„Pod krásným designem musí být pevný základ logiky, techniky a technologie. Jinak je to jen umění pro umění,“ říkával Václav Král, uznávaný automobilový designér, tvůrce supersportovních formulí i dětských hraček.
V mosteckém Oblastním muzeu probíhá až dokonce března velká výstava nazvaná Automobily dravé a hravé, která představuje nejen jeho nejzajímavější návrhy, ale také práce jeho syna Jiřího, jenž je místopředsedou Asociace průmyslových designérů ČR. Jsou na ní k vidění i ukázky z tvorby jejich studentů.
Designér z rodiny Králů
„V Mostě jel táta svůj poslední závod. A já tu na okruhu loni představil svůj monopost Národní Formule 1400, na které jsme spolu před lety začali pracovat. Táta ji chtěl nabídnout jako dostupnou verzi závodního vozu, aby se u nás lépe rozvíjel automobilový sport. Mostecká výstava dává velký prostor ukázat různé podoby jeho práce a také přímo v reálu předvést některé automobily, jež navrhl a sestrojil,“ říká skromně Jiří Král, jako by sám neměl za sebou zajímavé prototypy závodních vozů i letadel.
Je těžké být synem designérské legendy a dělat tutéž práci?
Nikdy není jednoduché být potomkem slavného rodiče a přitom pracovat ve stejném oboru. Málokdo mě bere jako Jirku Krále, většina jako „syna Vaška Krále“ a očekávají, že budu stejný. Nikdy nebudu druhý Václav, byl výjimečný a moje přednosti jsou jiné. Trvá dlouho, než přesvědčíte svou prací okolí, že nežijete ze jména slavného předka.
Proč jste se automobilovému designu tedy vlastně začal věnovat?
Dětství jsem prožil v závodnickém prostředí a vůbec mě nenapadlo, že bych dělal něco jiného než auta. Když táta skončil se závoděním, osciloval jsem mezi auty a letadly. Na ČVUT jsem studoval drakařinu - konstrukci letadel - a souběžně pracoval s tátou na autech. Po absolvování v roce 1990 vývoj v našem leteckém průmyslu prakticky přestal existovat, takže jsem zůstal věrný designu automobilů. Což samozřejmě neznamená, že nevytvořím nic jiného, udělat pokojovou klimatizaci nebo nakreslit obraz je příjemná duševní změna.
V čem je v této práci rozdíl mezi vámi a otcem?
Táta měl větší nadhled. Já se někdy moc zaměřuju na detaily. Říkával mi „odporný detailisto“. Při práci v týmu to ale není na škodu.
Výstava Automobily dravé i hravé
A v čem na něj navazujete?
Čtvrt století byl můj učitel a vzor. To znamená, že mám obdobný rukopis. Podobně je to s idejemi, je krásné tvořit rychlé a silné supersporty či formule, ale daleko větší smysl mají stroje, které ve svém životním cyklu nemrhají energií. To byla jeho „filozofie spotřebitelské skromnosti“, kterou mě nakazil. Proto pokračuji v obojím. (na výstavě v Mostě je k vidění např. formule Bohemia a jako protiklad conTTruck pro ekologickou přepravu kontejnerů, pozn. red.).
Jaký z jeho návrhů považujete za nejzdařilejší a proč?
Speedster Mysterro jako vrchol tvarování (jde o sportovní vůz bez střechy, má trubkový rám s kompozitovou karoserií, podvozkové díly a šestilitrový motor z vozu Chevrolet Corvette, pozn. red.) a tříkolku L&K jako myšlenku, která o dvacet let předběhla dobu - auto se spotřebou pod tři litry na sto kilometrů (existuje v jedné maketě 1:1, má prostor pro posádku jako u VW Polo, pozn. red.).
Co pro vás vlastně znamená design?
Uspokojení, smysluplnou práci.
Můžete to rozvést? V čem je ta práce smysluplná?
Myslím, že snahou každého tvůrce je, aby po něm zůstalo něco prospěšného. Designér má možnost vytvořit věc, která potěší na pohled a ještě je přínosem pro svou funkci.
Jak moc je nutné při navrhování nějakého výrobku rozumět způsobu jeho fungování? Je nutné vyznat se v motorech a jejich konstrukcích, když děláte na designu auta?
Je to naprosto nezbytné. Já jsem byl vychován filozofií: Chceš dělat design aut a letadel? Umělecký cit musíš mít od Pánaboha, ale matiku a fyziku se musíš naučit. Musíš vědět, jak auto funguje, dýchá, aby to nebyla nefunkční socha. Takže jsem vystudoval techniku, ne uměleckou školu.
Zkuste to popsat na konkrétním příkladu.
