V evropských metropolích se v době koronaviru až zdvojnásobil počet cyklistů v ulicích. Narostlo také množství rekreačních jezdců, kteří brázdí okresky. A cykloobchody hlásí vyprodáno. Letošní léto bude jednoznačně ve znamení cyklistiky. A pro Čechy, kteří jsou nadšenými cyklisty dlouhodobě, to platí obzvlášť. Soužití motoristů a šlapajících účastníků provozu ovšem není ideální.
Schválení nového předpisu předcházela kampaň závodníka Romana Kreuzigera nazvaná „Jeden a půl metru“. Jejími ambasadory se stali mimo jiné Peter Sagan, Petr Vakoč a olympijský vítěz z horských kol Jaroslav Kulhavý.
Pomůže změna zákona k větší ochraně cyklistů?
Novela, která by měla platit od prvního července, bude podle Romana Budského z platformy Vize 0 patřit k nejpřísnějším na světě. Její tvůrci se inspirovali v zahraničí. Podobná pravidla platí v Portugalsku, Španělsku nebo Francii. Tam musí řidiči v obci při rychlosti do 50 kilometrů v hodině dodržovat metrovou vzdálenost. Mimo obec 1,5 metru. Německo je v obou variantách ještě o půl metru přísnější.
Cyklisté tvoří 30 % hospitalizovaných účastníků dopravních nehod v EU a jejich podíl na celkovém počtu úmrtí v důsledku nehod na silnicích činí v EU 8 %. Nedostatečná vzdálenost při předjíždění je jednou z hlavních příčin nehod. V loňském letním prázdninovém období, kdy je cyklistů na silnicích nejvíc a koronavirová uzávěra lidi na dvě kola přivedla v ještě větším počtu, se množství rizikových situací zvýšilo.
Na českých silnicích minulý rok zemřelo 40 cyklistů, dalších 280 bylo těžce zraněno. Novela zákona si klade za cíl tato čísla snížit. Kolik závažných nehod se stalo kvůli neopatrnému předjíždění, jasné není, takové statistiky chybějí, přísnější úprava je však podle autorů novely zákona přesto potřeba.
Cyklisté mají strach
Z bezpečnostních statistik Škody Auto vyplývá, že pokud řidič připustí při předjíždění jen malý odstup, 40 % cyklistů považuje tento manévr za nebezpečný. „Při předjíždění nákladním automobilem nebo autobusem se pak bojí 61 % cyklistů, tedy téměř dvě třetiny jezdců,“ cituje z průzkumu web WeLoveCycling.
Studie publikovaná v roce 2010 v Queenslandu v Austrálii se zabývala
6 774 cyklistickými nehodami zaznamenanými v letech 2000 až 2008. „Cyklisté byli vinni v méně než polovině případů, konkrétně byli obviněni ze 44,4 % nehod. Většina cyklistických nehod byla způsobena motoristy. Podle studie univerzity v Adelaide bylo 79 % kolizí mezi auty a cyklisty zaviněno chybou řidičů. Britské ministerstvo dopravy svými údaji (60 – 75 %) se svými australskými kolegy souhlasí,“ píše WeLoveCycling, specializovaný magazín dodává, že někdy řidiči opravdu nevědí, jak správně předjíždět.
Předjíždění cyklisty patří mezi rizikové manévry. Ten řidiče často mate svojí rychlostí. Ta je oproti automobilu výrazně menší, ale i tak předjíždění nějaký čas zabere. Pokud například cyklista jede rychlostí 20 kilometrů za hodinu a automobil ho předjíždí sedmdesátikilometrovou rychlostí, trvá celý manévr osm sekund a řidič na něj potřebuje 400 metrů.
Robert Šťastný z týmu výzkumu bezpečnosti silničního provozu společnosti Škoda Auto doporučuje: „Osobně se vždy snažím předjet cyklisty stejným způsobem, jako předjíždím auto – tím, že využiji pruh pro opačný směr jízdy,“ říká Robert Šťastný. Ten zároveň nabádá ke zvýšené opatrnosti, pokud vůz táhne přívěs, který je širší než samotný vůz – například karavan. „V takových případech se stává, že se auto vyhýbá cyklistovi, ale jeho přívěs jej zasáhne. Taková kolize je ještě horší než střet s vozem, protože existuje nebezpečí, že cyklista padne pod kola,“ varuje Šťastný.
„Bezpečné předjíždění není jen otázkou přesně vypočítané vzdálenosti, je to především otázka vzájemného respektu mezi jednotlivými účastníky silničního provozu,“ píše WeLoveCycling a cituje Jiřího Polomise z české organizace BESIP, podle kterého jsou nejproblematičtější jednoznačně orientované skupiny.
