Ačkoliv Věra Králová z Prahy využila služeb spolujízdy jen několikrát, zkušeností a zážitků s tímto druhem dopravy už nasbírala řadu. "Spolujízda je mnohem lepší než autostop, tím už bych nejela," říká. Výhodou je podle dívčina názoru skutečnost, že řidič musí agentuře pro spolujízdu dát údaje o autě i o sobě. "Jednou mne řidič během cesty zval na večeři," vzpomíná Věra Králová. "Měl zájem i o další schůzky, ale já jsem odmítla Myslím, že dál nenaléhal i proto, abych si na něho agentuře nestěžovala, což by ho z dalších cest vyloučilo." Nemilým zážitkem pro dívku byla jedna z cest z Prahy do Mnichova. "Začalo to srazem před restaurací McDonald" s v Praze na Florenci," uvádí. "Sešly jsme se tam celkem čtyři mladé holky. Napadlo nás, že přijede velkoprostorový vůz. Ale realita byla jiná. Přijelo běžné pětimístné auto." Inu - od čtyř cestujících řidič dostane víc peněz než od dvou nebo tří. "Dvě z dívek byly navíc docela vysoké, ale nějak jsme se do auta s českým řidičem a italskou poznávací značkou směstnaly," vypráví Věra Králová. Trable na posádku čekaly na hraničním přechodu v Rozvadově. Řidič mířící do Itálie s kvartetem mladých dívek, které nespojovalo stejné bydliště ani sourozenecký vztah, upadl v mžiku do podezření pohraničníků. Policisté si mysleli, že dívky jedou za nejstarším řemeslem. "Jedné po druhé se nás ptali, kam jedeme, na jak dlouho a co tam budeme dělat. Stejným martyriem prošel i řidič," sděluje Věra Králová. Až po razantním objasnění situace celníci nechali vůz jet dál s vysvětlením, že každou podezřelou posádku musí důkladně zkontrolovat.
2. května 2001
