"Mýto na německých dálnicích vyvolává vášně," komentuje Petr Buček, šéfredaktor specializovaného magazínu AutemBezpečně.cz.
V současnosti platí v Německu mýtné za použití dálnice pouze kamiony. Osobní auta přijíždějící do Německa ze zahraničí však neplatí. Nová německá koalice chce zavést právě pro zahraniční vozidla dálniční známku. "Proti jsou sousední země, proti možná budou orgány Unie, proti je také německý autoklub ADAC," říká Buček.
Velmi silný a respektovaný německý autoklub ADAC s osmnácti miliony členů proti známkám vystupuje nejhlasitěji. Všímá si, že politici, kteří chtějí dálniční známky pro cizince zavést, používají argumenty, které jsou "na vodě".
"Nechal si zpracovat studii, která ukázala, že by stát na výběru mýtného získal asi 262 milionů eur ročně," říká Buček. Systém výběru mýtného (tisk vinět, jejich prodej a kontrola) by však podle ADACu stál asi 300 milionů eur. Podle autoklubu by se tak na známkách vybralo méně, než utratí za jejich distribuci a kontrolu.
Autoklub míní, že politici ze strany CSU, kteří si dali výběr mýtného pro cizince do programu, celou věc pojali populisticky. Tvrdí, že vyberou podle ADAC nereálných 800 milionů eur. Německé ministerstvo dopravy uvádí, že jde o "přibližný odhad na pracovní úrovni".
Paradoxně však s německými známkami souhlasí český autoklub ÚAMK: "Chápeme celou situaci, jelikož toto řešení je ve prospěch infrastruktury," říká prezident autoklubu Oldřich Vaníček.
Všichni němečtí majitelé osobních aut dnes platí roční daň. "Například vlastník nové Škody Octavia 1,6 TDI ročně státu pošle 152 eur, v přepočtu asi 4 200 korun," vysvětluje Petr Buček.
Zastánci zpoplatnění dálniční sítě argumentují stále rostoucími náklady na údržbu a výstavbu dálnic, které představují šest až dvanáct milionů eur na jeden kilometr. Německo ročně inkasuje na silniční dani od motoristů 53 miliard eur (skoro 1,5 bilionu korun). Do silnic však z této částky investuje jen 19 miliard, zbytek utratí jinde.
"Zahraniční řidiči už nyní zaplatí téměř dvojnásobně více, než kolik stojí opotřebení dálnic a silnic jejich vozidly. Tankují totiž u německých pump a zaplatí při tom daň z paliva," argumentuje ADAC.
Navíc je velmi pravděpodobná prognóza, že by někteří řidiči objížděli dálnice po okreskách, a tím by zatížili obce emisemi výfukových plynů a hlukem.
Plán na německé dálniční známky pro cizince je vcelku krkolomný. Německo se totiž bude muset vypořádat s podezřením, že by takové opatření bylo diskriminační vůči cizincům, což je nepřípustné z pohledu EU. Plán je tedy takový, že by dálniční známku kupovali všichni motoristé bez výjimky, ale Němci by si ji "odpočítali" ze silniční daně.
Německo má třetí největší dálniční síť světa s 12 044 km komunikací. V Česku je podle údajů Státního fondu dopravní infrastruktury necelých 1 200 kilometrů zpoplatněných silnic, tedy méně než desetina v porovnání s Německem.
Plánované německé známky mají být podle cen, o kterých se spekuluje, v porovnání s Evropou docela laciné. Roční známka by v přepočtu vyšla na necelých 2 800 korun, česká dálniční známka stojí 1 500 korun.
Nejvíc krvácí peněženky řidičů v zemích, kde se platí klasické mýtné. Španělské, francouzské a italské dálnice jsou kvůli tomu relativně prázdné.
Například Francouzům pracujícím v Paříži a bydlícím ve 200 kilometrů vzdáleném Le Mans se více vyplatí dojíždět do práce drahým rychlovlakem TGV než jezdit autem, což jen na mýtném vyjde na 700 eur za měsíc (přes 19 tisíc korun). Italové se skřípěním zubů zaplatí za přejetí kozačky Apeninského poloostrova od severu k jihu 55 eur, tedy přes 1 500 korun, což je cena celoroční české dálniční známky. A třeba Švýcarsko má pouze celoroční dálniční známku, která stojí 40 franků (900 korun).