„Například řidiči automobilů, kteří převážně působí jako řidiči a jen občas jako chodci v dopravě, a podle toho vnímají prostor. Situace je podobná ostatním skupinám řidičů různých druhů dopravy. Jsou to kořeny nepříznivých kolizních situací, kdy se uživatelé silnic obviňují navzájem,“ vysvětluje Jiří Polomis.
Zlepšit své chování na silnici by podle odborníka na bezpečnost dopravy Romana Budského ovšem měli nejen řidiči, ale také někteří cyklisté, kteří sami často dělají chyby. Mezi ty nejobvyklejší patří, že jedou v jednom dlouhém pelotonu, a tím velmi komplikují předjíždění, nebo že jezdí na silnici vedle sebe.
„Když je peloton příliš dlouhý, je vhodné jej rozdělit na několik částí a ponechat dostatečný prostor pro auto mezi nimi, aby řidič mohl přerušit manévr předjíždění,“ radí Robert Šťastný, bezpečnostní expert Škody Auto. „Cyklisté v pelotonu by si měli držet od sebe bezpečnou vzdálenost, protože i menší kolize mezi nimi mohou mít tragické následky, když je peloton předjížděn autem.“
„Pokud se auto blíží k cyklistovi zezadu a silnice je zřetelně bez překážek, cyklista se může přiblížit ke kraji. Dává tak řidiči vědět, že o něm ví a rád mu dovolí projet. To ale není možné pokaždé, protože tvar silnice ne vždy umožňuje bezpečnou jízdu na kole,“ radí WeLoveCycling.
„Jistá forma komunikace s řidičem může být praktická v případě, kdy vozidlo dojede cyklistu před zatáčkou. Cyklista, který už vidí, co se děje v zatáčce, může signalizovat řidiči za sebou, že se neblíží žádná auta z protisměru a je bezpečné předjíždět. Je to otázka velmi křehké důvěry.“
Čtěte terén
„Důležité je mít svoje auto takzvaně v oku, vědět, kde začíná a kde končí. Většina nových aut už má různé senzory a kamery, některá dokonce hlídač, který zabrání otevření dveří do cesty cyklistovi. I tak je ale potřeba spoléhat hlavně sám na sebe a být opatrný,“ komentuje Martin Bada, zkušený řidič taxislužby Modrý Anděl.
„V úzkých ulicích města je často těžké jedenapůlmetrový odstup udržet,“ komentuje a přiznává, že má velké obavy, když jede za cyklistou po hrbolaté zámkové dlažbě v centru hlavního města. „Když jsou ohlazené kostky na Malostranském náměstí mokré po dešti, kloužou, je to poznat i v autě, natož pak na kole. Stejné je to na přechodech.“ O to důležitější je věnovat se řízení a vědět, kam auto zasahuje, proto je nezbytná správná pozice za volantem.
Cyklisté jsou na kole velmi zranitelní, bicykl mnohem hůř brzdí a je hodně náchylný na poryvy větru. S tím musí jezdec na kole i řidič počítat při vzájemném míjení. Cyklista také musí „číst“ okolí, za hřbitovní zdí na planině na konci vsi ho může překvapit silný nápor větru.
Cyklista může při jízdě použít krajnici, pokud je v dobrém stavu. Pokud sjízdná krajnice chybí, musí se co nejdůsledněji držet při pravém okraji vozovky.
Právě kvalita silnic je obrovským problémem. Strupaté vozovky s hlubokými výmoly jsou pro automobilistu nepříjemné, ale pro cyklistu „smrtící“. Propadlé kanály jsou běžné i na úplně nových silnicích. Cyklisté se také často musí vyhýbat víkům kanálů s podélnými výřezy, do kterých by jim kolo zapadlo (je zcela běžné, že jsou takto nevhodně umístěné i ve značených cyklopruzích).
Řidič by tedy měl počítat s tím, že když jede po rozbité cestě, nepojede cyklista rovnou po krajnici, ta často chybí. „Tragickým příkladem takové komunikace je frekventovaná spojnice pražských čtvrtí Běchovice a Horní Počernice, kde je ulice Ve Žlíbku zároveň úsekem značené cyklostezky; je ovšem v naprosto nevyhovujícím stavu s víc než deseticentimetrovými extrémně hlubokými prasklinami a spoustou výmolů. Pokud po ní chce jet cyklista bezpečně, musí téměř středem jízdního pruhu. Před nervozními řidiči pak kličkuje a vznikají rizikové situace,“ popisuje cyklista, který ročně najezdí na silničním kole kolem deseti tisíc kilometrů.
