhánů, mnohá moderní auta mají sedáky s nedostatečnou oporou. Ale nastavit sedačku tak, aby byla podpora co nejlepší, by prostě mělo být základem.
Chce to dobré obutí
Ještě jedné věci by měl řidič věnovat pozornost před jízdou. svému obutí. Řídit v pohorkách nebo lodičkách s obřím jehlovým podpatkem není ideální a zrovna bezpečné. Andi říká, že správné boty na řízení mají mít koženou podrážku, ta totiž nevrže na pedálech. Běžný řidič se může nad případné zvukové efekty povznést, ale pravidlem je, že bota by měla mít tenkou podrážku. Ta spolu se správnou pozicí za volantem zajistí ten správný cit pro ovládání auta.
Plynule brzdit
Když už řidič ví, jak se na ovládání auta připravit, může začít se samotným krocením vozu. Jednou z nejtěžších disciplín je brzdění, u kterého platí především jedna poučka: musí být plynulé. Tlak na pedál by měl být rovnoměrný po celou dobu brzdění a teprve při zastavení musí řidič jemně povolit, aby auto necuklo. Zní to jednoduše, ale právě plynulé brzdění namísto horečnatého šlapání na pedál chce cvik. A samozřejmě musí řidič znát limity svého auta a to platí i pro brzdy. Když to situace vyžaduje, musí umět na brzdy šlápnout opravdu naplno. Právě to překvapivě mnoho lidí neumí. Ale stejně tak je jemné dobržďování opravdu složitou disciplínou.
Nejdřív odjet, pak točit
Opakem brzdění je rozjezd, i na tom lze samozřejmě mnohé pokazit. Ale u Rolls-Roycu se v této oblasti soustředí opět na plynulost a také na poučku ohledně řízení. Při odjezdu třeba od obrubníku je dobré auto uvést nejprve do pohybu a pak teprve točit volantem. Je to celkově plynulejší a komfortnější. Točit volantem na místě je náročnější než za pohybu, a to i u aut s velmi agilním posilovačem řízení.
Zatáčkou plynule, pak přidat
Technika průjezdu zatáčkou by se i v běžném provozu vlastně neměla lišit od toho, co v principu dělá špičkový závodník při honbě za co nejlepším časem. Opět je klíčem ladnost. Volantem se necuká, zatáčení má být opět hezky plynulé a držení oblouku jisté. „Volant držíme jemně, nikoli křečovitě,“ připomíná Andi. I práce s plynem vyžaduje určitou péči. „V zatáčce držíme stálou pozici plynu a přidáváme až potom, co po zatočení narovnáme volant,“ vysvětluje Andi, jak jezdit hezky plynule a předvídatelně i pro ostatní účastníky.
Nechat si odstup
Při jízdě s tak majestátním autem jako Rolls-Royce si Andi McCann nechává vždy dostatečný odstup od auta vepředu. „Když si necháváte odstup, jste to pak vy, kdo určuje, jak se jede a ne auto před vámi,“ vysvětluje Andi. Pak se lze snadno soustředit na ostatní úkoly při řízení a jet bez nečekaných úkonů, které překvapí ostatní a tím vytváří nebezpečné situace. Andi si nechává odstup od auta i v zácpě. „Měly by být vidět pneumatiky auta před vámi a alespoň nějaký pruh asfaltu,“ vysvětluje. Chápe však, že v přeplněném centru města to nemusí být technika, která je úplně ohleduplná, když se auta snaží namáčknout, kam to vůbec jde. Takže všechny poučky je také potřeba aplikovat s rozmyslem.
Nemusíte být pomalí
A to i tu poslední. Andi během kurzu několikrát připomíná, že plynulá, komfortní a přitom bezpečná jízda nemusí být vůbec pomalá. Naopak, mnohdy lze jet i hodně svižně. Podle Andiho je mezi profesionálními šoféry spousta bývalých závodníků a i on sám má v kapse závodní licenci. Jisté je, že řidič, který umí dobře ovládat své auto, prostě nemá důvod být jakoukoli brzdou provozu. A naopak ten, kdo auto ovládá špatně, tak často brzdou provozu je a způsobuje zbytečná zdržení.
Jak se školí řidiči luxusních vozů Rolls-Royce čtěte v dnešním vydání magazínu Index LN. Na stáncích s Lidovými novinami.