Solarmobil. Design: Jiří a Václav Královi
Do off-roadu použiji diesel, který má maximální krouticí moment již při nízkých otáčkách, což je výhodné v kluzkém terénu. Je ale těžší a větším krouticím momentem více namáhá karoserii - vyžaduje tedy mohutnější konstrukci uložení. To má vliv na vnější rozměry karoserie, čili na tvarování.
Co považujete při práci designéra za nejdůležitější?
Schopnost koncepčního myšlení.
Spousta návrhů se nikdy nezrealizuje. Není to pro designéra frustrující?
Ne. Každý tvůrce ví, že je úspěch, pokud se realizuje jeden projekt z deseti. V posledních třech letech pracuji na sedmi projektech a jeden z nich je realizovaný.
Váš návrh kamionu, který je k vidění na mostecké výstavě, připomíná truck slavného designéra Luigiho Colaniho. Je to náhoda? Myslíte, že mohou dva tvůrci přijít nezávisle na sobě s podobným návrhem?
Koncepčně je naprosto jiný - není to tahač s návěsem, ale jednodílný stroj s 50 m2 solárních panelů pro dodávání 15 % energie, který je schopen sám si podvěsit kontejner. Otočné podvozky umožňují pohyb v libovolném směru. Má ale stejného ducha, kterého jste cítil. Podobnost je pouze v důrazu na minimální odpor vzduchu při tvarování kabiny. Dva tvůrci s podobným myšlením zákonitě musí přijít na podobná řešení. Colani je také původně letecký konstruktér.
Podílíte se na otevření oboru průmyslový design na ČVUT. V čem je důležitý a zajímavý?
Design není jen styling, ale tvoření od koncepce, zevnitř. U průmyslového výrobku je proto důležité propojení s ostatními technickými obory - to umožňuje ČVUT. Dosud jsem v Česku postrádal studium designu, které by věnovalo stejnou pozornost technické i umělecké stránce tvorby. Například aby třeba student nevymyslel krásnou vrtačku, která nepůjde smontovat, protože šrouby spojující poloviny těla jsou dlouhé a kvůli elegantnímu tvarování je nelze zasunout do otvorů. Nebo bude její tělo tak subtilní, že bude pevnostně poddimenzované, a vrtačka nebude mít životnost.
Proč jsou vůbec designéři potřeba?
Jiří Král - Formule 1400
Dobrý designér kutálí kuličku pokroku kupředu. On pouze netvaruje, ale přemýšlí o podstatě výrobku, o účelu a smyslu věci.
Máte nějaký svůj designérský sen?
Jednomístný městský dopravní prostředek, což je vozidlo pro jednu osobu s půdorysnou plochou 1 m2, hmotností nepřevyšující váhu průměrného člověka a maximální konstrukční rychlostí 60km/hod. Dále mě zajímá dálniční solarmobil, tedy dvou- nebo čtyřmístný stroj s plochou solárních panelů 6 až 8 m2 a cestovní rychlostí kolem 100 km/h. Měl by mít duralovou konstrukci, která je lehká a recyklovatelná. A pak mě samozřejmě láká formule 1.
A co v této branži považujete za největší výzvu?
Design vozu s životním cyklem nezatěžujícím životní prostředí, tedy nenáročný na energii od zrodu do zániku a s minimalizovaným odpadem. Nízká by měla být i spotřeba energie na výrobu dílů a montáž. Nutností jsou malé emise při provozu. Například „ekologické“ palivo ze zemědělských plodin dovážené z Brazílie do Evropy lodí spalující naftu nepovažuji za smysluplnou ekologii, ale populismus. Nejpříznivější řešení nemusí být nutně ani elektromobil, neboť i tato energie se někde vyrobí s určitou účinností a má ztráty při jejím transportu.
Kdy takový vůz představíte světu?
Až u svého projektu dojdu k přesvědčení, že už je to ono.
královský designvýstava Automobily dravé i hravé Václav Král, legenda českého automobilového designu, má výstavu v Mostě. Připravilo ji oblastní muzeum ve spolupráci s rodinou slavného tvůrce, který před třemi lety zemřel. K vidění jsou jeho návrhy strojů realizovaných i nerealizovaných, kresby historických automobilů či „rentgenové průřezy“ skutečných závodních aut. K vidění je i několik formulí a prototypů, které navrhl. Návštěvníci mohou obdivovat jeho známý solarmobil, tříkolku Laurin &; Klement, populární závodní stroj spider Baghira z roku 1978 nebo Národní formuli 1 400, kterou chtěl pomoci rozvoji automobilového sportu a kterou dopracoval jeho syn. Výstava Automobily dravé i hravé potrvá do konce března. |
