CRASHTEST: Dvouapůltunový nepřipoutaný spolujezdec řidiče zabije

  • 78
Tomuto testu se říká také Stapp test. Americký letecký lékař John Paul Stapp si jako první všiml, že při nehodách aut zahyne víc lidí než v letadlech. A tak se v roce 1954 posadil na raketové saně, aby sám ověřil a ukázal, co se s lidským tělem děje, když podstoupí extrémní zpomalení.

Stapp popisoval své zážitky ze zrychlení velmi barvitě. Na svých raketových saních se rozjel na rychlost přes tisíc kilometrů v hodině aby prokázal, že ne samotná rychlost, ale zpomalení působí devastujícími účinky na tělo člověka.

Při zrychlení podstoupil přetížení přes 20 g, na konci kolejí se zastavil ve vodě, to byl jediný způsob, jak lidský projektil bezpečně ubrzdit. Z tisíce na nulu zpomalil za pouhých 1,4 sekundy, to znamená negativní přetížení 46 g. Stapp si při tom zlomil obě zápěstí, hnul s páteří a byl oslepený, protože žilky v očích pukly. „Mé oční bulvy tlačily proti horním víčkům, rvaly za své úpony s řezavou bolestí, podobnou trhání zubů bez umrtvení,“ popisoval později.

Stapp těmito experimenty ověřoval, zda může pilot přežít, pokud se katapultuje z letadla, které letí rychlostí dva machy. Svou pozornost ale později přesunul k automobilovému průmyslu. A dožil se 89 let.

Dnes plukovníka Stappa nahrazují figuríny prošpikované čidly.

Jak může dopadnout na pohled banální nehoda v padesátikilometrové rychlosti, při které není cestující na zadním sedadle připoután bezpečnostním pásem, ukazuje crashtest Škody Auto. Tomuto testu se říká také saňová zkouška, anglicky „sled test“ (podle jakýchsi sáněk - zvláštního vozíku - na kterých je karoserie uchycena), ale taky „Stapp test“, právě na počest toho hrdiny na raketových saních.

Výhodou saňového testu je jeho opakovatelnost bez výraznějších škod.
V tuhém rámu chycená karoserie podstoupí extrémní zpomalení. Celé zařízení je...

„Tento typ zkoušek používáme pro vývoj komponent vozu. Abychom nemuseli rozbíjet celý vůz a aby byl vývoj rychlejší a efektivnější. Je také možné vyzkoušet více variant. Karoserie se podrobí stejnému zpoždění, jaké musí absolovovat při nehodě,“ popisuje pro iDNES.cz Petr Kraus, který má ve Škodě Auto na starost vývoj bezpečnostních prvků. „Volíme si druh nárazu, který budeme simulovat. Umíme nasimulovat třeba také náraz do protijedoucího vozidla nebo boční náraz.“

V tomto případě test zkoumá čelní náraz Škody Octavia, ve které cestuje neukázněná figurína osazená množstvím snímačů a snímaná rychloběžnou kamerou. Karoserii přivařenou k saním rozjede silný elektromotor o výkonu 130 kilowattů na rychlost 50 km/h. Pomocí hydraulické brzdy se celý skelet na několika centimetrech zastaví. „Padesát kilometrů v hodině je legislativní hranice, ve kterém se tyto testy provádí a také je to statisticky nejpravděpodobnější rychlost, při které dochází k těmto typům nárazů,“ vysvětluje odborník na bezpečnost automobilů.

V extrémních případech u trénovaných lidí snese tělo člověka až šest g, krátkodobě - v řádech desetin sekundy - snese lidské tělo až 40 g. „Při testu jsme naměřili zpoždění kolem 35 g, což je běžná hodnota při dopravní nehodě,“ uzavírá Kraus.

Výsledky saňové zkoušky jednoznačně prokázaly, že nepřipoutaní pasažéři jsou vystaveni mnohem většímu riziku vážného poranění než připoutaní cestující. Představují ale především obrovské nebezpečí pro zbytek posádky. „Při nehodě pak působí osmdesátikilový cestující dodatečnou silou téměř dvě a půl tuny,“ uzavírá Kraus. Podívejte se na video, co udělá nepřipoutaný pasažér ostatním cestujícím ve voze.